Poslední Mohykán

Režisér Michael Mann se tímhle romanticko-dobrodružným kusem, který se z předlohy smyšleného příběhu J. F. Coopera posunul ještě dál k diváckému očekávání, definitivně probil mezi tvůrce, které je potřeba brát vážně. Mannova hvězda začala právem stoupat strmě vzhůru. Kolonizace ve druhé polovině 18. století vypráví příběh dvou bratrů, posledního z Mohykánů Unkase a jeho nevlastního bratra Sokolí oko, bělocha, žijícího mezi indiány, kteří stojí proti nepřátelům v čele s Maguou, přeběhlíkem a zrádcem ve výborném podání Wese Studiho. A chrání dcery anglického velitele pevnosti, do kterých se zamilují. Mann, který předtím svým způsobem změnil tvář televize a poté natočil několik zásadních kriminálních thrillerů, výrazně žánrově uskočil: natočil dobový film, s čestným a vznešeným hrdinou, a rozmáchl se k vizuálně bohatému, epickému vyprávění, kterému vévodí řežba uprostřed panenské přírody při opouštění pevnosti, která padla do rukou Francouzů. Pár chyb najdeme (několik zbytečně delších pasáží, skřípající scény v pevnosti), to si přiznejme, přesto tu máme vizuálně podmanivé dílo se soundtrackem, o kterém bylo napsáno snad už všechno. Poslední minuty našlapané.. (06.12.2015)

Omlouvám se všem, ale bohužel s těžkým srdcem musím říct, že Poslední Mohykán mnou zůstává nepochopen. Nedokážu říct, zdali je to až moc velkým očekáváním, nebo jen mým subjektivním vhledem, ale jsem trochu zklamaný. Nemůžu říct půl slova proti perfektní kameře a technice. Moc jsem si užíval ty opulentní celky, které v souladu se známým a opěvovaným soundtrackem skutečně tvoří až spirituální prožitek. Po stránce emoční mně však film nechal chladným. To co ostatní nazývají jemná drobnokresba postav, já nazývám slovem banalita. I přes nadprůměrné herecké výkony jsem postavám, až na výjimky, nevěřil jejich pohnutky a nikdy jsem se s nimi emočně nespojil. Nedávám to za vinu scénáři, jako spíš stopáži. Celá fabule mi přišla taková z rychlíku a já si nemůžu pomoct, ale kdyby měl snímek alespoň o půl hodinu navíc výsledek by pro mě byl stravitelnější. Tam kde bych v jiných případech pozérsky přidával body za minimalismus, u Mohýkána přidávat nemůžu, jelikož na mě snímek působí až moc sterilně, abych si ho užil na duchovní rovině. Je mi to tedy strašně moc líto, ale Poslední Mohykán asi bude jeden z těch filmů, kde půjdu proti všeobecnému davu. Nevytýkám mu však jeho kvalitu, ani kvality Michaela Manna jako režiséra. Pro tuto chvíli, ale raději ustoupím a nechám ostatní aby snímek posoudili. Asi to není prostě film pro mě.  Přidám sem však pár filmů, které mi přišli podobné, ale dokázal jsem si je užít víc (Highlander, Poslední Samurai, Dračí srdce, Jestřábí žena). (04.06.2021)

Příběh s vysokým výpravným číslem, který nevypovídá o ničem menším než o radosti z čistokrevného dobrodružství a o kráse divoké přírody. Esence romantiky. Jakkoli má do nejlepšího filmu Michaela Manna daleko, v jedné věci je naprosto geniální. Mann v něm bravurně uplatnil ekonomické ovládání filmového času. Veškeré zbytečné a zpomalující odbočky jsou osekány na přímočaré torzo základní příběhové linky, která je sama o sobě dále seřizována na absolutně nutné minimum. Ačkoli se to do jisté míry podepsalo na logice vyprávění, Mohykán díky tomu nemá jediné hluché místo, jediný propad a bez ustání uhání vpřed jako splašený Daniel Day-Lewis. Závěrečná (bezmála operní) konfrontace patří a navždy bude patřit mezi nejúchvatnější scény světové kinematografie. (14.02.2009)

Zatímco 80. léta se nesla v duchu béčkovosti (Barbar Conan) a 21. století v duchu audiovizuální postmoderny bez srdce (Apocalypto), poctivá filmařina vznikala v letech 90tých (Tanec s vlky). Poslední Mohykán možná není dokonalý, ale je v tom tak pořádný kus dobrodružný romantiky + ta nadpozemská hudba + ten fenomenální konec na skále (možná nejsilnější závěr, jaký se kdy v kinematografii objevil) + démonický Wes Studi, že u mě jiné než plné hodnocení nepřipadá v úvahu. (09.12.2007)

Předloha dostává sice na frak, ale Poslední Mohykán naštěstí funguje především jako dobrodružně-romantický film sám o sobě. A nutno dodat, že velmi dobře. Navíc všechny zápory vytlačí ze zorného pole nezapomenutelná závěrečná pasáž. Být takový celý film, tak se mi nedostává slov. Jen na tu knihu prostě raději rovnou zapomeňte. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (07.08.2007)