Slunovrat

70% V jádru klasická vyvražďovačka americké omladiny, míchnutá vyrovnáváním se s nefunkčním vztahem a osobní tragédií hlavní hrdinky. Jenže pojatá hodně nezvykle až umělecky. Bizarní, párkrát brutální, poutavá, zneklidňující i vtipná. Rozumově nic, co by do druhého dne zmizelo z hlavy. O to větší škoda, že nefunguje o trochu lépe jako celek. Výsledný pocit je lehce zapomenutelný. (15.08.2019)

Tenhle film je přinejmenším divný. Rozhodně není pro každého. Není to ani horor tak jak jej v dnešní době známe. Nicméně mě to svým způsobem bavilo. Možná občas až moc dlouhé tiché scény, občas zase nechutný (ano u hororu nic neobvyklého), ale jinak byl film dobrý. Zaujal hlavně skvělými hereckými výkony - především Florence Pugh. (19.08.2019)

Neskutecnej mindfuck. (26.08.2019)

Co jsem to sakra videl?! (02.09.2019)

Pokud jste viděli Děsivé dědictví a těšíte se už dle upoutávky na něco podobného, budete zklamáni. Vykašlete se na to, jak je Slunovrat prezentován a jděte na něj jako na zvrácenou komedii. Pak zklamáni nebudete. Počítáte-li se mezi fanoušky hororů, pak podobně jako já budete čelit velkému zklamání u filmu, který nezapře výbornou počáteční atmosféru a skvělou technicky precizní filmařinu, kterým podráží nohy scénář a až překvapivě hloupě předvídatelné zvraty (což je spolu se stupidním chováním postav v určitých momentech docela vražedné kombo – racionálně se zachovají jen dvě vedlejší postavy, zatímco ostatní protagonisté se v klídku nechají odbýt vysvětlením jak pro pětileté děti), ale hlavně celková neucelenost, která se snadno maskuje za tvůrčí záměr a jedinečnou práci. Dočtete se třeba, že jde o revoluční hru se žánry. Dle mého tomu tak není. A pokud je, tak jsem se tentokrát s Ari Asterem minul velmi širokým obloukem (ví se, že tento film mu posloužil jako terapie po obtížném rozchodu, což možná o lecčems vypovídá). Doufám, že příště se víc přiblíží svému debutu, protože v tomhle mladém filmaři nemalý potenciál je. A málem bych zapomněl, Florence Pugh v hlavní úloze je prostě výborná a pokud by její přerod z depresemi zmítané dívky, vyrovnávající se s tragickou událostí v klidnou ženu byl uchopen méně šíleně, než v bezesporu alegorickém a celkově prapodivném finále, bylo by to skvělé. Její herecký výkon ovšem film drží velkou většinu času nad vodou. (18.09.2019)

Viděno v kině, a musím říct, že lituji. Jediné co za ty prachy stálo byla kamera a pár delších okamžiků bez střihu. Vše ostatní pro mě bylo za hranou něčeho na co se chci koukat a bavit se u toho. (26.09.2019)

