Insider: Muž, který věděl příliš mnoho

Nejfantastičtější filmový zážitek poslední doby. Od Insidera jsem neočekával nic moc extra (shlédnul jsem jej pouhé dva dny po kino-premiéře Veřejných nepřátel; měl jsem na Manna takovou chuť - a jeho novější snímky jsem již viděl - že jsem si obstaral i tento). Příběh jsem neznal, a tak jsem čekal klasické, stokrát ohrané drama na způsob Labyrintu lží. Chyba lávky! Nelze samozřejmě tvrdit, že Mannův snímek z roku 1999 je totálně originální, ale rozhodně mne neskutenčně zaujal, překvapil, a hlavně držel v nervydrásajícím napětí po celou stopáž. Upřímně nikdy nepochopím, jak tento skvost může někoho byť i jen chvíli nudit: celá závažnost tématu, s jakou film operuje a Wigandův život ve strachu z příštích dnů je tu doslova hmatatelný. Dlouho jsem neviděl tak autentický film, který by mi dokázal vsugerovat depresivní pocit strachu, jež jsem spolu s Croweovou rodinou prožíval. Režisér je perfektní, a třeba ve scénce, kdy spící rodinku vystraší mýval, je atmosféra v očekávání tragického (Wigand s pistolí - dcerka) nesnesitelná. Jenže takových parádních okamžiků je napříč celým snímkem nepřeberné množství, a Mann nejvíce režijně exceluje ve chvíli, kdy si naštvaný Pacino a vyděšený Crowe nenechávají "srát na hlavu", a kdy je nepříjemně shazují jejich vlastní zaměstnavatelé a rodina. Tolikrát jsem si během stopáže v euforii nezanadával, ani nepamatuji. Netřeba se dále rozepisovat, tento snímek by měl vidět každý, kdo má rád konspirační dramatické filmy. Hned dvěma třešničkami na dortu jsou pak oba hlavní představitelé: roztěkaného, odhodlaného Crowea a zatvrzelého Pacina z hlavy hodně dlouho nedostanu... VIVAT! (13.07.2009)

Je to dlouhé, je to velice dlouhé, ale: nenudil jsem se ani minutu, děj mě absolutně strhnul, výkon Al Pacina mě položil na lopatky, režie geniální....a hlavně HUDBA: Lisa Gerrard & Pieter Bourke - jednoznačně výtečně zkomponované a vybrané skladby, hlavně píseň Sacrifice z alba Duality je naprosto úchvatná (měl jsem to štěstí slyšet ji přímo v podání Lisy v Praze). Ve filmu je použita i kytarová skladba od Gustava Santaolally, která později výborně posloužila i v Bábelu. Jeden z nejlepších soundtracků!! (31.05.2007)

Jak daleko dokážeme zajít při prokazování pravdy? A co všechno jsme v boji za ni ochotni ztratit, když víme, že proti nám jsou silnější nepřátelé? Mann je tentokrát téměř nerozpoznatelný a tím pádem i selhávající. S daným tématem jsem od něj totiž čekal bombu a dostal novinářské drama s vražednou stopáží, atmosferickým soundtrackem a nepřekvapivě přesvědčivým Crowem a dokonalým Pacinem. Snad kdyby mě alespoň jeden moment opravdu překvapil, mohlo být lépe. (15.07.2006)

Formálně i obsaheově precizní. Tímto by se daly označit všechna díla Michaela Manna. Že ani Insider není vyjímkou asi nikoho nepřekvapí. Banální námět o protikuřáckém boji jedinců a organizovaných společností, rozehrál Mann ve vší minimalističnosti s téměř až divadelní atmosférou v obsahově velkolepé, a všechny známé hranice překračující, drama. Drama o lidech, kteří jsou ochotni obětovat i základní hodnoty, společností uznávaného bytí (jako je třeba rodina), pro ideály, kterým možná ani oni sami nerozumí. V hereckém obsazení Mann opět prokázal svoji libůstku ve změnách jejich image, oproti zažitým stereotypům. "Obětí" se protentokrát stal Rusell Crowe, který se svou (na šedo) obarvenou hlavou nezaujme tolik, jako spíše svým parádním "utahaným" výkonem. Nestačí mu ani herecký standart (čili opět vynikající) Ala Pacina. Ti, kteří si z filmu odnesli pouze fakt, že kouření škodí zdraví, by si pak tento film měli pustit ještě jednou, protože to samé Vám už dnes poví každá krabička cigaret. Tento film je mnohem hlubší (ne však filozofický) a hodnotnější než se někomu může, kvůli dvěma a půl hodinám, zdát. Tohle navíc uteče stejně rychle jako zápálená cigareta. (10.06.2005)

Michael Mann je citlivý humanista. Téma filmu o nikotinu a praktikách nadnárodních společností mě nebere. Takže budu objektivní a zhodnotím film formálně a hereckými výkony. Mann je maximalista a film šlape v kombinaci hudba-kamera-kritický realismus. Nejvíc se mi líbily detaily zpomalení u klíčových momentů a vizualizace obrazu. Herecky tradičně vynikající Al Pacino, i když jako záporáka ho mám raději a věrohodný Russell Crowe ve stylu gladiátora-čest, pokora, boj. Taky mám jeden příspěvek pro Timesy - žádám o okamžitou intervenci u filmového průmyslu, aby žádný film nepřekročil limit 100 minut. Díky, díky. (02.03.2011)