22. července

Nechápu tu přepálenou stopáž, 2 a půl hodiny rekonstrukce všeobecně známého činu je opravdu moc... Navíc je ten film příliš idealistický (rozhodně na procedurální drama), když Breivikovi jeho obhájce říká, že neexistuje nikdo, kdo by schvaloval jeho hrůzný čin, nejsem si tím opravdu jist... Plus ta zvolená angličtina, i když tu hrají samí norští herci... Od režiséra s kreditem Paula Greengrasse prostě čekám víc... (23.11.2018)

Velice obtížný materiál na natočení (a to samozřejmě myslím nejenom hlediska morálního a etického, ale i z hlediska obsahového). Ono totiž natočit dvouhodinový film o tomto hrůzném činu není snadné. Ale mé obavy se trochu rozplynuly poté, co jsem zjistil, že se toho chopil Greengrass. Výsledek tudíž nadprůměrný, nikoliv ale skvělý (jenže dávat mu to za vinu byl byl holý nesmysl). Úvodní půlhodinová sekvence zakončená samotným střílením na ostrově hrůzná, ještě teď z toho mám husí kůži, protože sledovat to fakticky nebylo snadné. Po té ale přichází skoro dvě hodiny, kde se rozběhne více příběhových linek. A zde nastává problém, neboť se film začíná, mírně řečeno, táhnout. Má to své obdivuhodné momenty, scény s hercem ztvárňujícím Breivika velice zdařilé, závěrečný soud velice emocionální, ale takovou dobrou půlhodinu bych vyškrtl. Například bych věnoval více prostoru premiérovi, kterému se film nevěnoval moc dlouho časově. Suma sumárum, vidět by to měl každý, ale kvalitativně se to na předchozí film Greengrasse s podobnou tematikou (Let č.93) nechytá. Ale pořád se jedná o slušné řemeslo, to bezesporu. Za mě dávám 75 % (03.12.2018)

Paul Greengrass servíruje hutné psychologické drama o teroristickém útoku v Norsku v roce 2011 22. července, kde zemřelo 77 lidí a skvěle zachycuje hrůzu, kterou tam všichni prožili. Letos zde byl ještě jeden pokus z Norska Utøya 22. juli, ale ten z mého pohledu se příliš nepovedl, je podaný až příliš dokumentární a nudnou formou, nikdo tam neumře a samotného Breivika ani neukážou, zatímco Greengrass popisuje detailně jak vše probíhalo a diváka doslova do filmu vtáhne. Excelentní je úvodní výbuch bomby a následné nemilosrdné vraždění studentů na ostrově ( Zde sice režisér mohl strávit více času než 15 minut, ale emocionálně a psychicky mě to zasáhlo stejně. Chválím i představitele jednoho z přeživších Viljara, který přežil 5 střelných zranění a doteď musí žít s doživotními následky. Film vrcholí hutným soudním procesem, kde se emocemi nešetří a nenávist vůči Breivikovi je na místě. Solidní.75% (21.10.2018)

Nebudu se zde vůbec vyjadřovat k činu samotnému, který terorista způsobil. Nicméně i dle počtu hodnocení tento skoro až přehlížený film z norské produkce si zaslouží více shlédnutí a hodnocení. Výborný herecký výkon jedné z obětí, si zaslouží velký můj obdiv. Nejenže jsem sledoval, jak se mu všechna ta zranění stala, ale hlavně dobu rehabilitací, která pro člověka s tak silným zážitkem je dost složitá. Vše podněcuje výborný hudební podtext. Emoce se mi do žil vlily velmi rychle a nemohu jinak než dát plné bodové hodnocení a také mé doporučení. (10.11.2021)

S prehľadom najlepší Netflix, ale má to veľké medzery. Väčšinou plynúce z toho, že to nie je záležitosť pre kiná. Greengrass je však stále frajer aj v utlmenej podobe. Prvá hodina je síce tradične obrovský nápor na emócie, ale potom sa film ukľudní a nechá aj vydýchnuť. Aj napriek tomu je tá téma tak silná, že pozornosť bez problémov udrží až do konca. Silná a dôležitá výpoveď nielen o jednom incidente, ale aj o ľuďoch a celom Nórsku. Dúfajme, že sa niečoho podobného nedočkáme aj u nás. Ako TV film za 9/10 (15.10.2018)