The Haunting - Dům na kopci

I přes trošku kýčovité finále mě Hill House poměrně silně zasáhl. Mike Flanagan se totiž přesně trefil do věcí, které mám upřímně rád. // (a) Velice chytře vypráví! Systematicky pracuje se spoustou elips, které později zaplňuje využitím perspektivy jiné postavy. Každá z prvních čtyř epizod tak zvládá vyprávět chytrý příběh, ale zároveň vypouštět klíčové informace a neustále divákům odepírat všechny souvislosti. Pátý díl potom vyplní mezery týkající se současnosti a ten šestý definitivně – ve fenomenálně inscenovaných dlouhých záběrech – dovysvětlí minulost. Na těchto základech se pak vystaví zbylé čtyři epizody. Brilantní narativní mozaika! // (b) Soudržnost stylu! Flanigan nekompromisně lpí na spoustě promyšlených návazností – kompozice, pohledu, akce, zvukových můstků –, jejichž zapojením plynule přechází mezi několika časovými rovinami. Do toho patří i zmiňované dlouhé záběry, v nichž se také přechází časem (ačkoliv zde už rafinovaně skrytými střihy). I strašení pak probíhá především v delších záběrech s promyšlenou inscenací v několika plánech. Nejde tak o tradiční jump scare, ale o zdůraznění přítomnosti nepřátelských prvků uvnitř prostoru, do kterého nepatří. Podobně jako ty nejlepší duchařiny: Oculus, Annabelle nebo Insidious. // (c) Přístup k žánru! Obrací totiž tradiční dynamiku mezi dramatem a hororem, v tom se spojují oba předešlé body. Značná část současných duchařin si na rodinném dramatu sice zakládá, ale využívá jej pouze jako základní motivaci ke strašení. To není nutně špatně, první Insidious s tím pracuje výborně! Ale desetidílný seriál by takový přístup asi neunesl, případně by se brzo omrzel. Zde totiž hororové zápletky slouží pouze k rozvíjení rodinných traumat z dětství a neschopnosti se s nimi později konfrontovat. // Spolu s nemotivovanými absurdními násilnostmi je tohle přístup, který mám u hororu nejraději. Mike Flanagan pro mě představuje asi nejzajímavějšího žánrového režiséra současnosti – ať už s limitovanými prostředky natáčí home invasion (Hush) nebo variuje podobná duchařská schémata v různém rozsahu (Oculus x Hill House). (23.06.2019)

Skvele rozprávaný duchársko-hororový príbeh v ktorom sa prelína niekoľko časových a dejových línií. 9 skvelých častí z trochu uplakaným filozofickým koncom, ktorý neuspokojil hororového fanúšika, čo neznamená, že som tam potreboval vidieť tony krvi a vyvraždenie všetkých prítomných. Jednoducho ma to úplne nenaplnilo. Zato príbeh úžasný a aj preto bez váhania odporúčam a dávam 95% (16.08.2019)

Horor, který má srdce a horor, který má logiku. Netflix dokázal stvořit jeden z nejáčkovějších duchařských snímků, který je přesně tím, čím první série American Horror Story nebyla a chtěla být. Orientace na horor skrze charismatické a skvěle psychologicky vykreslené charaktery, které musejí čelit svým vlastním démonům a hororové scény jsou okolo nich vystavěny jen jako koření, nikoli hlavní surovina, je přesně ten zásah do černého, díky kterému můžeme pět chválu na výsledné kvality. Tady se podařilo úplně vše od castingu, přes scénář až po samotný hororový dům a duchy (třímetrový levitující dědeček s hůlkou kraluje). Navíc každé strašení, duch i pomalu zvuk tu má své jasně dané místo v ději, čímž nepůsobí lekačky jen jako prostředek k děšení, ale využívají se i jako prostředku dějinného směřování a pointování různých dějových linek. Což se samozřejmě ukazuje postupem času. Tady prostě jinak než za plný počet ani nemohu. Mike Flanagan vytvořil dílo, které svou kvalitou sahá po příčce nejlepšího duchařského hororu v historii tohoto žánru (promiň Jamesi Wane). A závěrem jen dodám, že takto přesně se mělo přistupovat k adaptacím všech Kingových děl. Protože takhle jsou Kingovy knihy vyprávěny, a proto slaví takový úspěch. Jen až Flanagan to spolu s pár dalšími pochopili (samotnému Kingovi se to ostatně také ve filmu nedaří). Nedivím se, že samotný Stephen King tento seriál doporučuje. 95% (29.10.2020)

1. série Tomuhle já říkám konečně čistokrevný seriálový hororový počin. Flanagan se občas vytáhnout umí, i když jeho styl není zrovna můj cup of tea, protože má tendenci své horory převádět do rodinných dramat a často vybírá až krajně nesympatické protagonisty. V The Haunting ale funguje všechno na jedničku. Scénář, tempo, herecké výkony, dramatická linie, časové prolínání ale co hlavně, hororová stránka a mrazivé scény. Tenhle seriál je sice trochu komplikovaný a chce si to pořádně ujasnit v postavách, ale pokud nebudete sledovat epizody s velkým odstupem, zaručuju, že dostanete atmosferický, hutný zážitek, který budete mít ještě dlouho v paměti. Snad bude druhá série kvalitativně stejná. Těším se. (05.09.2019)

Seriál, ktorý ukazuje Flanaganové majstrovstvo. Je nekonvenční, hoci využíva zažité schémy a konvencie žánru. Je iný, pretože sa nebojí pracovať s postavami a s ich vývinom. Je výrazný, pretože časové roviny a neustále striedanie minulosti s prítomnosťou má nielenže silné emočné presahy, ale zároveň ukazuje komplexnosť a premyslenosť diela, keď na konci všetko do seba krásne zapadne. Bez zbytočných scén. Bez zbytočných hlúpostí. Má to skvelé ľakačky a má to správnu duchársku zápletku. Koniec je nádherne dojímavý a rezonuje. Páčilo sa mi to veľmi. Jedna z tých vecí, za ktoré som rád, že sú a dúfam ticho v ďalšie...podobné príbehy. Bolo to veľmi príjemné. 1 séria - 90% (18.12.2019)