Slunovrat

(spoilery) Líbí se mi, že tam umírali antropologové. Na druhou stranu jsem měl ke konci Slunovratu chuť znuděně křičet a trucovitě dupat nohama při každém dalším nekonečně pomalého VC nájezdu kamery za zpěvu krojovaných lidiček při dalším a dalším a dalším a dalším rituálu. Některých věcí bylo zkrátka příliš. (25.09.2019)

Aster je zřejmě pozorný čtenář Frazerovy Zlaté ratolesti (alespoň mimo jiné). Jistá předvídatelnost děje nevadí, jelikož zde nejde nutně o překvapení diváka, ale o nápadité propojení vícera motivických rovin. Autor se navíc nesnaží o žádné okázalé twisty a mindfucky, což je, vzhledem k tématu, celkem sympatické. Místo toho se soustředí na vnitřní svět protagonistky, tedy její vyrovnání se se smrtí a smrtelností. Číst film na rovině pomsty za nevěru, nebo co, je samozřejmě nesmysl. SPOILER: obětování jejího milence a úsměv na konci nevyjadřuje uspokojení dobře vykonané pomsty, ale definitivní odstřižení se od minulosti a znovunalezený duševní klid. V tomto směru Aster zajímavě pracuje s rozdílným přístupem k truchlení - zatímco mezi svými "přáteli" Dani se svým truchlením neustále uniká do soukromí v návalech panických ataků, ve snaze je všemožně potlačit, takže průběžné ujišťování a dotazování, zda je už v pořádku, vyznívá pokrytecky, nebo přinejmenším poněkud nesmyslně. V rámci nové komunity, do jejíchž řad dle očekávání zapadne, je jí umožněno otevřeně a sdíleně prožít truchlení se vším všudy a tím ji z jejího temného duševního stavu přepravit do nové životní fáze, ve které již nikoho z té předchozí nepotřebuje - možná vyjma Pelleho, který ji příhodně nasměroval. I díky tomu pak lze celou situaci vnímat dvojznačně: Dani je buď postava, která prošla iniciační cestou k znovunalezení a sebevědomí, nebo je jen pasivní oběť manipulace, stejně jako všichni ostatní (do jisté míry včetně členů komunity). Případně platí oboje zároveň. A to bez ohledu k morálnosti "alternativních řešení" oné pohanské sekty s poněkud fašizujícími rysy. Podobně s tímhle tématem ostatně pracuje i Hardyho film The Wicker Man. Aster není moralizátor. Ovšem není náhoda, že z hippies, tedy z tendence společenské degradace na jakýsi pseudo-přirozený stupeň, v domnění, že je jaksi pravdivější, čistší a tudíž oprávněnější, vznikla také Rodina Charlese Mansona. Aster je tvůrce, který kromě ojedinělého smyslu pro detail a invenční formální řešení disponuje také schopností pracovat s tématem v komplexním smyslu. Neboť tímhle se interpretační možnosti Midsommar zdaleka nevyčerpávají. Jediné, co mi na filmu trochu vadilo, byla až moc plochá postava Marka (plochost členů komunity je součástí výpovědi, neboť se na celou věc díváme z hlediska hrdinů, pro které je, přes jejich dílčí antropologické vzdělání, zdejší psychologie dosti nepřístupná a nepochopitelná). Ale, jak se jasně ukáže na konci, Mark v celé hře představoval symbolickou postavu šaška, blázna, přičemž zřejmě chyběl prostor dát jí více než tento jeden rozměr. (25.07.2019)

Tohle byl pro mě jeden z nejnepříjemnějších filmů, co jsem viděl. Je to v podstatě určitá dystopická vize zasazená do současného světa. První půlka působí skoro jako dokument a druhá půlka je šílená jízda. Možná malinko předvídatelná, ale to snad jedině díky tomu, že se to pyšní nálepkou horor, tak to člověk trochu čeká. Jinak šílená marnost a zoufalství. Nesnáším iracionalitu ve všech formách a tohlecto byl teda šílený trip, a to snad u všech postav. Normálně bych to asi odsoudil, ale na tenhle film se jen tak nezapomene. Hodně scén natočeno opravdu velmi sugestivně. (02.09.2019)

