The Haunting

Kým v prvej sérii Mike Flanagan rozpútal síce hororové, ale fungujúce klišé s pár príjemne nepríjemnými momentami a skvelým nápadom urobiť z toho príbeh jedného rodinného klanu (jemne inšpirovaný knihou od Shirley Jackson), v druhej (pre zmenu jemne inšpirovanej knihou od Henryho Jamesa) opäť siahol po obrovskom rodinnom dome a mozaikovom type rozprávania s množstvom postáv, ale už to bola viac dráma s mysterióznymi prvkami, než regulárny horor. Flanaganovi v prvom rade záleží na postavách a „nejaké“ strašenie odsúva s chuťou na vedľajšiu koľaj. Čo je síce skvelé, ale obvykle (česť výnimkám) proste nemá k dispozícii postavy natoľko výnimočné, aby to nevadilo. Najmä v druhej sérii boli niektoré až otravné, či už kastingovo nevhodne vybraná ústredná hrdinka alebo detské súrodenecké duo. Sympatický kuchár Rahul Kohli a skvelý Henry Thomas síce situáciu do istej miery zachraňovali, ale nepodarilo sa im to na 100%. Takže obom sezónam udeľujem možno drsné, ale o to precítenejšie „len“ 3* s dodatkom, že Flanagana zjavne „čisté“ hororové momenty takmer vôbec nebavia a oveľa viac ho fascinuje ľudská povaha. (27.10.2020)

Na Netflix seriálovú tvorbu je to až pod priemer. Nič prevratné, ku koncu epizód ma tie časové slučky dosť srali! Cakom prásk - za celých 10 častí nejaké 2 vydarené scary Bu-Bu scény. Strata času pre fandov horroru... alebo 10 hodín pozerajte na sociálne problémy a obkecávačky jednej pošahanej rodiny. (23.10.2018)

Hm. Trochu škoda, že seriál vrcholil v půlce. Úvod lenivý, budující jen atmosféru a prozrazující až příliš málo. Konec rezignující na pořádné koule. /// spoiler spoiler /// Jo, hezky se poskládá pointa a vysvětlí se kdo je kdo a kdo za co může. Ale co je na tom vlastně zajímavého, když toho dosáhnete odepřením informací v průběhu a odtajněním až na konci? Horší je, že tvůrci naznačili, ale nevyužili možností poslat horror do silného kalibru, např. důslednější prací s tezí dokola opakovanou, že je vše jen sen. Nakonec je tahle místy výborně rozjetá linie znehodnocená - není to jen sen, jsou to střípky času. Naopak se střípky času (poprvé skvěle použito v 5. epizodě a na konci také dobré) se pracuje také nešikovně a nakonec nehrají v příběhu moc roli. Bez nich by fungoval úplně stejně. Úplně mě ale otrávilo, že motiv spisovatele, který ohýbá děj, byl také opuštěn. /// Moc nechápu, co je v horrorech na duších (duch, ne duše) tak děsivého. Zjeví se a dělají hů, hů? Je to nepochopitelné zlo? (hlavně u japonců). Je to snad svědomí a nevědomí, kterým ubližujeme sami sobě? To tady bylo vcelku rozehráno, ale s tak nějak podivnou logikou... /// Inu, to je vždycky škoda, když je dokončený projekt, který v řadě ohledů zaslouží opravdový aplaus, ale v pár ohledech lacině zklame. (01.10.2019)

Ne že by se mi Flanaganova tvorba po Oculusu nelíbila, ale pořád jsem čekal na nějakou pecku, která mě zarazí do židle a ta nepřicházela. Až teď. Co se týče atmosféry, nástupů a vizualizace strašidel či lekaček, tak není vůbec co vytknout. Takhle to dokáže už jenom Wan a celkem záhy jsem přestal jednotlivé epizody sledovat po setmění. Ale v tomto případě se nejedná o pouhý duchařský horor, ale i o hutné rodinné drama o vzájemném odcizení, které hororovou linku v lecčem předčí, byť jsou obě roviny neodmyslitelně spjaté. S tím úzce souvisí i dokonale napsané postavy sourozenců, kdy je každý úplně jiný, ale zároveň je z nich cítit vzájemné pouto a to platí jak pro dětské, tak dospělé verze všech hlavních hrdinů a hrdinek. Na tom má zásluhu skvěle odvedená práce při castingu, který nemohl být lepší. A nakonec mi sedl i styl vyprávění, kdy se přítomnost prolíná s minulostí a vzájemně se doplňují. Jediné, čeho jsem se trochu bál, byl konec, který často dokáže dobrý dojem pokazit, ale ani tady nejsem zklamán a dá se říct, že mě Flanagan skoro rozbrečel. Pro mě jednoznačně nejlepší hororový seriál vůbec a zároveň jeden z nejlepších žánrových počinů napříč věky. 100% (04.11.2018)

Na to, že jde o typickou duchařinu s domem, ve kterém straší, mě to dokázalo celých těch 10 dílů zabavit... Vlastně mě ten seriál i příjemně překvapil. Kdyby se podobný příběh měl odehrát během dvou hodin v normálním hororovým filmu, tak by asi za moc nestál. Respektive by to byl prostě jen další z mnoha podobných filmů, ale tím, že je to rozložené do 10 hodin, jde příběh poměrně dost do hloubky. Všechno se vyvíjí pozvolna a autoři netlačili na pilu, jak to u většiny hororů bývá. Potěšily mě třeba i dlouhé a určitě i náročné scény bez střihu. Konec mohl být asi trošku líp podaný, ale je dobře, že se všechno k tomu konci nějak extra neubírá a každý díl je zajímavý sám o sobě. (25.02.2019)