Režie:
Michael MannScénář:
Michael MannKamera:
Dante SpinottiHudba:
Michel RubiniHrají:
William Petersen, Kim Greist, Joan Allen, Brian Cox, Dennis Farina, Tom Noonan, Stephen Lang, Frankie Faison, Garcelle Beauvais, David Allen Brooks (více)Obsahy(3)
Psychologický thriller podle novely Thomase Harrise, autora "Mlčení jehňátek". Policie je stále bezmocná v pátrání po psychopatickém vrahovi, který za úplňku koná své děsivé činy. Jedině penzionovaný úředník Will Graham (William Petersen), který se dokáže vžít do duše druhého člověka, se dokáže k vrahovi přiblížit. S pomocí uvězněného vraha studentek, choromyslného psychiatra Hannibala Lectora, se Grahamovi podaří nalézt psychologický motiv vražd. Vrah sní o tom, že po něm lidé touží. "Když děláš to, co bůh dosti často, měníš se v to, čím bůh je." A svá vítězství si musí připomínat. Graham je nyní na správné stopě. (HBO Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (145)
Téměř v každém krimi-thrilleru od M. Manna lze poznat jeho charakteristickou režii. Chladná atmosféra, temný styl, výrazná hudba umocňující poutavost. Červený drak je tentýž případ, i zde jsou prvky Heatu či Collataralu, ovšem tady celkový dojem dost kazí nesympatie Williama Petersena a Toma Noonana. Tím nenaznačuji, že bych místo nich obsadil známější tváře, jen mi zkrátka nepadly jejich postavy do oka. A Brian Cox mohl dostat více prostoru. 60% ()
Miluju Harrisovu předlohu a o existenci téhle adaptace jsem se dozvěděl teprve nedávno díky výbornému (a tematicky spřízněnému) seriálu Mindhunter. Knihu to opisuje celkem zdařile, avšak po řemeslné stránce to bohužel není žádné terno a za mladší Ratnerovou verzí to notně pokulhává. Petersenův agent Graham toho Nortonova sice přehrává o celou délku, vše ostatní je však jaksi "bakelitovější". Ústřední vrahoun je jak figurína z výkladní skříně, slepá oběť Joan Allenové zde připomíná děsivě ochotnické kořeny a i ten Brian Cox má k charismatickému Hannibalovi na míle daleko. A to nezmiňuju ozvučení, kameru a další prazvláštní aspekty, které Michael Mann vypiloval až s dalšími snímky. Tohle je přesně ten příklad filmu, co umřel s érou videokazet. ()
Myslím si, že každý, kdo viděl Červeného draka z roku 2002 dřív než toto, nemůže dát být s tímto snímkem spokojenější, než s novější verzí světoznámého knižního románu Red dragon. Verze z roku 2002 je totiž úžasně obsazená skvělými herci a taky má velké množství hororových prvků, díky kterým z filmu sálá strach a napětí, kdežto toto je jen dobře promyšlená kriminálka. Tak jak tak, obě verze jsou odlišné a každá má něco do sebe. Já hodnotím tento film zaslouženými 3 hvězdami. ()
Nepatřím sice mezi skálopevné příznivce Mannovy dosti specifické tvorby, přesto byla právě jeho vize Harrisovy série tou, v níž jsem po fenomenálním seriálu vkládal největší naděje. Proto mě docela zaskočilo zaměření na samotné procedurální vyšetřování na úkor prakticky jakékoliv psychologie. Toto překvapení nad dnes už více či méně nezajímavým pojetím kriminálky nicméně nakonec bledlo vedle pravidelných šoků ze soundtracku, který dokázal zkazit i jinak slušné scény se samotným Červeným drakem, jehož obsazení ani provedení sice nestačí na Richarda Armitage, ale když nic jiného, svou podivností se mu ve výsledném dojmu alespoň blíží. A protože zbytek dojmů, Coxe v roli Hannibala nevyjímaje, nijak výrazně nenadchnul ani nezaujal, na tváři mi kvůli té zprasené hudbě zůstal jen rozčarovaný výraz, Manhunter totiž až nepříjemně moc zestárnul. ()
Zatímco Červený drak z roku 2002 vizuálně čerpá ze Se7en, Manhunter z roku 86 obrazově připomíná spíš Vesmírnou Odyseu. Po všech stránkách velmi dobré zpracování, scénář chytrý a funkční. Kamera a osvětlení nabírá téměř geniálních parametrů a film přes desetiletí vzniku nesmrdí dobově oblíbenou Béčkovostí. Všeobecné námitky, že Brain Cox není Anthony Hopkins mají v tomto případě stejnou relevanci jako konstatování, že Křemílek není Vochomůrka a Marylin Monroe není Milan Kňažko. Ano, víme to všichni. Teď ještě zbývá si uvědomit, že na tomhle faktu vůbec nesejde. Závěr: Osmdesátkový thriller, že kterého není cítit filmařská debilita osmdesátých let a překvapuje téměř artovou závěrečnou přestřelkou? Tak to beru, pane Mann. ()
Galerie (68)
Zajímavosti (37)
- Kameraman Dante Spinotti uviedol, že vďaka osobitému prístupu režiséra nie je ani jeden záber vo filme jednoducho obyčajný "pekný záber," ale každý jeden je "sústredný na vyjadrenie predmetnej atmosféry a emócie." (Real Tom Hardy)
- Michael Mann strávil roky korešpondovaním so sériovým vrahom menom Dennis Wayne Wallace, ktorý mal obsesiu na ženy, ktoré sotva poznal, a veril, že skladba "In-A-Gadda-Da-Vida" od kapely Iron Butterfly bola "ich pieseň." Mann túto skladbu do filmu zahrnul práve kvôli tomuto spojeniu. (Real Tom Hardy)
- Lovec lidí je jediný film, kde se Hannibalovo příjmení píše Lecktor. V dalších filmech už je to náš starý známý Lecter. (JohnO.O)
Reklama