Hvězdička dolů za maďarskou přírodu, ani náznakem se nepodobala té švédské. Hvězdička navíc za hlavní představitelku. POZOR, MOŽNÉ SPOILERY!!! ...aneb pokus o vysvětlení, proč se hrdiné chovali zrovna takto... Skupina mladých, z části velmi ambiciózních a (chvílemi nezdravě) soupeřících studentů (nejsme v Plzni ;-) ) jede zkoumat tradice a zvyky kultury jim na první pohled značně blízké. Jedou do země, kde se člověk běžně dorozumí anglicky, takže první, co nechávají doma, je obezřetnost. Další významnou roli hraje i to, že je pozval spolužák a kamarád v jedné osobě. V situaci, kdy je jim výjimečně umožněno sledovat zblízka život v komunitě a účastnit se všech událostí, kdy jsou jim zároveň umožněny prohlídky písemností a mají příslib, že mohou celou situaci popsat ve své diplomce/disertaci, dochází k něčemu, co lze popsat jako pocit vděku a z toho pramenící pocit viny. Pocit viny je ve většině z nás hluboce zakořeněn. Vzniká v dětství, kdy se snažíme o co největší komformitu, abychom nepřicházeli do konfliktu s rodiči, později s jinou autoritou. To je důvod, proč nejsou schopni protestovat. Do hry vstupuje i osobní rivalita. Prospěch jednotlivců je důležitější než prospěch celé skupiny, a tady jde o skupinu nekooperující. Hrdinům brání ve vyjádření nesouhlasu také jejich profesní deformace. Jako antropologové jsou oddáni zásadám kulturního relativismu. Kulturní relativismus nám říká, že "jednotlivé kultury jsou jedinečnými a neopakovatelnými sociokulturními systémy, které lze popsat a pochopit pouze v kontextu jejich vlastních hodnot, norem a idejí." (wiki) Když už nic jiného, člověku to může přinést slávu alespoň posmrtnou. Takový James Cook není v antropologii pojmem ani tak proto, že byl námořní kapitán, ale proto, že ho Havajané zamordovali, jelikož ho považovali za převtělení božstva Lono. KONEC SPOILERU (28.09.2019)

Nádherná zvrátenosť obalená vo folklórnom odeve a zachytená v kamerových hrátkach s režisérskym kumštom pre audiovizuálnu dokonalosť. Aster je druhý Eggers, len výkonnejší a schopný vyvolať u diváka zmiešané pocity. K spomenutej dokonalosti mu ešte čo to chýba. Vo filme sa snaží pracovať s postavami pomaly, ale nevieme sa s nimi zblížiť. Okrem toho po prvom incidente so starcami mohli vklude opustiť to hniezdo neresti. Pomalý priebeh diania vtiahne diváka do deja a doslova čaká, čo prinesie ďalší záber. V závere sa všetko zosumarizuje ako finále v opere a prinesie nečakaný úsmev na tvári v sprievode kvázi symfonickej hudby (i keď film končí ako končí). Na plné hodnotenie to nie je, počkám si na predĺženú verziu a uvidím, či mi ponúkne zopár odpovedí. Inak skvelá prácička. (01.10.2019)

Popravde, čakal som viac. Možno až príliš veľké očakávania mali za následok to, že film niekedy na mňa pôsobil až nudným, alebo dokonca vtipným (súlož, medveď) dojmom. Najväčšie gro problému vidím, že je nám vo filme vyobrazených pomerne veľa rôznych rituálov, alebo osláv od výmyslu sveta. V Hereditary nám Aster ponúkol nový koncept žánru názvom horor, kde dejová línia bola v zmysle "Wft?", ale u Midsommar mi takéto niečo trošku vadilo a možno jednoduchší dej, kde by sa použil jeden, alebo dva rituály, bol prospešnejší. Na druhú stranu prostredie, horor z denného svetla, alebo tematika sú výborné. (03.10.2019)

Čekání na Slunovrat. (06.10.2019)

Mám z toho rozporuplné pocity. Samozřejmě se bezesporu jedná o perfektně natočený mysteriózní kousek, ale bezprostředně po shlédnutí jsem si připadal stejně sjetej, jako většinu filmu všichni hlavní aktéři. S odstupem času jsem již schopný ocenit perfektně načasované skoky a protiklady, jimiž film vyloženě srší. Mrazivý začátek, cesta do Švédska a pak již samotný Slunovrat - nádherné kroje a ještě nádhernější severské prostředí doprovází hra na flétny, no prostě romantika jako řemen. Vše se změní jakmile si dva pošahaní důchodci rozšklebí palice skokem ze skály - členové tripu se začnou ztrácet, v jídle se objeví z kundychlupy, no a nakonec se důvěra sesype úplně díky nevinnému grupáči ve stodole. Vidím to tedy na nějakých 60% a jsem si jistý, že návštěvu Skandinávie na čas odložím... (24.10.2019)

