Homecoming

Neskutečná utahaná hovadina kdo ví o čem s vysloužilou zubatou kačenou Roberts. Nenávidím tuhle herečku od samého počátku. Každý seriál dokoukám. Každý druhý vysoce hodnotím, ale u tohoto po druhém díle nehodlám trpět dále. Dnes se vytváří seriál za seriálem, člověk to nestíhá ani usledovat a právě počiny jako jsou tyto, které vás nechytnou hned, nestojí v dnešním kvantu za váš čas. (15.07.2020)

Zvoľ atraktívny tajomný rozprávačský štýl, kde sa strieda prítomnosť s flashforwardmi, prepínaj medzi pomerom strán, tak, aby to pôsobilo ešte viacej klaustrofobicky, pohraj sa s rámovaním, split screenom, uhlami, zvukom, pokojne si tam flákni aj vertigo, zožeň si skvelých hercov (Whigham zasa vládne) a výsledkom je štýlové utiahnutie príbehu, ktorý by vystačil na film, no v tejto podobe to pôsobí ako zaujímavý experiment s tým, čo určité dielo môže divákovi ponúknuť čisto po audiovizuálnej stránke. Esmail a Campbell to majú v malíčku. Nie, žeby som sa nebavil aj z dejovej stránky, no tá naozaj pôsobí ako krátka poviedka, ktorá je však roztiahnutá do detailností a nenecháva absolútne nič na divákovú predstavivosť. Uhrančivosť réžie však kraľuje. (09.11.2018)

Příběhovou prázdnotu takových rozměrů nezachrání ani režisérský mág Esmailova kalibru. Ten dokáže formálně ozvláštnit asi kterýkoliv námět a do určité epizody se mu to daří i tady. Bohužel jakmile mi došlo, že větší hloubku ten příběh opravdu nemá, a že žádné velké mystérium se nekoná (i přes všechny odkazy na Hitchcocka), začala jsem se nudit a modlit, ať to dotáhnu do konce. Herci jsou nicméně skvělí. Cannavale a Whigham okoření každou roli. Je fajn vidět Roberts připojit se k hercům, co se obrátili k televizi. Jen je škoda, že se nejednalo o hlubší roli a lepší paruky. Poslední záběr potěšil. (02.01.2019)

Florida je divný stát, jak říkají už spoustu let Demokraté. A tento divný stát hostí jakousi ozdravovnu pro navrátivší se vojáky, program pojmenovaný Homecoming. Ten jim má usnadnit aklimatizaci na normální svět pomocí terapie a nácviku společenských situací. Celý výzkum financuje soukromá firma Geist, která je napojena na americké armádní struktury. K vyvolání žádoucí atmosféry slouží použití zvuků či hudby na začátku každé epizody, ještě než se „rozsvítí“, pocit nejistoty zase prohloubí nápad se senzorickým osvětlením v kartotéce Ministerstva obrany, kdy při každém kroku chvíli trvá, než se po zhasnutí předchozího světla rozsvítí to další, a tak podobně jako my i postavy chvílemi tápají ve tmě. Zaměřuje se na nečekanou faunu (případ s pelikánem). Mou nejoblíbenější vizuální finesou je doznívání situace v závěrečných titulcích, kdy prostředí a postavy jakoby žijí vlastním životem za rámec příběhu (něco podobného užili i tvůrci Call Me By Your Name).  V čistých, půlhodinových epizodách není prostor na podzápletky, což je zároveň pochvala i výtka. V době 70minutových epizod je toto vítané osvěžení (a poslední dobou se k němu uchyluje více dramat – jako třeba Vida). Na druhé straně na kompaktní děj jsou tu filmy a výhodou seriálu je právě to, že mohou být vícevrstevnatější. To nic nemění na tom, že Homecoming je vtahující a záhadný thriller, který umí prodlévat na vizuální zkratce a kde dialogy hezky křupou, který je chytrý a ukazuje, nakolik jsme týmiž lidmi po výpadku paměti, nebo že některé věci by opravdu neměly mít na starost soukromé firmy. (29.05.2024)

Jedno z největších seriálových zklamání letošního roku. Stylisticky experimentální "minisérie" sice zajímavě aktualizuje půlhodinový formát do podoby (neo)noirového thrilleru, nicméně veškerá, zahraničními reakcemi avizovaná podobnost s filmy od Hitchocka či DePalmy je přítomna pouze na úrovni audiovizuálních aluzí, které jsou stavěny na odiv. Autorský rukopis televizního tvůrce Sama Esmaila a kameramana Toda Campbellla, kteří oba stojí za formálně progresivním seriálem Mr. Robot, sice skvěle pracuje s předkamerovým prostorem, dlouhými jízdami kamery a paranoidním soundtrackem, nicméně ani tato soudržnost na úrovni stylu nedokáže vdechnout život začátečnickému scénáři, který zpracovává látku původně založenou na americkém podcastu na úrovni YouTube webseriálu. Mimo atypické konce epizod je děj, vedený eklektickým výkonem Julie Roberts, naprosto předvídatelnou báchorkou, která se snaží obhájit svou prázdnotu a příběhové vakuum poutavými stylistickými řešeními. V desetidílné podobě jde tak o naprosté scenáristické selhání, kdy většině epizod vévodí nezáživné terapeutické dialogy mezi postavami, které si nemají co říct. Co se týče hvězdného hereckého obsazení a tvůrců (zejména režisér a kameraman), ohromné mrhání talentem. (05.11.2018)