Pinocchio

Psal se rok 1998. Oscara za nejlepší zahraniční film vyhrál italský snímek Život je krásný v režii Roberta Benigniho. Benigni, který si ve filmu též zahrál hlavní roli a získal za svůj výkon Oscara tak italské kinematografii donesl jejího 9. Oscara a mohl si příště prakticky natočit, co chtěl. Benigni tak v roce 2002 definitivně realizoval svůj další film, který se ve své době stal nejdražším italským filmem všech dob. Zadaptoval Pinocchia od Carla Collodiho!   Collodiho dřevěného panáčka snad není třeba dlouze představovat, krom slavné dětské knížky i díky animované klasice od Disneyho z roku 1940. Jenže Benigniho Pinocchio byl z různých důvodů dost možná odsouzen k zániku už na samotném počátku- A to i díky rozhodnutí, že Benigni dřevěného panáčka ztvární sám!   Sledovat 50-letého Benigniho v kostýmu dřevěného panáčka je tak trochu automaticky bizarní. Což se dá v podstatě říct o celém filmu. Krom Benigniho totiž všechny dětské role hrají živí herci, fantaskní postavičky z Collodiho románu jako byli kocour, lišák či cvrček jsou jen herci s make-upem (velmi zábavné je i ztvárnění králíků s rakví), kulisy jsou ošklivé a v součtu je Pinocchio věc, která nejen není pro děti, ale může mít závažné následky i pro staršího diváka. A dost možná u něj způsobit jistou firmu existenční krize.   Benigniho Pinocchio působí jako přesná ukázka toho, co se stane, když režisér po úspěchu filmu dostane volnou ruku a nikdo mu neřekne, že tohle už je trochu moc a měl by se nad sebou a svou prací zamyslet. A titul tehdy nejdražšího italského filmu tak trochu nabourává fakt, že to celé možná až příliš připomíná televizní pohádky.   Collodiho Pinocchio je naprosto fantastická pohádka, člověk se vůbec nemůže divit Benignimu, že se pro adaptaci rozhodl. Jenomže od začátku je jen prostor pro kroucení hlavou nad tím, proč zrovna takhle a působí to spíše jako dílo někoho, kdo tu knihu nenávidí a chce si z ní a jejich fanoušků udělat dobrý den. Celé to působí jako film, jehož tvůrce by měl okamžitě změnit psychologa a nebo si předepsat zcela nové prášky. Při sledování hopsajícího Benigniho, skutečně odpudivých masek a laciné výpravy se vlastně jiné pocity nenabízí, Benignimu se jeho údajný sen více než rozpadl pod rukama. A spíše než pocta Collodiho knížce vzniklo skutečně něco, co působí jako umělecká recese.   Hlavní pointa původního Pinocchia přitom tkví v tom, že neposlušný panáček je postupně moudřejší a moudřejší, přičemž právě to z něj poté dělá někoho, kdo si zasluhuje stát se opravdovým chlapcem. Benigniho adaptace poté zpracovává většinu příhod z původní knihy (zcela opomenuté zůstanou příběhy, které samotný knižní děj dvakrát nepohání kupředu), zůstává jí z velké většiny věrná. Přitom všem to skutečně alespoň částečně působí jako dílo někoho, kdo má Pinocchiova dobrodružství opravdu rád , vůbec se tomu ovšem nepodaří prodat pohádkovou atmosféru Collodiho mistrovského díla, při snahách o humor je to spíš velmi smutné a v součtu je to více než solidně odpudivé.   Bavíme se pořád o roku 2002, kdy by možná nebyl nejlepší nápad vytvořit digitálního dřevěného panáčka, obsazení Benigniho do hlavní role je ovšem skutečně neskutečně bizarní volbou a ještě větší bizarnost je ho v této roli sledovat v akci. Obsazení 50-letého herce do role malého dřevěného panáčka je jeden z největších castingových omylů v historii kinematografie a ani Benigniho komediální talent to nezachrání.   Mezi pozitivní aspekty ve finále patří povedený soundtrack Nicoli Piovaniho, přeci jen slušná řemeslná stránka a částečně viditelná snaha, která je ovšem zastíněna právě tím vším ostatním. Být na natáčení Benigniho Pinocchia musela být hodně zajímavá zkušenost, dost možná by se navíc při tehdejší návštěvě natáčení člověk mohl skutečně dozvědět, zda to celé Benigni myslel vážně. A definitivně si o něm udělat obrázek.   Benigniho Pinocchio je bizarní záležitost. Vlastně hodně velká. Po Život je krásný Benigni tvrdě narazil a dodal rozhodně zajímavou záležitost. Háček spočívá v tom, že je termín zajímavá záležitost hodně široký a v tomto případě se o tom filmu dá skutečně těžko mluvit v pozitivním smyslu. Ze všech adaptací Pinocchia ovšem Benigniho zpracování rozhodně patří mezi ty nejvýraznější...... (07.07.2018) (méně) (více)