The Haunting - Dům na kopci

Horory fungují nejlépe, když jsou obestavěné okolo základů jiného žánru. The Haunting of Hill House je toho perfektním důkazem, protože z duchařských základů tento seriál vyrostl především do propracovaného rodinného (melo)dramatu, vrstevnatého a pečlivě promyšleného. Rozdrobená struktura vyprávění a proplétání několika časových rovin (na úrovni epizody) i úhlů pohledu na minulost, potažmo přítomnost (na úrovni celého seriálu) probouzí zdání úctyhodné komplexnosti. Jako nepřehlédnutelný bonus beru zjištění, že Mike Flanagan je evidentně mnohem schopnější realizátor, než jsem si kdy troufal hádat. Šestá epizoda, která je sestavena výhradně z několika mnohaminutových záběrů, jednoduše bere dech. Navíc má daleko k samoúčelnosti, práce s prostorem a postavami v něm je pečlivě promyšlená a pomáhá k budování dusivé atmosféry, která ústí v regulérní divácký strach. Hill House nestojí na lekačkách, ale na sepjetí tohoto strachu s psychikou postav, na vnitrozáběrovém děsu a očistné (často navíc funkčně dojímavé) katarzi, která následuje po šokujících pointách. Klíčový seriál minulého roku. 95 % (21.10.2020)

Horor, který má srdce a horor, který má logiku. Netflix dokázal stvořit jeden z nejáčkovějších duchařských snímků, který je přesně tím, čím první série American Horror Story nebyla a chtěla být. Orientace na horor skrze charismatické a skvěle psychologicky vykreslené charaktery, které musejí čelit svým vlastním démonům a hororové scény jsou okolo nich vystavěny jen jako koření, nikoli hlavní surovina, je přesně ten zásah do černého, díky kterému můžeme pět chválu na výsledné kvality. Tady se podařilo úplně vše od castingu, přes scénář až po samotný hororový dům a duchy (třímetrový levitující dědeček s hůlkou kraluje). Navíc každé strašení, duch i pomalu zvuk tu má své jasně dané místo v ději, čímž nepůsobí lekačky jen jako prostředek k děšení, ale využívají se i jako prostředku dějinného směřování a pointování různých dějových linek. Což se samozřejmě ukazuje postupem času. Tady prostě jinak než za plný počet ani nemohu. Mike Flanagan vytvořil dílo, které svou kvalitou sahá po příčce nejlepšího duchařského hororu v historii tohoto žánru (promiň Jamesi Wane). A závěrem jen dodám, že takto přesně se mělo přistupovat k adaptacím všech Kingových děl. Protože takhle jsou Kingovy knihy vyprávěny, a proto slaví takový úspěch. Jen až Flanagan to spolu s pár dalšími pochopili (samotnému Kingovi se to ostatně také ve filmu nedaří). Nedivím se, že samotný Stephen King tento seriál doporučuje. 95% (29.10.2020)

Seriál bohužel postrádá strašidelnou atmosféru Bly Manor, kterou tu nahrazují lekačky, kterých je v prvních šesti dílech tolik, že jsem celé dva dny pak jen ležela doma s migrénou, na kterou mi ani prášky, na předpis nepomohly. Děj rovněž poměrně předvídatelný. V rámci žánru jde však stále o slušný nadprůměr a v druhé polovině série už jde opravdu spíše o promyšlenou duchařinu nežli bezduché lekačky. (22.10.2020)

U prvních tří epizod jsem mocně usínal a říkal jsem si, co je na tom tak skvělého, když to ani nedokáže udržet mou pozornost a samou nudou se mi zavírají oči. Naštěstí jsem poctivý a než seriál ohodnotím, snažím se vidět aspoň jednu řadu. Takže jsem i přes menší vnitřní odpor pokračoval a Hill House se mi odvděčil. Postupem času byl The Haunting of Hill House čím dál zajímavější a nakonec ten barák opravdu za návštěvu stál. (31.08.2020)

Moc se mi líbila propracovaná výprava, dobře zvolené obsazení a celé to převrácení původního příběhu z The Haunting úplně jiným směrem. Umím si představit, jak Mike Flanagan přišel za lidmi z Netflixu se slovy: „Mám pro vás super námět na třídílnou minisérii,“ načež u Netflixu odvětili: „Máte pravdu, je to fakt super námět, ale vy nám z toho uděláte deset epizod.“ A v tom je kámen úrazu, Dům na kopci je dějově tak řídký, že si dopomáhá všemožnou vatou a veškerými těmi flashbackovými klišé, aby to vůbec nějak do toho desátého dílu doklepal. A musím říct, že po vrcholu, který představuje 5. epizoda (s cinefilsky obsazeným Russem Tamblynem), už jsem měl docela problém ty zbylé díly dokoukat. U série, jež se celá odehrává ve velmi krátkém časovém úseku a v níž prakticky od začátku víte, jak vše dopadne, a jen čekáte na vypíchnutí různých detailů a motivací postav plus sem tam nějakou tu strašidelnou scénu, je zvolená stopáž neomluvitelně natažená. A když už po těch obětovaných dlouhých hodinách čekáte, jak vám ten finální díl teda vytře zrak, dočkáte se tak slzodojné sluníčkařiny, až z toho jde hlava kolem. Koukalo se na to pěkně, ale koukalo se na to přespříliš dlouho. (01.02.2021)