22. července

REziser Palo ZelenaTrava /Bourne Ultimatum, Captain Phillips/ natocil vyborny film o strelbe v OSLo- jednak tam buchlo auto a jednak pozabijal masaker vela ludi ten jeden terorista. ZelenaTrava sa stym moc nesral, hned sa slo po par momentoch na vec, a film sa tocil potom hlavne okolo vysetrovania utoku. Potom este ostava sledovat spolocnost jaxa s utokom vyrovnava. Je mi jasne ze ten terorisristicky utok mal vyvolat podla zvratenej logiky toho utocnika stret civilizacii, mno ale to ostalo len jeho mokrym snom. Stret civilizacii je ale mokrym snom mnohych, jaxom si vsimol. staci si precitat jak moslimami na Assbooku /teda zase pardon, Xichtbuku/ strasi taky Tomio Okamura. To som zase odbocil, tu sa aspon v tomto filme nestrasi moslimami, reziser skor skuma kludny stav vrahovej mysli a zaujima ho reakcia nielen spolocnosti ale aj odbornikov. Preto je to film dobry, kvalitny, na tu Utoyu 22. juli uz asi cas nebude : 77 % (10.04.2019)

O úroveň lepšie ako nórsky film Utøya 22. juli, ktorý sa venuje rovnakej udalosti. Aj keď je pravda, že nórsky film popisuje priamo len udalosti na ostrove, takže tam bol záber ďaleko menší. V tomto americkom filme sa mi páčil najmä ten širší záber, ktorý tým teroristickým útokom síce venoval pomerne málo priestoru (hoci podstatu rozhodne vystihli), avšak potom bolo dosť zaujímavé aj to, čo sa dialo po tomto tragickom dni. Navyše, narozdiel od nórskeho filmu, tu bol hlavnou postavou samotný Breivik, ktorý je svojim spôsobom absolútny génius - tým nechcem povedať, že by som ho nebodaj obdivoval (to ani za nič), ale treba uznať, že to všetko mal naplánované priam majstrovsky - nielen útoky, ale to ako bude pristupovať k svojej obhajobe a samotnému súdu či väzbe. Inak, škoda, že vo filme neobetovali nejaký dlhší prológ aj Breivikovým plánom a prípravám. Čo sa týka tej paralelnej dejovej línii s Viljarom - to ma síce až tak nenadchlo, ale musím uznať, že ako exemplárny prípad reprezentujúci traumu a utrpenie obetí a preživších to bol vcelku dobrý nápad. Každopádne, podľa mňa to zvládli Američania naozaj výborne, o kus lepšie ako Nóri. (27.11.2018)

Oproti Utøya, 22. července klasičtější zpracování, ale ve zručné režii excelentního Greengrasse. První polovina filmu je pětihvězdičková. Odsýpá jak hodinky, je napínavá a pomalu k nesnesení dravá. Jenže jak jde čas a polovina se přehoupne, snímek začne být poněkud zdlouhavý. Informace se začnou opakovat, tempo se skoro zastaví a my jen čekáme na finální soud, až se oběť a masový vrah uvidí tváří v tvář. Díky Bohu to celé probíhá bez zbytečného patosu, který tu sice též je, ale ne tak výrazný. Nicméně 22 July je i přes svou řemeslnou stránku spíše čtyřhvězdičkovým než pětihvězdičkovým filmem. A to právě díky druhé půlce. Rád jsem se na něj podíval, jásal nad Greengrassovo rukopisem a zhnusil se nad činem jednoho zločince. Co film měl divákům předat, jistě dobře předal a já zvedám palec nahoru jeho filmařské kvalitě. 75% (02.01.2019)

Téma pro Greengrasse jak dělané. Jenže jak je u něj normálně zvykem, že se film žene dopředu jako splašený vlak, tak tady v půlce vyřadí na neutrál a dopluje tak až do konce. Emoce tu jsou, a dost silné. Jenže by tu člověk stihl přečíst IT a o nic by nepřišel. Pavel Zelenátráva poprvé zklamal. Doufám, že naposled. (26.03.2021)

