Tvůrci:
Mike FlanaganHudba:
The Newton BrothersHrají:
Carla Gugino, Michiel Huisman, Elizabeth Reaser, Henry Thomas, Paxton Singleton, Victoria Pedretti, Mckenna Grace, Oliver Jackson-Cohen, Kate Siegel (více)VOD (1)
Série(2) / Epizody(19)
-
Dům na kopci (2018) - 10 epizod
-
Záhadné sídlo Bly (2020) - 9 epizod
Obsahy(1)
Dej tohto seriálu z dielne Netflixu sa odohráva okolo 7 člennej rodiny Craineových, ktorí v minulosti bývali v záhadnom starom dome zvanom Hill House. V jednu osudnú noc po čudnej smrti matky vezme vystrašený otec rodiny všetkých svojich päť detí narýchlo preč z domu a už nikdy sa tam nevráti. Navyše, deťom o smrti ich mamy odmietne čokoľvek povedať. Po 26 rokoch za podivných okolností spácha samovraždu jeden zo súrodencov a ostatní musia konečne začať čeliť svojim démonom, ako aj zlu v Hill House, ktoré s nimi zďaleka neskončilo. (Lapedro)
(více)Videa (3)
Recenze (241)
Jedna z nejlepsich ducharin vubec. Ten serialovy format, kde mate 10 hodin prostoru na rozbor vsech charakteru v kazdem dile je proste luxus, ktery si filmy dovolit nemuzou. Uplne finale sice neni takova pecka, kterou bych cekal, ale jinak je to naprosto konzistentni ducharska kvalita, ktera je dostatecne intenzivni i realna zaroven. Nenapada me lepsi hororovy serial. 9/10 ()
pěkná variace na klasické téma jamesovského psychologicko-duchařského příběhu, která se posledním dílem dosti nečekaně a k velkému zklamání odpálí vstříc demenci, s níž popře veškerý předchozí vývoj; každý, kdo tenhle seriál chválí bez toho, aby bral v úvahu závěr, se dopouští neodpustitelné nedůslednosti ()
1. série The Haunting of Hill House je seriál, který jsem nevěděl, že chci, ale jsem rád, že jsem ho dostal. Dobré horory jsou nedostatkové zboží a dobré seriálové horory jsou ještě mnohem vzácnější. A hlavně proto Hill House tolik vyčnívá. Knihu neznám a původní film jsem neviděl, takže jsem nevěděl, co čekat. Ale nadšené ohlasy mě donutily, abych se do toho těsně před Halloweenem pustil a rozhodně nelituji. Ba naopak a to i přes to, že duchové nejsou mými hororovými oblíbenci. Seriál má vlastně všechno, co od takového hororu očekáváte. Má velkou záhadu, která se pomalu rozplétá. Má zajímavé postavy, ve kterých si najdete tu svojí. Má mrazivou atmosféru, která vás udrží ve střehu a nutí dívat dál. Má nezapomenutelné scény a to hlavně ty strašidelné (Bent-neck lady, auto). Má povedené zakončení a uspokojivé vysvětlení. Je to působivě napsané, skvěle zahrané a výborně natočené. A jako bonus to má duchy a to nejen ty, kteří hlavní hrdiny straší, ale hlavně ty, kteří jen stojí opodál a dělají to ještě mnohem strašidelnější. V okamžiku, kdy se to uvědomíte, tak víte, že tohle bylo natočené tak, aby jste se podívali znovu... 2. série Dlouho jsem se rozmýšlet, jak hodnotit Haunting of Bly Manor, protože z předchozího Haunting of Hill House jsem byl docela nadšenej a tím pádem bylo moje očekávání hodně vysoké. Je vážně těžké to neporovnávat a nejspíš i proto se u mě nekoná takové nadšení jako předtím. Baví mě, že se několik herců vrátilo v jiných rolích a žádný z nich mi nepřipomínal svou verzi z minulého příběhu. Jak je správně řečeno v závěru, tohle není ghostory, ale lovestory. Nějaké to strašení a tajemná atmosféra tam sice je, ale vyznění je tentokrát jiné. Pokud se chcete bát, tak budete nejspíš zklamaní, pokud si chcete v závěru pobrečet, tak je to slušná volba. ()
90%. The Haunting se pro mě stal dalším důkazem, že by divák neměl dát na haló efekt a vzdávat seriál po prvotním dojmu. První dva díly mě totiž vůbec nepřesvědčily, což bylo způsobeno jednak tím, že mě skutečně nebavily, a jednak tím, že jsem obecně celkem alergický na horory všeho typu, kde se objevují samoúčelné lekačky na efekt a podobné čistě estetické prvky, aniž by narace vedla k hlubšímu poznání či katarzi. The Haunting se ale rozjíždí pomalu, abyste až po čase zjistili, že pravděpodobně všechno souvisí se vším, a že dokonce i tyto účelové efektní lekačky tu nejsou jen na efekt, ale naopak mají své neodmyslitelné místo v celkovém příběhu. To bylo velmi příjemné zjištění, protože teprve pak jsem si mohl začít užívat tu zvolna gradující psychologickou hru, která někdy v polovině série vygradovala do zcela mimořádné atmosféry, jež už mě až do titulek posledního dílu nepustila. The Haunting se na první pohled tváří jako horor a bez znalosti narace a příběhů jednotlivých postav jej tak pravděpodobně budete vnímat, protože hojně využívá hororových prvků, ale při pečlivém sledování zjistíte, že spíše než o horor s prvky psychologického melodramatu jde o psychologické melodrama (bez pejorativního vyznění toho