Fantastické, keby nebolo zopár menej presvedčivých hereckých výkonov, tak idem do plna. Takto si predstavujem mysteriózny horor s námetom - partička mliečniakov niekam príde, najprv tralala a potom sa začnú diať veci, že sa nestihnú čudovať. Tiež sa mi páčil spôsob podania príbehu, kde formálna stránka na istých miestach pripomínala umenie, ale nič prehnané, také akurát. Možno trocha škoda, že sa nepritlačilo na hororové prvky, ale znepokojivé to bolo aj tak dosť. Už od príchodu (ten úvod nič moc, len na poznanie postáv) do tej dediny sa režisérovi podarilo vyliať mi na chrbát nepríjemný pocit niečo na spôsob "tu niečo nehrá, toto neskončí dobre" a ten vydržal až do konca. Pritom koniec stojí za zamyslenie. Určite ide o jeden z mála hororov, z ktorých si divák aj niečo odnesie. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 (09.10.2019)

Budu hodná, komentář obsahuje bojlery. Pokud i tak čtete dál, buď jste to viděli nebo Vám to je u prdele. a teď k filmu - A je to v piči! Po dokonalém Děsivém dědictví přichází další dílo Ariho a jak jsem byla natěšená, tak jsem z kina odcházela zklamaná (vlastně jsem neodcházela, Alík mě táhnul za nohu páč já se chtěla vztekat na zemi, že mi Ari zkurvil den). Začátek Slunovratu je krásnej, Asterovski veselej a já se tak strašně těšila na další výjimečný dílo. Místo toho jsem dostala partu kamarádů, co prodělali lobotomii, jinak nedokážu pochopit, jak mohli být všichni do jednoho taková banda tupých kokotů, kterým nepřišlo ani trochu divný, že jim mizej kámoši rychleji než prostitutkám šprcky. Já jsem tolerantní vůči všem možným kultům a zvykům zemí okolo (až na islamisty a ještě pár bombových států s výbušnou povahou) ale kdyby přede mnou někdo vylez na horu, skočil dolů, rozdrtil si palici a chvilku na to se to stalo po druhý s tím, že kokot páchá sebevraždu skokem snožmo, načež řve že má zlámaný haksny a je tedy láskyplně domlácen dřevěnou palicí, řekla bych si, že skupině lidí kolem mě okázale mrdá a zmizela bych jak pára nad hrncem, než s tou palicí přetáhnou mě. Ne tak naše parta hic, která si nechá vysvětit, že takhle to holt u nich ve Švédsku dělaj a je to vlastně celkem cool. Nelogičností je tady tolik, že sem z toho chtěla zvracet, fandit se nedá absolutně nikomu, ze všech nejmíň hlavní hrdince, která je vaginální mikozou podrážděná píča a nebesky mě srala celej film. Navíc tak nevděčnou čubku, pohledat. Kluk jí čtyři roky dělá osobní vrbu a obětuje jí skoro vše, pak je zdrogován komunitou, zprzní místní mášu, páč ani neví co se děje a naše zhrzená Májová královna se rozhodne nechat ho upálit, i když sama jazykem pátrala na mandlích kámoše svýho přítele až jí vlhla díra. Šukací a brečící scéna jsou tak neskutečně směšný až se smálo celý kino a mně se chtělo brečet. Plíživá, děsivá atmosféra z Děsivého dědictví je až na prvních 10 minut nadobro v píči, film je předvídatelnej až hanba a já byla takhle zklamaná naposledy když zrušily holky swingers párty dvě hodiny před začátkem. Ari rozhodně je jiný, než ostatní ALE zatímco prve byl luxusně jiný, teď tu máme "art" píčovinu, co se snaží tak moc šukovat, až je to lacinější než padesátiletá děvka na E55. Buddho za co... (01.09.2019)