Insider: Muž, který věděl příliš mnoho

Je to dlouhé, je to velice dlouhé, ale: nenudil jsem se ani minutu, děj mě absolutně strhnul, výkon Al Pacina mě položil na lopatky, režie geniální....a hlavně HUDBA: Lisa Gerrard & Pieter Bourke - jednoznačně výtečně zkomponované a vybrané skladby, hlavně píseň Sacrifice z alba Duality je naprosto úchvatná (měl jsem to štěstí slyšet ji přímo v podání Lisy v Praze). Ve filmu je použita i kytarová skladba od Gustava Santaolally, která později výborně posloužila i v Bábelu. Jeden z nejlepších soundtracků!! (31.05.2007)

Nejfantastičtější filmový zážitek poslední doby. Od Insidera jsem neočekával nic moc extra (shlédnul jsem jej pouhé dva dny po kino-premiéře Veřejných nepřátel; měl jsem na Manna takovou chuť - a jeho novější snímky jsem již viděl - že jsem si obstaral i tento). Příběh jsem neznal, a tak jsem čekal klasické, stokrát ohrané drama na způsob Labyrintu lží. Chyba lávky! Nelze samozřejmě tvrdit, že Mannův snímek z roku 1999 je totálně originální, ale rozhodně mne neskutenčně zaujal, překvapil, a hlavně držel v nervydrásajícím napětí po celou stopáž. Upřímně nikdy nepochopím, jak tento skvost může někoho byť i jen chvíli nudit: celá závažnost tématu, s jakou film operuje a Wigandův život ve strachu z příštích dnů je tu doslova hmatatelný. Dlouho jsem neviděl tak autentický film, který by mi dokázal vsugerovat depresivní pocit strachu, jež jsem spolu s Croweovou rodinou prožíval. Režisér je perfektní, a třeba ve scénce, kdy spící rodinku vystraší mýval, je atmosféra v očekávání tragického (Wigand s pistolí - dcerka) nesnesitelná. Jenže takových parádních okamžiků je napříč celým snímkem nepřeberné množství, a Mann nejvíce režijně exceluje ve chvíli, kdy si naštvaný Pacino a vyděšený Crowe nenechávají "srát na hlavu", a kdy je nepříjemně shazují jejich vlastní zaměstnavatelé a rodina. Tolikrát jsem si během stopáže v euforii nezanadával, ani nepamatuji. Netřeba se dále rozepisovat, tento snímek by měl vidět každý, kdo má rád konspirační dramatické filmy. Hned dvěma třešničkami na dortu jsou pak oba hlavní představitelé: roztěkaného, odhodlaného Crowea a zatvrzelého Pacina z hlavy hodně dlouho nedostanu... VIVAT! (13.07.2009)

Další setkání po dlouhých letech a další kvalitní zážitek. Tenhle ostřílený televizní producent a novinář jim podkuřovat rozhodně nebude. Sviním prachatým. Procházelo jim to proklatě dlouho, až jim úder pod pás uštědřil ten, který byl původně jedním z nich, a oni se s ním ve zlém rozešli. A ještě to zkusili se zastrašováním. Tabákový koncern prostě musí dostat pořádný direkt, i když to Jeffreyho bude stát stýkání se s malými dcerami jen sporadicky a intenzivně pozná, co v sobě skrývá slovní spojení „psychický teror“. Eric Roth (Ali, Forrest Gump) spojil síly s Michaelem Mannem a napsali dramatický kus inspirovaný článkem v New York Times. Mann svému (žánrově) dospělému dítku přibalil klasické atributy jako krátké záběry často točené z ruky i dokumentárně laděný obraz. Dante Spinotti prostě odvedl kus kvalitní práce. Mannovi se zase podařilo budovat napětí i bez akčních momentů. Za leccos může děkovat kvalitnímu výběru herců. Al Pacino v té době hodně uměl a diváka solidně těšil, Russell Crowe se teprve rozkoukával, ale jeho chameleonská proměna v prošedivělého vědce je úctyhodná. Z jeho intelektuála vyzařuje přirozená autorita i skrytý závan agresivity, ostatně potíže se sebeovládáním jeho postava přiznává. Perfektně fungují i vedlejší role. A samozřejmě mistr Mann, který to všechno spolehlivě jistí, i když se tematicky nemusí tuzemskému divákovi strefit do noty. A taky je sakra dlouhý. Mou pozornost si ale rozhodně získal. (22.07.2014)

Ten film je především dlouhý! A to tak, že i kdyby byl o polovinu kratší, pořád by byl dlouhý. Dalším problémem je to, že jsem starý! Ano a na tom filmu je to zle zle vidět. Události, které se odehrály před patnácti lety jsou jak z jinýho vesmíru - jestli cigarety splňují definici závislosti? Uf, no ani mě nenapadlo, že by o tom někdo mohl seriózně přemýšlet. Prostě to téma je grandiózně nezajímavé, překonané a detaily na upocené obličeje tomu moc nepomohou. (14.09.2010)

Formálně i obsaheově precizní. Tímto by se daly označit všechna díla Michaela Manna. Že ani Insider není vyjímkou asi nikoho nepřekvapí. Banální námět o protikuřáckém boji jedinců a organizovaných společností, rozehrál Mann ve vší minimalističnosti s téměř až divadelní atmosférou v obsahově velkolepé, a všechny známé hranice překračující, drama. Drama o lidech, kteří jsou ochotni obětovat i základní hodnoty, společností uznávaného bytí (jako je třeba rodina), pro ideály, kterým možná ani oni sami nerozumí. V hereckém obsazení Mann opět prokázal svoji libůstku ve změnách jejich image, oproti zažitým stereotypům. "Obětí" se protentokrát stal Rusell Crowe, který se svou (na šedo) obarvenou hlavou nezaujme tolik, jako spíše svým parádním "utahaným" výkonem. Nestačí mu ani herecký standart (čili opět vynikající) Ala Pacina. Ti, kteří si z filmu odnesli pouze fakt, že kouření škodí zdraví, by si pak tento film měli pustit ještě jednou, protože to samé Vám už dnes poví každá krabička cigaret. Tento film je mnohem hlubší (ne však filozofický) a hodnotnější než se někomu může, kvůli dvěma a půl hodinám, zdát. Tohle navíc uteče stejně rychle jako zápálená cigareta. (10.06.2005)