Poslední Mohykán

Příběh s vysokým výpravným číslem, který nevypovídá o ničem menším než o radosti z čistokrevného dobrodružství a o kráse divoké přírody. Esence romantiky. Jakkoli má do nejlepšího filmu Michaela Manna daleko, v jedné věci je naprosto geniální. Mann v něm bravurně uplatnil ekonomické ovládání filmového času. Veškeré zbytečné a zpomalující odbočky jsou osekány na přímočaré torzo základní příběhové linky, která je sama o sobě dále seřizována na absolutně nutné minimum. Ačkoli se to do jisté míry podepsalo na logice vyprávění, Mohykán díky tomu nemá jediné hluché místo, jediný propad a bez ustání uhání vpřed jako splašený Daniel Day-Lewis. Závěrečná (bezmála operní) konfrontace patří a navždy bude patřit mezi nejúchvatnější scény světové kinematografie. (14.02.2009)

"Posledný Mohykán" - dobrodružný, vojnový, romantický western na ktorý si vždy spomeniem, keď počujem rovnomennú skladbu od legendárnej slovenskej, punkovej kapely Zóna A: "Nikto už neodporuje, nikto sa nevzpiera vláde, nikto sa nesnaží byť sám sebou - prečo? Nikto už neprovokuje, každý radšej pochoduje a drží krok s módou z televízie. Posledný rebel, posledný mohykán. On nemá žiadne idoly, pozná len vlastné zákony, nemení názory zo dňa na deň - jak ty! Hore sú z neho zhrození a chcú ho vidieť pri zemi, ako sa plazí a prosí o milosť. Posledný rebel, "Posledný Mohykán". http://www.youtube.com/watch?v=dVGQJJFWCKw *** (21.02.2012)

Na můj vkus si to knihu příliš přizpůsobuje obrazu svému a vybírá z ní jen to, co se hodí, to vše pro to, abychom si mohli odplivnout nad hanebností koloniální nadvlády a ocenit prostotu, statečnost a jiné vlastnosti osadníků. Kromě toho bych dodal, že generál Montcalm se ve skutečnosti snažil celý masakr zastavit a pak vynaložil nemalé prostředky na vykoupení přeživších Angličanů - svých bývalých nepřátel - z indiánského zajetí. Veleschopný generál (mimo jiné porazil čtyřikrát silnější anglickou armádu v bitvě u Cariollonu roku 1758) a pravý kavalír své doby, který by si zasloužil zpracování svého osudu. Když to ovšem člověk vyignoruje, zůstává parádní závěrečná pasáž. Záběr, ve kterém proti sobě stojí Magua a Čingačgůk, navíc podtržený padnoucí hudbou, je jedinečný. (25.11.2005)

At long last... dlouho jsem tenhle starší filmek sháněl, zaváněl příslibem historické romance, Mannova prvního slavného kusu, krásnou Madeline Stowe a skvělým Day-Lewisem a v první řadě grandiózně elektrizujícím soundtracekem... ten jsem totiž poslouchal už roky před tím a ona píseň, která osudově burácí při poslední dlouhé scéně pomsty, ve mě vždycky probouzela úžasný pocit něčeho vznešeného... teď, když jsem viděl, při jaké scéně zní, mám ji ještě raději. Celkově tak jde říct, že se mé očekávání dopuntíku splnila. Krásný, pěkně (třebaže ještě ne tak precizně jak později u Heat, Collateralu) vyprávěný příběh, oduševněle krásná Madeline Stowe, heroický Day-Lewis a překrásné exteriéry, snímané bohovskou (Mannovskou) kamerou... To všechno a ještě víc je Poslední Mohykán. Bravo! 90% (17.12.2006)

Zatímco 80. léta se nesla v duchu béčkovosti (Barbar Conan) a 21. století v duchu audiovizuální postmoderny bez srdce (Apocalypto), poctivá filmařina vznikala v letech 90tých (Tanec s vlky). Poslední Mohykán možná není dokonalý, ale je v tom tak pořádný kus dobrodružný romantiky + ta nadpozemská hudba + ten fenomenální konec na skále (možná nejsilnější závěr, jaký se kdy v kinematografii objevil) + démonický Wes Studi, že u mě jiné než plné hodnocení nepřipadá v úvahu. (09.12.2007)