Pinocchio

Tak tohle je opravdu "hustá" záležitost. Čekala jsem všechno možný, ale výsledek nakonec předčil má nejsmělejší očekávání. Roberto Benigni v roli malého kluka - dřevěné loutky - už to samo o sobě zní hodně ujetě a tak také celý tenhle "psycho" film vypadá. Je to takřka nekoukatelné a rozhodně bych na to neposílala děti (i když je to pohádka), protože by si mohly nést následky celý život. I dospělý jedinec má dost práce s tím, aby chápal, co ten hopsající Benigni na plátně vlastně dělá a co se v těch šíleně kýčovitých kulisách vůbec děje. Dítě z toho bude úplně mimo, protože Pinocchio se pohybuje v úplně jiných, řekla bych až "nefilmových" dimenzích. Na druhou stranu film nemohu úplně odsoudit. I když jsem většinu času v kině trpěla při pohledu na celou tuhle vesměs trapnou záležitost, jde o dílo, jaké tu ještě nebylo. Tohle se opravdu moc často nevidí, Benigni je svým způsobem geniální, ale jeho excentričnost ho tentokrát příliš ovládla. Pinocchio je úchylný film jen pro otrlé. (23.04.2003)

Nepoznám bohužiaľ Collodiho dielo, ale mám o ňom predstavu, že je to jedna z najkúzelnejších, najtemnejších a najsmutnejších detských kníh, aké kedy vznikli. V tomto filme sa teda atmosféra skrývala veľmi umne všade, len nie pred kamerou a tam kde by mala byť a to v akomkoľvek zmysle, a ja stále rozmýšľam, či sa to tak strašne nepodarilo, alebo to bolo tak strašné zamýšľané dopredu. Benigni je blázon, aj na Taliana, to je nepochybné, ale v tom pozitívnom slova zmysle. Jeho frenetické pohyby a reč pripomínajú skôr sfetovaného magora ako drevenú bábku, keďže však veľmi dobre viem, ako sa okolie zväčša pozerá na excentrika, čo potom ešte excentický maniak takýchto rozmerov, ak mu to urobilo radosť a splnil si práve TÝMTO svoj sen, som ochotný to akceptovať. A dojímavú, krásnu a okúzľujúcu verziu Pinocchia si pozriem možno inokedy . . (13.11.2006)

Svým způsobem dokonalá adaptace – vrátil se mi u toho přesně ten pocit nevěřícnosti, zoufalství a zmaru, který jsem jako kluk zažíval nad knížkou s hrůzu nahánějícími ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Jestli nějaká dětská literatura není pro děti, je to u mě Pinocchio, takže mi to, že ve filmu hrají výhradně dospělí, i jeho skoro divadelní stylizace (v možná zbytečně drahých kulisách) dává perfektní smysl. Otázkou pak zůstává, komu je film určen – mé vlastní děti, kterým ho má dobrá žena kdysi naslepo koupila na DVD, se mu myslím celé dětství instinktivně vyhýbaly a nejspíš dobře udělaly; mně se u něj sice vyřinuly z podvědomí všechny frustrace, které mi kdysi způsobila kniha, a zpětně jsem (zcela bez ironie) ocenil přízračnou krásu, s níž ten fantasmagorický prudce výchovný příběh z devatenáctého století s mluvícími duchy cvrčků, oběšenými loutkami, černými rakvemi, vílími náhrobními kameny a mrtvými kamarády vystihuje marnost naší existence, ale něco mi říká, že takto poznamenaných nás po světě zas tolik neběhá. — Apropos, jsem vážně zvědavý, co z toho materiálu vyrazí del Toro, jestli to někdy dodělá. (02.04.2016)

Škoda, škoda a ešte raz škoda. Rozprávka o Pinokiovi ponúka neobyčajne krásny príbeh, ktorý sa bohužiaľ v rukách bezpochyby talentovaného Roberta Benigniho nepremenil na rovnako krásny a kúzelný film. Výtvarná stránka filmu si rozhodne zaslúži pochvalu, ale je bohužiaľ jednou z mála vecí, ktorá na tomto filme funguje. Roberto Benigni urobil veľkú chybu, že sa rozhodol sám prevteliť do Pinokia a neskúsil ísť pri oživovaní dreveného chlapčeka inou cestou a aj napriek tomu, že mám Benigniho rád, ako Pinokia som ho akceptovať nedokázal. Po skončení vo mne síce Pinokio dokázal zanechať i príjemný pocit, že som videl niečo milé a pekné, ale smutný pocit z toho, že som videl niečo nedotiahnuté a nudné nakoniec zvíťazil. (08.12.2005)

"Pokud nemocný zde není mrtev, tak zde lékaři nejsou zapotřebí." Občas některá věta zalahodila mému uchu, ale viděné podivnosti mi hlavou proháněly otázky typu: Jsem na ten snímek moc starý, abych si ho mohl vychutnat? Jsem na ten snímek moc mladý, abych si ho mohl vychutnat? Které návykové látky je třeba užít pro to, abych se dokázal vcítit do infantilně dětského Pinocchia v takřka důchodovém věku? Odpověď je na všechno stejná: Nevím, ale už tu kravinu nechci nikdy vidět. (23.11.2016)