Bolest a sláva

Tvůrčí krize, návraty do dětství, smíření s dávnými láskami. Vzpomínky, současnost, tvorba a vyprahlost, poezie, pochybnosti, osamělost a život ve vztahu, sláva a bolest. Mozaika a prolínání několika časových rovin. Aktuálnější pro ročníky, které něco pamatují. Současně ale dost akademické, ničím nerušící a ničím nenaléhavé, nic, co by trhalo srdce. (04.07.2019)

Poslední dobou mám pocit, že když koukám na nový film Pedra Almodovara, tak jak kdybych jej už někdy dříve viděl. Nevím, jestli to je znak autorské recyklace a Antonio Banderas tu přeci jen nebyl vůbec špatný. Nicméně celkově vzato průměr, kde už to není úplně o umění jako spíš o tom, že Pedro je extravagand a zřejmě se potřebuje jednou za čas filmařsky vykecat, aby zas na chvíli dal pokoj. No a jelikož je to národní umělec, tak mu to Penelopka s Antóniem neustále žerou. (27.01.2020)

Nekonečná Almodóvarova recyklace vede k velmi nudným výsledkům. Vzpomínání na minulost a dětství je momentálně v kurzu. Roma díky tomu loni triumfovala, tak proč nezkusit něco podobného. Herecký ansábl plný starých známých jistot a naprosto nezajímavé dění vede pouze k zapomenutelnému dílu z Almodóvarova portfólia. (23.02.2020)

Nesmírně lidský film. Vypráví zdánlivě obyčejný příběh bez nějakých dramatických zvratů a přesto se v něm zrcadlí celá hloubka života, vše, co je v něm opravdu podstatné. Poklidná nebo spíš harmonická atmosféra vyprávění je skloubená mistrovsky s dokonalými filmovými záběry. V závěru působí snímek až kontemplativně a doznívá v člověku ještě dlouho po závěrečných titulcích. (04.03.2023)

I kdyz mam Almodovara velmi rada, tento film je chvilemi na 5* ale chvilemi se propada kamsi na 3*. Chvili me velmi bavi, dalsi chvili me nebavi a ztracim pozornost. Na vice jak na 4* to u me neni. Co se mi ale na techto filmech libi je barevnost, laska, lidskost, laskavost a take dotknuti se dulezitych temat / starnuti, zavislost, vztahy.... (17.09.2019)