Tahle filmova verze je dejove daleko obsahlejsi nez Utoya ze stejneho roku. Nutno dodat, ze celou akci mel vymyslenou velice dobre, zajimavy je i samotny soud a vztah k obhajci. Co uz si myslim bylo zbytecne je druha dejova linka o tezce zranenem mladikovi, tu meli utnout uz v nemocnici, krome stopaze kluk film nikde neposouva. Gravli v hlavni roli me nijak nezaujal. Vyse zminena Utoya me strhla mnohem vice, zde ocenuji alespon zdarilou rekonstrukci. (10.11.2018)

Utoya od Poppeho vypráví úplně jiným způsobem, který oproti Greengrassově jedinečné sugestivnosti, jakou umí snad jen on na celém světě, nevysvětluje skoro nic, ovšem udrží pozornost po celou dobu. Tady to dojíždí na stopáži, ovšem v každém jiném ohledu extratřída. 75% (12.01.2021)

Filmový pokus Paula Greengrasse o vypořádání se s něčím, s čím se nedá vypořádat. Ubral bych Rockyho a patosu a více se věnoval dialogům a faktografii. Každopádně polemizovat o tom dlouze nemá smysl. Vidět a přemýšlet o tom jo. (12.10.2018)

To nejzajímavější v podobě plánování a útoku se zde odbyde v první třetině velmi rychle, místy až zbytečně uhlazeně a zkratkovitě a to je škoda. Zbylá hodina a půl pak jen sleduje následky Breivikova činu z různých pohledů, což na jednu stranu dokáže příběh udržet při životě, na druhou stranu zde divákova pozornost značně klesá a tempo kterým se film ubírá nijak výrazněji neeskaluje. Rozhodně oceňuji věrné lokace a věrnost realitě (i když zde by se taky pár much našlo), jelikož jde o severskou zemi angličtina zde není nijak rušivý element. Film by se dal rozhodně zkrátit, udělat zajímavější a také dramatičtější, jelikož daný akt nabízí dost reálných základů. Breivikův čin sám o sobě dost vypovídá na to, aby si alespoň lehce empatický člověk dokázal uvědomit jeho rozsah u obětí, nicméně Greengrass přesně ví co chce vyprávět a zobrazit, a i díky tomu film nepůsobí tolik unyle. (22.02.2021)

Greengrass v nie zrovna najlepšej forme. Uondane dlhé. (13.10.2018)

Určitě se budu ještě nesčetněkrát u životopisných snímků opakovat, ale ty nejpozoruhodnější, převážně však nejkrutější scénáře píše život sám. Události po samotném útoku jsem kdysi ve svých 11 letech moc sledovat nemohl, a tak u všech dramat, která se snaží zmapovat časově vzdálenější konflikty, oceňuju, že se jejichž prostřednictvím mohu poučit o další významné části našich dějin. Už mě moc netrápí, zda se tvůrci drželi všech faktů, nebo zda si svůj příběh trochu přikreslili. Zrovna v případě 22 July tam ta uvěřitelná intenzita pobývá po celou sáhodlouhou stopáž, což z něho dělá opravdu zajímavý filmový počin. (21.12.2018)

V podstatě to samé co zde https://www.csfd.cz/film/592256-utoya-22-cervence/komentare/. K oběma mám připomínky u Utoyi mě vadilo, že to nešlo více do hloubky tady zase mě mrzí, že se to nevěnuje více tomu činu a více se to věnuje tomu soudu což mě tak nebavilo. U Utoyi se mě líbilo,že bylo ukázané, že se některé ty oběti utopily, když se chtěly zachránit před střelbou to zde třeba vůbec není. 80 procent (17.10.2018)

Pokud má někdo rád sériové vrahy se sklonem k nacismu, tak by měl vyrazit do norského království, kde je v současné době největší koncentrace antisemitů v Evropě. Film zejména pokulhává v tom, že vzbuzuje nulové emoce, což je vzhledem k zápletce poměrně značnej průser. 41% (12.01.2019)

