Pinocchio

Film který zahrnuje morální ponaučení a ukazuje na to, jak umí být láká velká. Ponocchio je tam vyobrazen jako velký sobec, který ze začátku myslí jen na sebe a na to jak by si užil. Díky tomu však mnohokrát lidi kolem sebe sklame a nadělá si spoustu problémů, do kterých se zamotá. Tento film krásně poukazuje na to, že každý má možnost mít druhou šanci a možná i víc. Malé děti si na tom uvědomí, jak je škaredé zlobit a neposlouchslat rodiče (dokonce i moje 4 sestřička okamžitě pochopila, co Pinocchio udělal špatně a proč mu narostl nos). Pro nás dospělé to může být připomínka toho, že nikdo není bez chyby a všichni potřebujem druhou šanci. Zvlášť dobře je pak sehrána role Pinnochia a i přestože ho hraje dospělý člověk, je stělesněním a živým obrazem toho co nám měl Pinnochio předat. ( Já osobně jsme věk toho herce jako malá ani nevnímala, bylo pro mě důležitější to co mi měl předat). Takže vřele doporučuji se na tento film podívat! (01.02.2017)

Svým způsobem dokonalá adaptace – vrátil se mi u toho přesně ten pocit nevěřícnosti, zoufalství a zmaru, který jsem jako kluk zažíval nad knížkou s hrůzu nahánějícími ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Jestli nějaká dětská literatura není pro děti, je to u mě Pinocchio, takže mi to, že ve filmu hrají výhradně dospělí, i jeho skoro divadelní stylizace (v možná zbytečně drahých kulisách) dává perfektní smysl. Otázkou pak zůstává, komu je film určen – mé vlastní děti, kterým ho má dobrá žena kdysi naslepo koupila na DVD, se mu myslím celé dětství instinktivně vyhýbaly a nejspíš dobře udělaly; mně se u něj sice vyřinuly z podvědomí všechny frustrace, které mi kdysi způsobila kniha, a zpětně jsem (zcela bez ironie) ocenil přízračnou krásu, s níž ten fantasmagorický prudce výchovný příběh z devatenáctého století s mluvícími duchy cvrčků, oběšenými loutkami, černými rakvemi, vílími náhrobními kameny a mrtvými kamarády vystihuje marnost naší existence, ale něco mi říká, že takto poznamenaných nás po světě zas tolik neběhá. — Apropos, jsem vážně zvědavý, co z toho materiálu vyrazí del Toro, jestli to někdy dodělá. (02.04.2016)

"Pokud nemocný zde není mrtev, tak zde lékaři nejsou zapotřebí." Občas některá věta zalahodila mému uchu, ale viděné podivnosti mi hlavou proháněly otázky typu: Jsem na ten snímek moc starý, abych si ho mohl vychutnat? Jsem na ten snímek moc mladý, abych si ho mohl vychutnat? Které návykové látky je třeba užít pro to, abych se dokázal vcítit do infantilně dětského Pinocchia v takřka důchodovém věku? Odpověď je na všechno stejná: Nevím, ale už tu kravinu nechci nikdy vidět. (23.11.2016)

Neskutečná ptákovina. Dnes už je technika dostatečně daleko, aby Pinocchio v hraném filmu mohl být dřevěný. Pokud by ho ovšem měl hrát živý herec, tak kluk kolem šesti let věku. A pokud by to z nějakých neznámých příčin měl být někdo dospělý, tak hlavně ne Roberto Benigni. Ten je tak neuvěřitelně otravný, že jsem ho měl plné zuby po pár minutách. Jednu hvězdičku dávám čistě za technickou stránku filmu: slušnou výpravu a kostýmy, výbornou kameru a hudbu... (25.12.2006)

Tragédie s plnou parádou. Není pochyb o tom, že padesátiletý herec v dětském pyžamku je úchylná věc, ale jsou tu jiné věci, které zarážejí ještě víc. Například, proč v dětském filmu nehrají žádné děti, ale i všechny dětské role hrají dospělí, a jestli chaot Benigni natočil tuhle úchylárnu, protože ho bavil ten bordel, který Pinocchio způsobuje, nebo jestli coby autor věří té moralistické ideologii, pointující celý příběh. (10.06.2003)