The Haunting

V dnešní době už mě v seriálové tvorbě osloví vážně máloco, jelikož všechno je buď vyloženě stupidní, předvídatelné, nezajímavé nebo prostě nudné a proto si vybírám už jen vyloženě to, co má vážně potenciál mě udržet až do konce a má to aspoň stejnou kvalitu v průběhu celé série. Tohle je přesně ono. Netflix to prostě umí a produkuje vážně ojedinělé seriálové pecky. Atmosféra tohoto seriálu je prostě naprosto výjímečná a to jakým způsobem se odkrývájí jednotlivé dílky celé Hill House skládačky, je naprosto famózní. Počínaje prolínáním časových linií, tak konče mindfuckovými pasážemi. Hororový feel není dáván na sílu ba naopak, člověk musí sledovat všechno v pozadí a nečeká, co kde vykoukne nebo se objeví a to přídává na nejistotě mnohem víc. Herecké obsazení sedlo neskutečně skvěle a každou z postav si prostě oblíbíte, protože jsou to sympaťáci a to charisma tam prostě je. Seriálová bomba tohoto roku a rozhodně jeden z nejlepších seriálů, které jsem doposud viděl. Dejte mu šanci, ikdyž mírný horor není váš šálek, fakticky nebudete litovat. A ghost can be a lot of things. A memory, a daydream, a secret. Grief, anger, guilt. But, in my experience, most times they're just what we want to see. (05.12.2018)

Na to, že jde o typickou duchařinu s domem, ve kterém straší, mě to dokázalo celých těch 10 dílů zabavit... Vlastně mě ten seriál i příjemně překvapil. Kdyby se podobný příběh měl odehrát během dvou hodin v normálním hororovým filmu, tak by asi za moc nestál. Respektive by to byl prostě jen další z mnoha podobných filmů, ale tím, že je to rozložené do 10 hodin, jde příběh poměrně dost do hloubky. Všechno se vyvíjí pozvolna a autoři netlačili na pilu, jak to u většiny hororů bývá. Potěšily mě třeba i dlouhé a určitě i náročné scény bez střihu. Konec mohl být asi trošku líp podaný, ale je dobře, že se všechno k tomu konci nějak extra neubírá a každý díl je zajímavý sám o sobě. (25.02.2019)

Nesleduju horory protože většinou přes prsty ani půlku nevidím a tento komentář píšu asi pro podobné lidi, jako jsem já.. Vydržte 4 díly a při pohledu na ducha se nebudete bát, budete brečet. Už dlouho jsem neviděla nic tak emocionálního se skvělým výprávěním jako tohle, a hned po zhlédnutí jsem se začla dívat podruhé. Bravo. (16.10.2018)

Když hned zkraje přijmete, že Mike Flanagan (viz taky výborný Oculus) využívá hororového rámce k napínavému vyprávění o zpracovávání rodinných traumat, hledání důvěry (příběh ženy, které nikdo nevěří, že se opakovaně stává obětí útoků. je velmi up to date) překonávání strachu a hledání domova (tzn. rodinná historie oproti jiným hororům neslouží pouze jako záminka k lekačkám - jde především o ni, strach vychází zvnějšku), můžete si pak užívat psychologicky přesvědčivé drama, vrstevnatou vyprávěcí strukturu s hladkými (vizuálními a zvukovými) přechody mezi minulostí a přítomností, skutečností a představami, i strašení „ze staré školy“, založené na vnitrozáběrové montáži a znepokojivém pohybu v různých plánech obrazu. Některé scény jsou sice natočené vcelku tuctově (dialogy typu záběr/protizáběr) a závěr s nedotaženou metafikční rovinou trochu doplácí na přehnané ambice a stopáž (každý z dílů, zpravidla vázaný na hledisko jedné z hlavních postav, má své opodstatnění, ale mnohé z nich by mohly být klidně kratší), ale v souhrnu jde o režijně i herecky velmi suverénně zvládnutý počin a jedno z nejpříjemnějších letošních seriálových překvapení. Šestá epizoda, sestávající z několika choreograficky i významově komplexních mnohaminutových záběrů, pak z řemeslného hlediska patří k vrcholům Quality TV jako takové. (15.10.2018)

Hororová puzzle skladačka. Podobne ako v seriály Ztraceni sa tu striedajú časové roviny, len teda v oveľa kratších intervaloch. Zároveň sú do toho našrubované niektoré princípy z filmov Memento a Znamení. Z dielu na diel dostávate nové a nové časti skladačky a postupne tak zisťujete súvislosti. Samotná hororovosť funguje predovšetkým v čase venovanom detstve postáv. Čím sa seriál pozitívne odlišuje v rámci štrašidelného žánru je fakt, že postavy majú rôznorodé a dobre vymyslené charaktery. Neskutočne mňa však sral otec, ktorý poskytuje informácie ako keby sa práve naučil rozprávať. Navyše nejako okolo 8 dielu sa neschopnosť vykoktať rozširuje na celú rodinu a bohužiaľ sa zo strašidiel postupne stávajú akési hosťujúce postavy, ktorých sa vlastne už nikto nebojí. Zostáva teda už len rodinné drama o starých, dlho prehliadaných ranách. (27.07.2019)