Bez věcí nad věcí

Zbytečně přeplácaná kritika konzumní společnosti, rozebírání řady filosofických otázek, nicméně však zcela běžných, které si myslící člověk pokládá několikrát za den, proloženo hodnotami, štěstím, láskou, ztrátou babičky a anabází kolem byznysu s apkou. Nahustili toho do filmu asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort, takže vnímavý divák si už během projekce začne notovat píseň o pile a tlačení. Většinou spílám na promarněný potenciál, v tomto případě hořekuji: méně je někdy více. Na letní večer ale fajn jednohubka. (29.07.2019)

Konzumní způsob života nás jednou zcela pohltí, takže kvituji s povděkem každý pokus s tím něco udělat nebo na to alespoň upozornit. Přestože se komediálně laděný snímek Bez věcí nad věcí nedokáže s námětem vypořádat nijak úderně ani extra objevně, tak proti tomuto filmu v zásadě nic nemám, obzvlášť když děj doprovází pohodová muzika. Nehledě na to, že ústřední dvojice Florian David Fitz a Matthias Schweighöfer působí sympaticky a velmi přesvědčivě. (70%) (28.05.2021)

Další ze série příjemných německých komedií posledních několika let. Jen s tím rozdílem, že jsou tak akorát vtipné na tři hvězdy. Neurazí, nenadchnou, pobaví, ale znova na ně koukat nemusíte. Zde ale s přídavkem, že nabízí neortodoxní pohled na konzumní společnost, čímž si u mě získala o jednu hvězdičku navíc. (05.02.2020)

Zatímco rozjezd je svěží a nápaditý, dojezd poměrně kostrbatý a těžkopádný. Velcí kamarádi. Od dětství. Znají rodiny toho druhého, dokonce spolu mají firmu a nyní udělali milionový aplikační obchod. Ale krapet se u toho nepohodli a v opileckém rozpoložení uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Konzumní společnost má totiž dostat pořádně přes prsty. Protože hoši musí začít od podlahy a každý den si mohou něco ze svého dosavadního komfortu vzít. Kdo prohraje, svůj podíl přepíše na jejich zaměstnance. To vše má trvat sto dní. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Pochopitelně začnou (a divák má s nimi) přehodnocovat své životní hodnoty a zapřemýšlí právě nad konzumním životem (nejen hrdinové, ale i mnozí diváci nakupují kousky, které kolikrát zůstanou v neporušené krabici), ekologií, přátelstvím. Do toho se objeví hezká holka, ať se nám to nějak dějově nakupí, přičemž ona sama má s materialismem své trable. Solidní námět se krapet rozmělní a v druhé polovině prostě ztratí drajv. A závěr vyvrcholí docela málo nápaditou formou. Režisér a scénárista (a jeden z ústřední dvojice) Florian David Fitz a jeho kolega Matthias Schweighöfer jsou nicméně skvělí: oběma nechybí dramatičnost a humor. A jsou nehorázní sympaťáci. Stejně jako babička jednoho z nich. To, že to směřuje k otřepanému prozření, tak ve finále až tolik nevadí. (22.07.2019)

Tak tej bláznivo-komediálnej línie sa to drží sotva pár desiatok minút, rýchlo sa prepne do vzťahového módu a čaká nás aj niekoľko dejových prekvapení. Tie nie sú vôbec od veci a vývin vzťahov, rozumej v tomto prípade konečne vypustenie dlhodobo držaných výčitok z úst sú určite zaujímavejšie než pobehovanie nahých tridsiatnikov po berlínskych zasnežených uliciach. Jedine že by ste mali úchylku na mužské zadky, užijete si ich tu dosť. Nakoniec sa ale film drží v limitoch mainstreamu a sním spojených klišé, každopádne to robí David Fitz vkusne a tie takmer dve hodiny rozhodne nie sú ubíjajúce. (17.07.2019)