Úplne iný zážitok ako tohoročná Utoya. Pre mňa ale intenzívnejší, živší, emocionálne zaťažujúcejší. A verím že práve tak to má pri tomto typu filmu byť. Greengrassov film by som púšťal spoločne s prednáškou voličom Mariána.... Najmä tým, ktorí ani nevedia prečo ho vlastne volia. (29.01.2020)

Po Poppeho verzi jsem mrknul ze zvědavosti i na zpracování režiséra Greengrasse. Pojal to úplně jinak, masakr na ostrově film brutálně otvírá, ale po dvaceti minutách je po všem. Dál se řeší jakou zkázu tento čin zanechal a hlavní postavou se stává samotné Norsko. Tato verze je divácky určitě stravitelnější, ovšem své místo na slunci si zaslouží oba filmy. (29.10.2018)

Greengrass rekonstrukce umí jako málokdo. Odstup i napětí.  Škoda jen, že je 22 July tak roztahaný. Udělat z toho 100 min max, jde to s adrenalinem i emocemi nejspíš o nadupanější dílo. Takhle z toho vznikla klasická Netflixovina. (01.08.2021)

Poměrně kvalitně zpracovaný hraný dokument o událostech, které se udály 22. července. Sleduje celý soudní proces včetně lidských osudů, které se kolem něj nabalují. Na můj vkus příliš chladné a více popisné než prožité. Daleko více se mi líbil film "Utøya 22. juli" (2018), který hraje více na divácký emotivní zážitek než o strohý popis událostí. (02.05.2021)

Letošek je asi super pro otevírání norských ran. Minulost si nevybírá. Spíše mi přijde zvláštní, že kolem Utøyi bylo takového povyku okolo a příšerností, aby to vůbec mohlo vzniknout, že se to málem nakonec nestalo, tak se až k neuvěření, že někdo jako Netflix si vzal něco podobného na paškál a po svém. Tady se s tím moc nemažou. Breivik je vidět hned ze začátku a jde hned do akce. A je jasné, že ani jak už v prvně zmíněném filmu, tady asi dvě a půl hodiny po ostrově běhat nebudeme. Vžijeme se do postavy přeživšího, zažijeme obavy vlády o bezpečnost, o právní záležitosti, rozsudek, život po tragédii. Dozvíme se hodně. Jen na ty emoce není moc dávám důraz. Zemřelo až moc lidí na to, aby pocity byly zaznamenány tak jak se to povedlo zde. Není to tak jednolité, což nabízí prostor pro to, aby se dělo více věcí. Ale ty se roztahují na dvě a půl hodiny. Mnoho možností pro to chybovat. I pro někoho jako je Greengrass. (14.10.2018)

Kdežto prvý tohtoročný film sa exkluzívne sústredí na priebeh Brievikovho masakrálneho besnenia na ostrove Utøya pričom jeho strojcu nezobrazuje, tento mu venuje len pár minút a mapuje ako Breivika, tak i dopad celého jeho vyčínania na nórsku spoločnosť. Breivik nielen že zabil 77 ľudí, ale naveky ovplyvnil životy mnohých ďalších. P.S. Filmu veľmi škodila absencia nórčiny. (14.10.2018)

Mě to nudilo. Podle mě vyvrcholení celého filmu přišlo hned na začátku a pak už to byla spíš taková politicko - dramatická slátanina. Těm dětem, co se stalo, bylo hrozné. Ale myslím, že by si zasloužili lepší poctu, než tohle. (02.12.2018)

Greengrasův snímek o Norské tragédii není vůbec špatný. V první třetině se podíváme na Brievikovi útoky. Ve zbylé části filmu jde pak o soudní proces a vyrovnání se jedné z obětí s následky. Bohužel ty zbývající dvě třetiny jsou poněkud roztahané. (25.12.2018)