The Haunting - Záhadné sídlo Bly

/// U mě překvapivě vede první polovina, ve které je toho strašení spíše sporadicky. Užíval jsem si příběh, nenucený humor, skvěle napsané postavy. Ona se druhá řada snaží původ duchů vysvětlit opravdu důkladně, v osmém díle to vyznělo až trochu pateticky. A možná proto naprostá většina hororů na taková vysvětlení rezignuje - působí to trochu zvláštně. Možná mi je Bly sympatičtější než Hill House, který mě ze začátku neskutečně mátl. A tady jsem si k postavám vybudoval silnější vztah - navzdory očekávání jsem si však nazaplakal :D (29.10.2020)

// Tak jo, na začátku jsem trochu váhal, kolem třetí epizody se to ale konečně rozjelo a jakmile došlo na pátou a šestou, už jsem se regulérně topil v jezírku. Flanaganovi sázka na staré tváře v kombinaci s několika novými vyšla na jedničku a musím říct, že to obsazení bylo až na děti parádní. Dokud hrály sebe, tak to ještě jakž takž šlo, jakmile se ale přepnuly - no, zkrátka narazily na své limity. Což ale nic nemění na tom, že se Hauntingu opět povedlo proměnit obyčejný horor v něco daleko víc. Místo příběhu o rodině jsme tentokrát dostal příběh o lásce, a to hned v několika podobách a ze všech možných perspektiv, což mě na tom vlastně fascinovalo nejvíc. Režijně to bohužel nedosáhlo na level geniality předchozí série, ovšem emocema se to minimálně vyrovnalo, takže za mě jeden z nejlepších letošních počinů a už se moc těším, až si to někdy zase bingnu celé znova. P. S. Victoria Pedretti je zlatíčko. <3 8/10 (17.10.2020)

Scénáristicky, vypravěčsky a za mě tedy i příběhově skvělé dílo. To, že tato řada byla méně hororová a strašidelná než ta první mi jako nedostatek nepřijde, ba naopak mi to v kontextu s celkovou atmosférou příběhu přijde skvěle vybalancované a líbí se mi i více. Flanagan se asi konečně našel a prostě jede bomby! (14.10.2020)

Druhá série je režijně i scenáristicky skvěle vedeným dramatem s hororovými prvky. Nejedná se dům hrůzy v takovém měřítku jako u první série, ale i tak jde o promakaný, scenáristicky stejně dobře vypiplaný počin, v němž každý duch má své logické místo. Veškeré strašení zase dějové odůvodnění, a každá postava svou vlastní minulost. Navíc zpětně hodnotím, že logických lapsů tu bylo stejně pomálu, jako u Hill Housu, a i když epizody nebyly tentokrát tak kvalitativně dobře poskládané, rozhodně mohu závěrem sdělit, že Bly Manor ukazuje značné množství kvalit, který hororový žánr a jeho propriety oproti jiným žánrům má. Mike Flanagan to chápe také dobře a evidentně z něj vyzrál charakterní tvůrce s jasným rukopisem, který si rozumí v dialogách a jeho horor není o lekačkách, ale o strachu z postav, které nám excelentně předkládá (doporučuji pro fanoušky zhlédnout Doktora Spánka). Jen tak dál. 80% (10.10.2020)

"Cože a to sis jako pustila sama? A nebála ses?" Říkala jsem si, že po letech sledování Walking dead a Supernatural bych se mohla konečně odhodlat k pořádné duchařině. Navíc tady hraje Victoria Pedretti a Rahul Kohli, takže gimme! Zas tak děsivý to ale naštěstí nebylo, občas mi sice zatrnulo (většinou hlavně z creepy holčičky), ale jelikož jde dle mého hlavně o drama s prvakama hororu, tak jsem to přežila ve zdraví.... Přiznávám, že jsem se v noci bála jít čůrat, ale ne o moc víc, než obvykle. Každopádně k první řadě se asi jen tak nepřemluvím, možná za dalších pár let "tréninku". (12.10.2020)