The Haunting

Kto tu dával takéto hodnotenie, snáď deti čo sa boja ducha pod posteľou? Veď tu nie je takmer nič strašidelné, okrem príšerného detského kriku. Raz za časť niekto zabúcha na stenu alebo sa mu prevrátia oči. Okrem jedného skvelého bubáka v štvrtej epizóde a pár škaredých duchov inak sledujeme len kostrbaté dialógy v jednej rodine, kde chýba akákoľvek strašidelná atmosféra. Horor, ktorý nemá vystrašiť, ale len vzbudiť divný pocit, to bol ten zámer? Celkovo to bolo strašidelné tak na 20 percent, zvyšok je rodinná dráma. Najlepšia a jediná naozaj dobrá časť bola piata, kde sa vyriešila otázka ženy s ohnutým krkom. EDIT: Po 2. sérii ešte znižujem hodnotenie, nakoľko z hororu to prešlo na lesbicko-gotickú romancu. Takéto melodrámy si Netflix môže strčiť. (02.11.2018)

„JAK MŮŽE DŮM, POUHÁ ZMĚŤ CIHEL, DŘEVA A SKLA... MÍT TAKOVOU MOC NAD LIDMI?“ … „NIKDY JSTE TAM NEBYL.“… /// Neskutečná rodinná sága plná tajemství a duchů. Nepochopím, proč ty mrdky tohle nenominovali na Zlatej glóbus! Duchové ještě nevstoupili do života nikomu tak drsňácky. Nebo to možná nikdo nedokázal takhle předvýst. Úžasní malý herci… ta holčička, když ji navštíví duch… ten výraz ve tváři… i já bych s tím měl problém. Po prvním dílu přísahám, že takhle často mě ještě nikdo nikdy nestrašil! Občas zvolníme tempo,… prolíná se současnost a minulost a funguje to výborně. Ovšem strašidelnou atmosféru tady dokážou vyrobit mávnutím (kouzelnýho?) proutku. Ten dům je tak parádně strašidelnej, že… a těch lidí je tolik, že je neustále vo čem vyprávět. No a protože se vzpomínkama vracej furt do toho baráku… běhá mi husina po celým těle. Neuvěřitelnej seriál! Nic pro strašpytelný kardiaky. Kurva, je to podle knihy… tu chci! (aha, tak prej není tak dobrá…). Horor a drama plný rodinných tajemství a hlavně strachu. Jestli mi nevěříte, tak se zeptejte Eleanor… aha, tak nic, vona je mrtvá… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenný gotický hororový román, který v roce 1959 napsala Shirley Hardie Jackson, neznám. 2.) Zjistím, jak vypadá pocit smrti. 3.) Vychladla mi manželská postel. 4.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ **** (09.12.2018)

pěkná variace na klasické téma jamesovského psychologicko-duchařského příběhu, která se posledním dílem dosti nečekaně a k velkému zklamání odpálí vstříc demenci, s níž popře veškerý předchozí vývoj; každý, kdo tenhle seriál chválí bez toho, aby bral v úvahu závěr, se dopouští neodpustitelné nedůslednosti (12.01.2019)

Když hned zkraje přijmete, že Mike Flanagan (viz taky výborný Oculus) využívá hororového rámce k napínavému vyprávění o zpracovávání rodinných traumat, hledání důvěry (příběh ženy, které nikdo nevěří, že se opakovaně stává obětí útoků. je velmi up to date) překonávání strachu a hledání domova (tzn. rodinná historie oproti jiným hororům neslouží pouze jako záminka k lekačkám - jde především o ni, strach vychází zvnějšku), můžete si pak užívat psychologicky přesvědčivé drama, vrstevnatou vyprávěcí strukturu s hladkými (vizuálními a zvukovými) přechody mezi minulostí a přítomností, skutečností a představami, i strašení „ze staré školy“, založené na vnitrozáběrové montáži a znepokojivém pohybu v různých plánech obrazu. Některé scény jsou sice natočené vcelku tuctově (dialogy typu záběr/protizáběr) a závěr s nedotaženou metafikční rovinou trochu doplácí na přehnané ambice a stopáž (každý z dílů, zpravidla vázaný na hledisko jedné z hlavních postav, má své opodstatnění, ale mnohé z nich by mohly být klidně kratší), ale v souhrnu jde o režijně i herecky velmi suverénně zvládnutý počin a jedno z nejpříjemnějších letošních seriálových překvapení. Šestá epizoda, sestávající z několika choreograficky i významově komplexních mnohaminutových záběrů, pak z řemeslného hlediska patří k vrcholům Quality TV jako takové. (15.10.2018)

Hororová puzzle skladačka. Podobne ako v seriály Ztraceni sa tu striedajú časové roviny, len teda v oveľa kratších intervaloch. Zároveň sú do toho našrubované niektoré princípy z filmov Memento a Znamení. Z dielu na diel dostávate nové a nové časti skladačky a postupne tak zisťujete súvislosti. Samotná hororovosť funguje predovšetkým v čase venovanom detstve postáv. Čím sa seriál pozitívne odlišuje v rámci štrašidelného žánru je fakt, že postavy majú rôznorodé a dobre vymyslené charaktery. Neskutočne mňa však sral otec, ktorý poskytuje informácie ako keby sa práve naučil rozprávať. Navyše nejako okolo 8 dielu sa neschopnosť vykoktať rozširuje na celú rodinu a bohužiaľ sa zo strašidiel postupne stávajú akési hosťujúce postavy, ktorých sa vlastne už nikto nebojí. Zostáva teda už len rodinné drama o starých, dlho prehliadaných ranách. (27.07.2019)