Co jsem to do prkenný ohrady právě viděl? (31.10.2019)

To jsem si tak onehda řekl že jestli že je tenhle film stejně tak blbej jak vypadá i na fotkách, že v tom případě má Tomio Okamura velikou konkurenci. A ono se ukázalo že je ještě blbější. Ošklivá feministka, tuctovej chlap postrádající jakékoliv charizma,ještě tuctovejší negr a blíže nespecifikovaný mladý gay na mne púsobí stejně jako skupinka Pražáckejch ajťákú která právě navštívila salaš někde na Oravě v Maďarsku. Zatímco v reálu by to vyvrcholilo hororovým okamžikem kdy by přichytili baču imra jak za latrínou mrdá ovcu, ve filmu se žádného podobného hororového okamžiku nedočkáme. Již po úvodních titulcích filmu jsou vám tyto paka absolutně lhostejná, a dumate pouze nad tím, proč se tato pičovina označuje za horor, páč i obyčejná věčerní Procházka po Stockholmu nebo Malmo je větší hororovým multikulturním zážitkem než tohle. (21.12.2019)

odpad, dvě hodiny uchylných lidí jedním slovem sra*ka (22.02.2020)

80/10 (23.02.2020)

Nevím, co jsem komu udělal, ale vidět tento "film" v jednom týdnu jako Ad Astru je hodně silná káva. Rejža se asi totálně zbláznil a ztratil veškerou soudnost. V děsivém dědictví byla první půlka slušná a druhá šla do sraček, ale co se rejžovi nepovedlo tam, zdárně dotáhl zde. Od 1. minuty se film brodí po krk ve sračkách. V tomhle filmu nefunguje nic. Klasický námět, kde se banda lidí dostane do sekty. Film je totálně předvídatelný a bohužel jsem měl pocit, že tohle jsem už několikrát viděl. Film je natočený tak špatně, že nechápu jak může být v kategorii horor. Strašidelné je v tomto filmu akorát obsazení herců, námět, režie a takhle bych mohl pokračovat dále. SPOILER ALERT. V podobných hororech nesnáším většinou totální tupost osazenstva, tentokrát je to ještě o level výš než normálně. Všichni působí jako banda retardovaných šimpanzů. Rituální sebevraždy ve stylu volný skok ze skály, kdo neumře, je rozmlácen palicí - ano, všem to přijde úplně normální, jsou přeci ve Švédsku a mají jiné zvyky než ve státech, vlastně docela cool možnost než jít do domova důchodců a dokonce se pohádají, kdo o tom napíše diplomku. Po 2 dnech už se 4 z 6 pohřešují, ale nikomu to není vůbec divné. Za celý film si sekta vystačí s vysvětlením "Odvezli jsme je na nádraží a auto je jen pro 2 lidi, takže je tam vozíme po jednom". Místo nějaké atmosféry sází Aster na nechutnost, například záběry rozdrcené hlavy, která se objevuje asi 5x za film. Naštěstí nebo spíše naneštěstí je udělána tak amatérsky, že vypadá jako kus gumy, takže působí spíše vtipně a trapně. Celkově jsem během filmu cítil stud za režiséra, že něco takového vůbec nechal spatřit světlo světa, než nějakou hrůzu. Sborový pláč nebo sborová mrdačka působily jak z parodie na tento film a režisér byl v těchto momentech za hlupáka. Celé vyvrcholení filmu je ve stejně trapném a nelogickém duchu, kdy typka nechá svého přítele obětovat, protože totálně zdrogovaný a mimo vopíchal nějakou jezinku, to vše po 4 letech vztahu, kdy jí byl oporou. Například film "The Ritual" z roku 2017, který je béčko a se stopáží 94 minut si na nic si nehraje, je daleko lepší film než tento výtvor. Docela obdivuji, kdo si pustí directors cut, který má 171 minut, to bych doporučil americkým vojákům jako mučící nástroj pro ty nejhorší zločince. Opravdu nechápu, co na tom zdejší "filmoví kritici" vidí a jak tohle mohlo mít přes 70 %. (13.04.2020)

