The Ghost and Mrs. Muir

Nemůžu jinak. Posledních 20 minut je emocionální masakr nebývalých rozměrů, kdy jsem bulel jako želva (až jsem se styděl, ale jen do doby, než jsem v diskuzi na imdb narazil na "Did it make you cry?" topic, kde jsem zjistil, že jsem jen jeden z mnoha). Překrásná melodramatická Herrmannova hudba, skvělá Gene Tierney, bezchybný nabručený, ale neodoloatelně charizmatický kapitán Rex Harrison. Pro mě stejná bomba jako Leave Her To Heaven. Vy, co víte, jděte do toho. P.S. Vím, že to tohle info tu má na starosti O*R*I*N, ale projednou se to nezblázní - Film, který musíte vidět, než umřete (09.10.2007)

Jeden zo záverečných záberov, keď sa "duch" pozerá do ľavého dolného rohu, kde sa zrazu objavia ruky pani Muir, je jedna z najromantickejších scén kinematografie. Nasledujúci pohľad do kresla taktiež. Prečo ich ale nepoznáme všetci, znalci popkultúry, je mi záhadou. Znova romantika z obdobia (hore-dole) zlatého veku Hollywoodu, určená vyzretejším a inteligentnejším divákom. Tentoraz bez britkého humoru, ale možno aj o to úprimnejšie. Paradoxne vo filme, využívajúcom nadprirodzené prvky. Skutočne, kto na konci neplakal, môže si pred meno, prípadne ešte pred titul písať cynik. (01.10.2014)

Přeměna duchařského hororu v emancipační drama pro mne byla stejně překvapující jako hrdinčina reakce na paranormální aktivnost jejího nového příbytku: „Haunted. How perfectly fascinating.“ Stejnou prozíravost paní Muirová projeví později, když pochopí, že námořník dávající každým činem najevo, kdo v domě vládne (falický dalekohled dominuje několika scénám), ztělesňuje dávno odplavené hodnoty a nejlépe udělá, přijme-li ho za svého našeptávače. Za mužskou stránku sebe samé. Jedině jeho rady z ní mohou udělat paní vlastního království. Nebát se zasnít, k tomu nás film vybízí. Nejnaléhavěji během posledních minut. Neboť režii měl v rukou váhu slova dokonale chápající, leč obrazy podceňující Joseph L. Mankiewicz, jsou minuty předcházející závěru místy stejně útrpně dlouhé jako čekání na vysněného muže. Závěr je to ovšem nebeský. 80% (18.10.2013)

K filmům starým víc než pět dekád nemám nikdy důvěru, asi se podvědomě obávám, že budou stejně nudné a naivní jako ty, které na čétéčku uvádějí v klubu pro pamětníky. Ale nebojte, tenhle kousek má šmrnc, šarm a krásně rychle ubíhá. A hlavně ten příběh budete prožívat. Gene Tierney byla nádherná, ale její postava zdaleka není jen hezká tvářička, má velké charisma, odvahu a chuť do života. Škoda že právě ta její osudová láska je duch - nevrlý mořský vlk (samozřejmě s dobrým srdcem) Rexe Harrisona, jehož megaknírek si zamilujete. A ano, ten konec mě taky dojal. (12.07.2010)

Černobílá klasika. Dům na pobřeží. Mladá vdova s dcerou. Duch v domě. Pardon me, ale moje dcera je příliš mladá na to, aby... viděla ducha. Gene Tierney s bezbrannými dětskými kukadly a Rex Harrison jako kousavý charismatický... duch námořního kapitána. Celou dobu, kdy jsem se mírně prala s anglickými titulky, jsem si říkala, jak to skončí. A věru, odehrálo se toho tam tolik, že by na to v dnešní době potřebovali tříhodinovou epopej, jejíž závěr by pro jistotu nechali otevřený, aby mohli za rok natočit velkolepé (opět tříhodinové) finále. A pak sequel... a pak prequel, život kapitána Gregga. A tak dále. (01.05.2018)