The Haunting - Dům na kopci

Horory úplně nevyhledávám, tady jsem se rozhodla udělat výjimku. A jsem sakra ráda, že jsem to udělala. The Haunting of The Hill House jednoznačně patří mezi jeden z nejlepších seriálů, co jsem za poslední roky viděla. Je děsivý, ale v hororu dokáže najít i citlivé stránky a zaměřit se především na psychiku člověka, než na to, aby ho za každou cenu vyděsil. Horor rozhodně není na seriálu to hlavní. Ne, je jím zkoumání osobností lidí, kterým se v dětství stalo něco hrozného. A konec mě rozbrečel. (01.01.2020)

Silná duchařina postavená podobně jako Walking Dead - ani v jednom případě se neklade důraz na nadpřirozeno, ale na to, jak se jeho dlouhodobé působení psychicky podepisuje na postavách. Na svoje si ale přijdou i ti, co se prostě chtějí bát duchů. Solidně napsané, natočené i zahrané, přesto to nebyl úplně můj šálek kávy a musel jsem se do dokoukání trochu dokopávat. (13.07.2019)

Divím se, že jsem tomu nenapsal komentář už, když to vyšlo, tak jen ve zkratce. Málo lekaček, hutná atmosféra, která je hlavně založena na rodinnému dramatu, než hororu. Děsivých chvilek je tam spousta, pokud se do toho člověk trochu víc ponoří a sedne mu to. Proto i ty často protichůdné názory. Není to pro každého. Paty a šestý díl je vrchol v mnoha ohledech a zbytek série už to nedozene, zvlast dva předposlední dily. Závěr je docela fajn, i když mu taky chybí víc energie, ale stejně je to fajn jízda se skvělým castingem a postavama, vychytanou atmoskou a režií. Těším se na další sérii a ostatně cokoliv, co Flannagan spáchá. Sympatický je mi už dlouho. (16.03.2020)

Tleskám za schopnost vystrašit diváka bez jump scares. Flanagan nás děsí postupně budovaným napětím (kde skoro vždy na konci napjatého okamžiku čeká bubák), tím, co číhá v pozadí scény - a ano, občas i něco děsivého na naše hrdiny vyskočí... A hrdinové jsou to skvěle napsaní. Pět sourozenců, kteří si do dospělosti odnesli obrovská traumata z doby strávené v děsivém domě na kopci. Každý je jiný, každému je věnovaná samostatná epizoda, kde se dozvíme, co se jim stalo jako dětem a jak jim to ničí dospělý život. Svým způsobem je tohle na seriálu nejděsivější - jak prožité zážitky dokáží lidi strašit ještě za dvacet let. Nejsilnější je rozhodně pátá epizoda s nejmladší dcerou Nell - smutná, tragická, šokující. Ale šokující v dobrém slova smyslu. Všechno se postupně složí do smutného, mrazivého obrázku, kde se vyprávění vrací do výchozího bodu - roztříštěné rodiny, která k sobě musí najít cestu, aby alespoň na některé z hrdinů čekal happy end. (18.10.2020)

Tak tohle je přesně ten typ seriálu, o kterém jsem nevěděla že chci, ale jsem ráda, že jsem ho dostala. Jde o tvůrcovsky do detailu propracovaný dramatický skvost, který je děsivý a mrazivý a při tom to nemá s hororem v pravém slova smyslu moc co dělat. Scénáristicky jde o extrémně kvalitní počin. Dětští i dospělí představitelé sourozencům a svým postavám vdechli život. Konceptuálně je seriál postavený tak, aby jsme důkladně poznali hlavní postavy, porozuměli jejich psychice a následkům, které na nich zanechal dům, ve kterém jako malí žili. Zároveň je však série nastavená tak, abychom získali podrobnou představu o příběhu jako celku. Do toho Hill House nabízí vydařený original score; do teď mám při úvodní melancholické melodii husí kůži. Dobré horory jsou nedostatkové zboží a dobré seriálové horory jsou ještě mnohem vzácnější. A hlavně proto Hill House tolik vyčnívá, aneb má vlastně všechno, co od takového hororu očekáváte. Má velkou záhadu, která se pomalu rozplétá. Má mrazivou atmosféru, která vás udrží ve střehu a nutí se dívat dál. Má nezapomenutelné scény. Má povedené zakončení a uspokojivé vysvětlení. Je to originálně napsané, skvěle zahrané a výborně natočené. Hill House je jednoduše svižným závanem na poli seriálového hororu. - "Ghosts are guilt, ghosts are secrets, ghosts are regrets and failings. But most times, most times a ghost is a wish." (22.10.2020)