Patřím k těm divákům, kteří se na severský „pohanský“ snímek těšili; zlákána nástinem obsahu, pochvalnými recenzemi. A patřím k těm, které po shlédnutí neoslovil. Film je zde v komentářích poutavě rozebrán (například: gudaulin, JFL, 3497299) – a musím říci, že mne zaujaly více uvedené rozbory, než dílo samo. Zjevně jsem měla čas vyplýtvaný na film, který ukazuje (prý) pohanskou víru, pohanské zvyky a obřady, věnovat na vyhledání nějakých odborných studií na dané téma. Pro dobré přijetí daného díla by mělo být jedním z předpokladů, aby divák nesnášel moderní horory, plýtvající krví a jinými tělními tekutinami, nabízející psychicky a/nebo fyzicky zmutované netvory, „nečekaně“ vyskakující na nic netušící hrdiny-oběti. Ješto toto splňuji, tak mne „otrávila“ u tohoto, (prý) na psychiku zaměřeného díla, právě nabídka „strašení“ prostřednictvím krve a dalších tělních tekutin, doplněná psychicky a fyzicky narušenými jedinci (pohanskými věřícími), likvidujícími k uzoufání nesympatické a intelektem neobdařené hrdiny-oběti. Psychické je na filmu snad jedině to, že se psychicky narušená hlavní hrdinka na konci zblázní definitivně (nalezne víru). Groteskním na filmu bude asi předpoklad tvůrce, že v evropském státě, kde stále ještě platí (přes muslimskou invazi) určitý právní řád „křesťanko-humanistické“ společnosti, bude vesele fungovat společenství, které zákony daného státu nebude respektovat a stát si toho prostě jen tak nebude všímat a ponechá pohanskou komunitu, žít si podle svých pravidel (asi kvůli turistickému ruchu nebo speciální smlouvě s USA o likvidaci i pro ně obzvláště dementních jedinců). (29.05.2020)

Wicker Movie. Snaha zkombinovat očividné žánrové vzory s kapkou Bergmana zoufale selhává. Režisér sice umí budovat atmosféru, některé nápady se mi líbily - vyprávění dopředu pomocí obrázků z mytologie, jednotlivé riuály, a zapracování fóbií - podvědomého archaického strachu z neznámého, měšťanů z venkovanů, křesťanů z pohanů, chytrých z hloupých atd. Ale celek nefunguje také kvůli agresivně nepříjemným postavám americké mládeže (kde navíc všichni kromě dvou hlavních byli naprosto zbyteční), a přepálené stopáži (film by mohl mít hodinu nebo třeba pět, a vyšlo by to nastejno - tak proč se zbytečně trápit). Zkrátka budovat příběh o rozpadu vztahu (nebo dokonce osobnosti) tímto způsobem zdá se mi poněkud nešťastné, přijde mi to při srovnání s opravdu velkou kinematografií příliš jednoduché, banální, až dětinské. (20.07.2020)

Velmi brilantně natočený, totálně psycho horor, kde si po dokoukání budete klást jedinou otázku: Bude je teď někdo hledat? (01.10.2020)

Teraz neviem či si mám pripadať divne, že som to ani nezvládol dopozerať, lebo také kolosálne bizarnosti sa nemôžu diať ani v tých najnezmyselnejších snoch keď vyslopem liter borovičky a vyfajčím 15 jointov. A tu sa potom dočítam, že niekto by si to najradšej pozrel po dopozeraní znovu. Psycho mindfuck a 2 hodiny života, ktoré mi nikto nevráti. Ja už málo sledujem filmy a po tomto sa budem musieť zas dlhý čas dokopávať k nejakému ďalšiemu. Bolo tam pár pôsobivých snímkov a scéna so skokom zo skaly zanechala dojem na tú 1 hviezdičku. (03.06.2021)