pojmu) s prvky hororu, které jen doplňují napjatou a dusivou atmosféru celého příběhu. Sofistikovanost a síla celé metanarace společně s naprosto fantasticky napsanými (i zahranými) postavami vytváří přesně to prostředí, které chcete u psychologického dramatu vidět, až jsem chvíli uvažoval, jestli bych si The Haunting neužil ještě víc, kdyby se obešel právě bez onoho hororového rámce, jež v těchto případech povětšinou považuji za zbytečný. Dospěl jsem k tomu, že nikoliv, protože v tomto případě prvky hororu ladí celkové vyznění dílčích subpříběhů a výrazně zvyšují celkové genius loci onoho Hill House (ale i ostatních lokací jako Shirleyiny pitevny ad.), který se po shlédnutí posledního dílu stává spíše hluboce rozporuplným místem plným emocí, než dalším rádoby strašidelným domem. A to je velmi příjemná změna, která, společně s geniálně vystavěným, kombinovaným a propojeným příběhem plným reálných emocí a realistických motivací postav, dělá z The Haunting dle mého nejlepší psychologický (ano, nikoli hororový) seriál moderní doby a definuje zcela nový žánr hororů. Dosud totiž horory sloužily primárně jako horory, na nichž byl vystaven příběh, zkrátka proto, aby tam nějaký byl. The Haunting má perfektní příběh, na němž vystavil hororový rámec, a to prostě a jednoduše funguje. O dokonale mysteriózní atmosféře, vtahující režii, fascinujících dialozích a skvělém načasování zmiňovaných hororových prvků vůbec nemluvě, tam The Haunting exceluje naprosto zkušeně; myslím, že co se týče intelektuální vrstvy nemrtvých, ještě nikdy v minulosti nebyl překryv mezi trojrozměrnou a duchařskou dimenzí tak stylový. Velmi příjemné překvapení, které se mi z paměti rozhodně nevytratí jako kdejaký laciný horor. Po druhé projekci celé série se navíc musím pozastavit ještě nad jedním aspektem, který jsem prve spíše míjel a až nyní jsem měl šanci užít si ho díky znalosti reálií hned od počátku. Tvůrci dokázali neuvěřitelně realistickým způsobem vystavět dospělé fáze postav na těch dětských a traumata interpretovaná v době pobytu v domě jsou úžasně přenesená do současnosti ve formě mnoha různých psychologických (až psychiatrických) emocí a odchylek, jejichž patologie zcela odpovídá přirozenému vývoji. Díky tomu máte dojem, jako byste znali i ony části života postav, které v seriálu nevidíme (Shirley vypořádávající se se smrtí svou přísně racionální povahou prostřednictvím pohřebnictví jako racionálního nástroje smrti, Luke podléhající stínům minulosti vzhledem ke své bojácné povaze, Theo projektující svou senzitivitu do své kariéry ad.). Tato sofistikovanost dává divákovi ohromný prostor k tomu získat si k postavám a celé metanaraci značný vztah, a to je něco, co je v deseti dílech paradoxně možná složitější, než u dvouhodinového filmu, protože pětinásobná délka dává tvůrcům pětinásobnou možnost šlápnout vedle. Nestalo se. Bez špetky přehánění považuji vývoj charakterů a jejich věrohodnost za nejvíce fascinující od dob Waltera Whitea a Jesseho Pinkmana a celou první sérii The Haunting za absolutní žánrový masterpiece. Laťka pro druhou sérii je hodně vysoko, nu což? () (méně) (více)
Nešířit se kolem takovej buzz, možná nepřekoušu víc, než první dvě epizody. Těch hororových klišé je na prvních hodinách stopáže trochu moc a přes Stevův charakter "sbírám cizí strašidla a pak píšu knihy" jsem skoro nepřelezl. Kolikrát ještě? Nicméně časová investice a trpělivost se vyplatí. Hill House má, co nabídnout a stupňuje, jak zvědavost z jedný strany obrazovky, tak kvalitu a především tahá nové, zajímavější postavy za současného dokreslování starých. Málokterá série stojící na odhalování tajemství nakonec ustojí samotné odhalení. Ač za to většinou můžu já, co se natěším tak, že mě vlastně žádný závěrečný rozmotání nemůže naplnit. Hill House tenhle úkol zmáknul. Rozmotává průběžně, současně pořád zvládá překvapovat a jako celek drží pohromadě. Žádný z členů rodiny tam nakonec není v pozici panáka, co tupě posouvá příběh nebo se jen veze. Soustředění na hloubku postav funguje, ač teda zrovna ten Steve z toho stejně vyleze dost nejpodivnějš a všechno to zvládne ke konci přišerně vykoupat v kýči. Svlíkněte z toho nálepky o "nejlepším seriálu roku" a je to výbornej zážitek. ()
Galerie (127)
Zajímavosti (39)
- Herci Henry Thomas, Kate Siegel, Elizabeth Reaser a Lulu Wilson si společně zahráli v dřívějším filmu režiséra Mike Flanagana, Ouija: Zrození zla (2016). (gavosh)
- Rebecca (Tahirah Sharif) je v epizodě přirovnána k Mary Poppins ze stejnojmenného filmu. (Duoscop)
- Písnička, která hraje na konci epizody, je „If I Go, I'm Going“ od Gregory Alana Isakova. (Duoscop)
Reklama