The Haunting

Silný zážitek plný strachu, děsu, ale hlavně vlastních kostlivců ve skříni, které se po celou dobu seriálu na sebe nabalují a pak propuknou v jeden velký emocionální vír plný viny, odpuštění a porozumění. Špičkové drama zabalené do luxusního hororového balení. Prostředek seriálu je neskutečný. I přes ten trochu komplikovanější konec je to plná palba, protože takových projektů moc nevzniká. P. S. i kdyby tam byla skutečně jen ta jedna dějová rovina toho strašidelného domu, věřím, že by z toho byla nadpůrměrná wanovka, která utrží v kinech půl miliardy. (07.11.2018)

Kdyby se tvůrci tohodle "nonsensu" rozhodli, že danou množinu postav a jejich vzájemných vztahů usadí do čistě dramatického formátu (klidně líznutého mysteriozním backgroundem), mohla by z toho být úžasná light verze Six feet under pro novou generaci. Problém je v tom, že THOHH se prezentuje primárně jako duchařský horror a v téhle rovině selhává na celé čáře. Je sice chválihodné, že se zde odvážně rezignovalo na prvoplánové lekačky (doprovázené ostrými zvuky hrnců padajícich na betonovou podlahu) ale jinak je to bohužel klišé vedle klišé. Dům vydesignovaný do nejstupidnějšího horrorového kýče může děsit snad fakt jen američany. Bubáci (když už se náhodou ukážou) se snaží být tak cool až jsou vlastně absurdní a směšní. Dvě základní časové linky vyprávěné paralelně vedle sebe se sice snaží mít v rámci celku smysl, ale automaticky tak odpadá polovina napětí, protože divák hned z kraje ví, komu všemu se nic nestane. Duchové vkládání do obrazů jsou spíš jen dodatečnou zábavou (a reklamním tahem) pro fandy než něčím co by skutečně jakkoliv podprahově působilo na diváka. atd atd.. Na druhou stranu je to z mého pohledu na solidní 3 rudé, protože vykreslení vztahů mezi dospělými sourozenci a jejich otcem, je tak vrstevnaté, citlivé a technicky, místy až onanisticky (v dobrém slova smyslu) vypiplané (jedním příkladem za všechny budiž těžká, snad 15minut dlouhá scéna rodinné hádky natočená na jeden záběr), že seriál prostě nelze jednoduše smést ze stolu jako sračku. Navíc to má krásné romantistické finále které na takové citlivky jako jsem já prostě funguje :) (19.11.2018)

Prvá séria za mnou a musím povedať že The Haunting of Hill House je maximálne komplexnou štúdiou strachu a ľudskej psychiky so sympatickým posolstvom. Ide vskutku o žánrovú lahôdku so skvelým a presvedčivým hereckým ansámblom, ktorá sa zaryje do pamäti ešte na nemalú chvíľu. 1.séria ponúka plejádu postáv s absolútne bravúrne napísanými charaktermi. Nechýba žiaden detail, všetky motivácie fungujú na maximum a sú uveriteľné. Vďaka tejto výhode si divák môže nájsť svoju obľúbenú postavu alebo tú, s ktorou sa najviac stotožní, teda sa v nej určitým spôsobom nájde. Najviac charakteristickým prvkom Flanaganovho najnovšieho diela je miestami až dychberúca znepokojivá, desivá, temná až depresívna atmosféra. (15.04.2020)

Kým v prvej sérii Mike Flanagan rozpútal síce hororové, ale fungujúce klišé s pár príjemne nepríjemnými momentami a skvelým nápadom urobiť z toho príbeh jedného rodinného klanu (jemne inšpirovaný knihou od Shirley Jackson), v druhej (pre zmenu jemne inšpirovanej knihou od Henryho Jamesa) opäť siahol po obrovskom rodinnom dome a mozaikovom type rozprávania s množstvom postáv, ale už to bola viac dráma s mysterióznymi prvkami, než regulárny horor. Flanaganovi v prvom rade záleží na postavách a „nejaké“ strašenie odsúva s chuťou na vedľajšiu koľaj. Čo je síce skvelé, ale obvykle (česť výnimkám) proste nemá k dispozícii postavy natoľko výnimočné, aby to nevadilo. Najmä v druhej sérii boli niektoré až otravné, či už kastingovo nevhodne vybraná ústredná hrdinka alebo detské súrodenecké duo. Sympatický kuchár Rahul Kohli a skvelý Henry Thomas síce situáciu do istej miery zachraňovali, ale nepodarilo sa im to na 100%. Takže obom sezónam udeľujem možno drsné, ale o to precítenejšie „len“ 3* s dodatkom, že Flanagana zjavne „čisté“ hororové momenty takmer vôbec nebavia a oveľa viac ho fascinuje ľudská povaha. (27.10.2020)

Hm. Trochu škoda, že seriál vrcholil v půlce. Úvod lenivý, budující jen atmosféru a prozrazující až příliš málo. Konec rezignující na pořádné koule. /// spoiler spoiler /// Jo, hezky se poskládá pointa a vysvětlí se kdo je kdo a kdo za co může. Ale co je na tom vlastně zajímavého, když toho dosáhnete odepřením informací v průběhu a odtajněním až na konci? Horší je, že tvůrci naznačili, ale nevyužili možností poslat horror do silného kalibru, např. důslednější prací s tezí dokola opakovanou, že je vše jen sen. Nakonec je tahle místy výborně rozjetá linie znehodnocená - není to jen sen, jsou to střípky času. Naopak se střípky času (poprvé skvěle použito v 5. epizodě a na konci také dobré) se pracuje také nešikovně a nakonec nehrají v příběhu moc roli. Bez nich by fungoval úplně stejně. Úplně mě ale otrávilo, že motiv spisovatele, který ohýbá děj, byl také opuštěn. /// Moc nechápu, co je v horrorech na duších (duch, ne duše) tak děsivého. Zjeví se a dělají hů, hů? Je to nepochopitelné zlo? (hlavně u japonců). Je to snad svědomí a nevědomí, kterým ubližujeme sami sobě? To tady bylo vcelku rozehráno, ale s tak nějak podivnou logikou... /// Inu, to je vždycky škoda, když je dokončený projekt, který v řadě ohledů zaslouží opravdový aplaus, ale v pár ohledech lacině zklame. (01.10.2019)