The Haunting - Záhadné sídlo Bly

Perfectly splendid except when it isn´t. K Bly Manor jsem se dostal až po Hill House a excelentní Midnight Mass a překvapivě jsem se hodně nudil. Příběh je klasicky netflixovsky roztahaný (nechybí ředidlo typu flashbackový díl) a dílo trpí snahou udělat něco jako byl velmi úspěšný Hill House. Flanagan si umí napsat dobrý scénář, postavy a dát tomu pomalou atmosférou, ale tady se nějak vymkly z kontroly šíleně dlouhé rozhovory (spíše tedy monology, které nějaká postava ve sterilním prostředí předříkává druhé), které nijak neobohacují zábavu nebo děj.  Obsazení (až na otravného Olivera Jacksona-Cohena) je ok, ale seriál je hrozná nuda, anglický přízvuk je nuda, nebylo se čeho bát a díky nudě mě ani nedojala ani jedna z milostných linií. Jedna postava na konci říká, že se to jmenuje špatně, že je to milostný příběh a ne duchařina - nemohl bych to říct lépe, tak proč radši Flanagan neudělal tři milostné příběhy tak do 3-4 epizod max. a mučil nás přechytralými dětmi a příslibem duchů? Chápu, úkol z Netflixu. (Nakonec jsem to přežil jen díky tomu, že mi sympatická hospodyně Hannah připomínala mého kamaráda a měl jsem komu fandit, za to dávám třetí hvězdičku.) (31.01.2022)

Překvapivě jiné než první série - kde byl Hill House o strašení a potlačených traumatech, tak tam je Bly Manor gotickou romancí. Seriál sám to na konci řekne, ale je dobré to vědět už před sledováním téhle série. Není totiž moc děsivá. Je tu napětí, jsou tu duchové a občas se asi budete bát. Důchové Bly Manor ale nejsou ve své podstatě zlí (narozdíl od Hill House), jejich příběh je spíš smutný. Stejně jako romance v téhle sérii. Je jich tu hned několik a ani jedna neskončí dobře. Ale to tak u gotických romancí bývá. Série (i díky umístění do 80. let) je prodchnutá melancholií a pocitem lítosti nad tím, co se stalo a co se mohlo stát. To vše zabalené v až pohádkovém vyprávění Carly Gugino. Bly Manor je (hlavně co se týče kostry vyprávění) horší než Hill House, ale narozdíl od něj má silnější konec. Uvědomíte si u něj totiž, že Flanagan je prostě romantik a klíčem k jeho seriálu je láska. K dětem, k partnerovi, nenaplněná, nezdravá... Mike se do toho nebojí jít. Mám ale jednu výhradu - zásadní pro sérii je osmá epizoda se dozvíme důležité informace o jednom z duchů, který se ale předtím nezdá tak důležitý a tolik se v dílech neobjevuje. Z vypravěčského hlediska zásadní chyba. Ale ten osmý díl je zase luxusní. (18.10.2020)

Nečekejte žádné laciné lekačky, přeřvanou hudbu nebo zohavená monstra. Tento seriál nejlépe vystihuje slovo "poetický". Že to zní nudně? Ale vůbec ne. Příběh hezky plyne, zápletka se rozplétá poměrně pomalu (ale díky tomu se stihnete do postav vžít a zamilovat si je). Podobně totiž jako u Hill House, i tady je krásná atmosféra záhady a tajemno. Rozhodně ale nehodlám srovnávat, poněvadž první série s toutou nemá obsolutně nic společného, co se děje a zápletky týče. Příběh Bly Manor má pomalejší rozjezd, což v tomto případě není vůbec na škodu. Nicméně později atmosféra houstne a věci se dají do pohybu. Naštěstí ne všechny záhady zůstávají až do konce a jsou odhalovány průběžně, což je vždy dobré pro rozvoj postav a velice obohacující k pochopení. Postavy byly skvělé. Malý Miles i jeho sestra Flora, odvedli opravdu obdivuhodný výkon na tak malé děti. Ono vlastně celé to osazenstvo pracovníků Bly Manor bylo skvělé. Zahradnice Jamie mi byla asi nejsympatičtější a Hannah s Owenem si nadobro získali moje srdce. U finále jsem opět posmrkala spoustu kapesníků, to zkrátka umí jen Flanagan. Kvalitou rozhodně lepší než American Horror Story, ale podobný formát tomu svědčí. Je to krásně pochmurný seriál. - "We lay my love and I, beneath the weeping willow. But now alone I lie, and weep beside the tree. Singing Oh Willow Waly, by the tree that weeps with me till my lover return to me..." (30.10.2020)

První série byla opravdu děsivější, co se týče lekaček a duchů. Druhá svoji strašidelnost nabízí trochu jinak. Jen je škoda, že trvá, než se k ní divák prokouše. První půlka série mi dokázala místy až unavovat, ale o to víc mi pak nadchlo, když začaly skládačky postupně zapadávat do sebe. A to vyvrcholení v posledním díle nenechalo jedno oko suché. (24.10.2020)

// Tak jo, na začátku jsem trochu váhal, kolem třetí epizody se to ale konečně rozjelo a jakmile došlo na pátou a šestou, už jsem se regulérně topil v jezírku. Flanaganovi sázka na staré tváře v kombinaci s několika novými vyšla na jedničku a musím říct, že to obsazení bylo až na děti parádní. Dokud hrály sebe, tak to ještě jakž takž šlo, jakmile se ale přepnuly - no, zkrátka narazily na své limity. Což ale nic nemění na tom, že se Hauntingu opět povedlo proměnit obyčejný horor v něco daleko víc. Místo příběhu o rodině jsme tentokrát dostal příběh o lásce, a to hned v několika podobách a ze všech možných perspektiv, což mě na tom vlastně fascinovalo nejvíc. Režijně to bohužel nedosáhlo na level geniality předchozí série, ovšem emocema se to minimálně vyrovnalo, takže za mě jeden z nejlepších letošních počinů a už se moc těším, až si to někdy zase bingnu celé znova. P. S. Victoria Pedretti je zlatíčko. <3 8/10 (17.10.2020)