Přes prsty

Když napíšu, že je to zatím nejlepší Kolečkův film, tak co? Je to pochvala? V jeho případě asi jo... Hele, já nebudu psát, že takovejhle blábol dokáže sepsat každej. On by se totiž někdo mohl zeptat, proč když jsem tak chytrej, tak taky něco nenapíšu, že jo? Já totiž asi nepotřebuju, aby tady o mně nějakej Pepinec psal, že jsem filmařský ťululum, který má o Kolečko míň. Netvrdím, že nemám rád povrchní zábavu. Mám, ale nerad se při ní cejtím trapně. A tady to teda bylo prožitkově kostrbatý jako Langošův běh po Praze... Uznávám, že tohle je filmová recenze jak noha, ale nebyl jsem to já, kdo vymyslel, že odteď budeme recenzenti. (17.02.2021)

Petr Kolečko to má krapet nahoru dolů. Do svého příběhu bez ambicí o milostném trojúhelníku z atraktivního sportovního prostředí původně režiséra hledal, nakonec taktovku vzal (vůbec poprvé) sám. Beachvolejbalistky jsou to hezké, sehrané a nyní se vydrápaly na vytoužené plážové mistrovství Evropy. Jenže mladší z nich začne pomýšlet na miminko (před vrcholem kariéry (!), no, dobře), začnou mít mezi sebou spory a navíc do všeho začne zasahovat osobitý správce volejbalového areálu se zarostlým ksichtem Jiřího Langmajera. A s ním přijdou mnohé vztahové kotrmelce, rozuměj nepravděpodobné nesmysly. On sám je každopádně skutečným hybatelem příběhu, děvčata (sexuální objekty) jsou tu jen proto, aby ukázala zadek nebo dokonalý účes. Chápu, že mnozí neskousnou, že sebevědomému padesátníkovi s tajemnou minulostí všechno projde. Rozvrací vztahy, jiné zase narovnává. Naštve jednu, pak druhou, ale vždy se to samo tak nějak vyřeší a vše zase začne nanovo. Kolečko je (zejména první půlhodinu) hodně rozpačitý, pak ale zejména díky Langmajerovi zesílí třaskavé hlášky (třeba v luxusní restauraci: „Ten plátek musí být tak jemnej a růžovoučkej, že když ho omotám plameňákovi kolem péra, nepozná to!“) a je to fajn záležitost. Kolečko holt slušně vidí do průměrného českého diváka, nic spletitého nevymýšlí, nikam hluboko se nepouští. Samozřejmě je tam celá řada přešlapů, nespočet scén vyšumí do ztracena, ale já si tedy přehlídku nevkusu na domácí scéně představuju jinak. A právě proto dávám přepálené čtyři hvězdy. Navíc když si vzpomenu na nedávné tuzemské bolesti Všechno nebo nic, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, Miluji tě modře nebo Věčně tvá nevěrná... (18.01.2020)

Kolečka mám rád hlavně díky jeho seriálové tvorbě a jak u Okresního přeboru,Čtvrté hvězdy,Mostu!,ale třeba i u Vyšehradu sem se skvěle bavil.Pak je tu ovšem Kolečkova odvrácená strana v podobě třeba Marty a Věry,Padesátky nebo Bajkerů a tam to bylo veskrze velký špatný.Přes prsty je pak někde na pomezí mezi těmito dvěma Kolečkovými světy.Tu a tam se tu podaří nějaký ten humor,Langmajer občas slušně zahláškuje,ale pak přijde úsek,kdy jsem marně přemýšlel kdo z ústřední trojice je větší kretén.Evidentně tu nepomohlo,že si Kolečko ke scénáři přibral i režii se kterou nemá zkušenosti a na filmu je to vidět.Dost možná jeho scénář vypadal na papíře opravdu vtipně a v rukou zkušenějšího tvůrce (třeba Prušinovského) mohl být výsledek úplně jiný.Takhle je to jen občas trochu vtipná komedie na jedno podívání...40% (18.01.2020)

"Ženský vnímaj jinak kvalitu informací." Jako celoživotní fanda sportu musím uznat, že tak špatnej volejbal jsem snad v životě neviděl. Tím však negativa končí a následuje zábava. A já se bavil královsky. Většinou za to může hovado Jíra, ale není na to sám. Třeba rumunskej skořápkář Gejza to taky rozjel docela slušně. Z podobnejch filmů si toho kromě nálady většinou moc nepamatuju, ale tady nevymizí vzpomínka na porovnávání pinďourů, jednoznačnej instantní parametr, legovou terminologii, albánský přísloví nebo hádku, kdo komu zasune láhev whisky mezi pysky. Co je ale ještě horší, tak já jsem během filmu netoužil po výměně tělesnejch tekutin s přítomnýma slečnama, protože já jsem toužil bejt Jírou a v pohodě si to užít se všema. Na to jsem moc slušnej týpek, ale film ve mně vyvolal snění a to já považuju za známku toho, že se to povedlo. (12.10.2021)

Filmy so športovou tématikou sú veľmi populárne, hlavným ťahákom tohto filmu je určite skutočnosť, že sledujeme ženský beach volejbal. Ak k tomu pridám skutočne zábavnú postavu Jíru ( skvelý Jiří Langmajer ), tak sa výpočet toho dobrého skončí. Samotný príbeh je plytký, postavený na prihlúplych "romantických" scénach a komplikácií. Vrcholom bola bosá scéna v reštaurácii... (01.03.2020)