V květnu si dělej, co chceš

Doufám, že se ještě dožiji toho, že bude tento a podobné filmy (ať německé nebo francouzské) považovány za podobnou "agitku" jako většina sovětských filmů do perestrojky. Už jinde jsem popsal proč, ale udělám to stručně i zde. Jde o vytvoření paradigmatu (dle Wikipedie "obecně přijímaného schématu"), že Francouzi se během války chovali korektně (až na pár lichvářů) a Němci vlastně válku (taky) vyhráli, protože porazili nacismus. Ale, jak to v podobných případech bývá, ideologie a inspirace se nekamarádí. Průběh filmu je "nestabilní a plný vaty", zápletka "laciná", obrázky "žánrové", hudba "pořád stejný Morricone", zkrátka něco jako Gambrinus - nikomu to moc nechutná, ale pít se to dá. (28.11.2016)

Na válečné filmy mám u Francouzů docela štěstí. Pokaždé mě překvapí nějakým zajímavým příběhem z druhé světové války, který bych si nedokázal ani vymyslet. U tohoto příběhu mi například přišlo zajímavé to, že vypráví životy zemědělců ze severu Francie, kteří utíkají na jih a jelikož je sever blíž k Německu a Belgii, pije se  ve filmu poměrně často pivo. Třeba ten skotský voják, ten se tomu vůbec nebránil a bylo vidět, že si sem tam rád dá do trumpety. Takové situace, to se u francouzských filmů všeobecně moc neděje a tudíž už jenom to mi bylo velice sympatické. Později mi tedy bylo dost smutno z toho, co válka z lidí udělala, což se dalo čekat. Také mě překvapilo, co všechno jsou dospělí ochotni udělat pro děti. Na závěr musím říct, že jsem se dočkal dalšího poctivého francouzského vyvrcholení, které si Francouzi zřejmě nikdy neodpustí. (15.11.2016)

Vo filme boli dve dejové línie. Jedna o úteku oyvateľov celej francúzskej dediny pred Nemcami na Juh (zbytočné, aj tak ich napokon Nemci dostihli) druha línia o otcovi (nemecký antifašista na úteku) ktorý v tom virvare stratil sedemočného syna. Zaujímavý francúzsky snímok dramatický a smutný. Zaujímavá bola voľba hudby, kým nemeckú líniu podfarbovali tóny Schubertovej serenády Leise flehen meine Lieder, Durch die Nacht zu dir;...., tak nostalgický príbeh francúzov na úteku podfarbovala hudba a Ennio Morricone . (15.02.2017)

Celkom slušný vojnový príbeh od Francúzov, síce bez nejakých veľkých vojnových scén, ale všetko zachraňuje uveriteľný a silný príbeh a samozrejme kvalitné herecké výkony. August Diehl dokáže zahrať jak hnusného nácka tak dobrosrdečného otca a rolám s tématikou 2. svetovej sa nevyhýba, čo je super. Za všetky spomeniem krásny Mallickov film - Na prahu války (2019). Počas filmu som niekoľkokrát spomenul, že hudba dosť pripomína Morriconeho. Nevedel som rok výroby filmu, vieme, že Maestro je už po smrti, preto som bol po filme prekvapený, že hudbu robil naozaj Morricone. O filme som nevedel, objavený úplnou náhodou. 80%. (24.12.2023)

Zajímavý dobrodružný, dramatický příběh, který můžeme v podstatě zařadit jako road movie uprchlíků, kteří se snaží zachránit před postupující německou frontou. O jejich peripetiích je tento film. A rozhodně není špatný. Jen zapadne za celou řadu obdobných válečných témat, které jsme ale viděli již zpracované daleko lépe typu: Běž chlapče běž, Jdi a dívej se, Město 44, Pianista a jiné. Jeho dramatická rovina zde není díky bohu tak patetická, bohužel ale ani tak napínavá. A čím tedy ve výsledku tento snímek je? Průměrnou podívanou s několika světlými pasážemi, na kterou se rádi podíváte u žehlení či při čekání na návštěvu, ale rozhodně jí nevěnujete svůj čas cíleně a opakovaně. 70% (11.01.2019)