Červený drak

Co k tomu napsat? Prostě Mann, to mluví za vše. HUDBA: The Reds, Michel Rubini - úchvatný osmdesátkový zvuk zvukových ploch! Atmosférické rozzvučelé klávesy (Klaus Schulze), občas s elektronickými perkusemi, sem tam nějaký song. Mannův soundtrack jak má být! (14.08.2009)

Tenhle Lovec lidí (a červených draků) má v sobě dost zajímavého, minimálně ze stránky vizuální a hudební, díky tomu některé scény působí výborně (závěr, scéna s tygrem) a jejich zásluhou není tempo moc rozvleklé. Obsazení je minimálně fajn a problém mám hlavně se samomluvou páně vyšetřovatele, staří detektivní psové mají pro tyto účely zřízen úděl přihlouplých podržtašků (dr. Watson, Hastings), ale když si každých deset minut detektiv hovoří do větru a nadává nepřítomné osobě bez toho, aby mu šplouchalo na maják, je to poněkud nudné a nabourávající atmosféru. Slabé čtyři hvězdičky s vědomím, že Hopkající Athony je a bude nejlepší Lecter (ne, Mads v seriálové inkarnaci nemá šanci, díky zprznění postavy z hlediska děje). (02.02.2014)

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“, na druhé i patřičně silné. Od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] (23.07.2022)

„Have you ever seen blood in the moonlight, Will? It appears quite black.“ Nelze nesrovnávat. SuperMann z planety syntezátorů převálcoval o 16 let mladší mainstreamové dílo nevynalézavého Ratnera svými nejsilnějšími zbraněmi. Působivý vizuál, tradičně propracovaná psychologie postav, údernější závěr a hlavně Petersen, který v roli Willa Grahama hravě předčí Nortona. Doktor Hannibal Lecter, co se kdysi jmenoval Lecktor, si tak může Brettovým mozkovým lalokem v klidu ozvláštnit recept na pomazánku.. (24.03.2010)

Myslím si, že každý, kdo viděl Červeného draka z roku 2002 dřív než toto, nemůže dát být s tímto snímkem spokojenější, než s novější verzí světoznámého knižního románu Red dragon. Verze z roku 2002 je totiž úžasně obsazená skvělými herci a taky má velké množství hororových prvků, díky kterým z filmu sálá strach a napětí, kdežto toto je jen dobře promyšlená kriminálka. Tak jak tak, obě verze jsou odlišné a každá má něco do sebe. Já hodnotím tento film zaslouženými 3 hvězdami. (27.03.2010)