The Haunting

"Diváci omdlévají strachy". "Podívaná i pro ty, kdo nemají rádi duchařiny". "Interstellar mezi horrory". Ale hovnajs. The Haunting je dokonalou esencí všech nádorů, které sžírají tenhle bubužánr. Stupidní lekačky, dřevěné dialogy, kostrbatý scénář a hlavně tuny, tuny klišé. Dlouhovlasé ženštiny v potemnělých chodbách, bílé kontaktní čočky, vyskakování z postele, ječící děcka, staré zámkoidní domy, arogantní racionalisté čekající na drsné prozření, a hlavně naprostá absence nadhledu a sebeironie, která zachránila podobně zastřešující sérii "Stranger Things". Plus smutný fakt, že Mike Flanagan je režisérskej břídil. Vydržel jsem to do druhé epizody. (20.10.2018)

Nejkomplexnější seriálové drama o slastech i strastech (těch hlavně!) rodinného života, které se kdy prohnalo televizními obrazovkami. Výchova dětí není horor! P.S. Od komorněji sevřené - až melancholické - knihy se to liší fakt hodně! Základní psychologický sub-teror ale naštěstí zůstává zachován, přičemž v otázce atmosféry strachu jde dokonce hraná adaptace díky neustálé potřebě hledání duchů v obraze ještě mnohem dál. (12.11.2018)

Esence toho nejlepšího, co duchařský horor dokáže nabídnout. Výborný námět, zajímavé zpracování, místy filmařsky až dokonalé díly, kde ty nejzajímavější jsou zhruba uprostřed seriálu. No prostě lahůdka…opravdu dlouho se mě totiž nestalo, abych u seriálu seděl den, co den a hledal chvíle, kdy si budu moct pustit další díl. Jsem rád, že takový pocit pořád existuje. Haunting of Hill House mě o tom přesvědčil. (04.12.2018)

Letos vznikly nepochybně závažnější, aktuálnější nebo celistvější seriály než Haunting of Hill House, ale vyzdvihuju tuto hororovou desetidílnou sérii navzdory tomu, že si v posledním díle zkazí stylistickou čistotu a přehoupne se z nihilistického v optimistické dílo s lehkým nádechem kýče. Vše, co oněm posledním minutám předchází, je totiž mistrovská hra mezi psychologickým pohledem na skutečnost a esoterickým spiritualistickým viděním. ________________________ Horory získávají svou děsivou atmosféru tím, že vytvářejí zkratku od psychologického výkladu lidských strachů k něčemu nadpřirozenému. Zde to má být onen zdánlivě generický strašidelný dům, který zabije několik členů jedné rodiny a přitahuje ji do svých spárů ještě mnoho desítek let poté, co z něj uprchne. ___________________________ Několik časových rovin, propojených dohromady v šokující pointu, subjektivní pohledy jednotlivých členů rodiny, ustavičná disputace nad tím, jak vyložit ony zastřené vzpomínky, možnost srovnávat původní knižní předlohu Shirley Jacksonové z konce padesátých let, filmovou adaptaci z raných šedesátých let a nynější moderní verzi, v níž se ze skupiny výzkumníků stane rodina, jejíž osudy zpracoval jeden z nich v knize plné fikce. Tolik vrstev na sebe naklade málokterý seriál. ______________________ Hrůza zde pak už neplyne z oné zkratky, ale naopak z nejistoty ohledně mnohosti podnětů. Čemu můžeme věřit a co nás znepokojí, či uklidní víc? Že si problémy způsobujeme sami v okruhu nejbližších, nebo že opravdu existují místa, kde kolidují časoprostorové dimenze a tradiční racionalita? (30.12.2018)

Tento seriál je opravdu zvláštní, ale svým způsobem hezky zvláštní. Nejde tak ani o hororovou atmosféru, jako o to, kdo co kdy v rodině udělal a neudělal. Lekaček jse zde opravdu po málu, ale když už se nějaká objeví, tak stojí za to. Ve finále ani nemůžu říct jestli se mi serál líbil nebo nelíbil, mám z něho takový průměrný pocit, ale bavil mě styl kamery a to, jak je to všchno natočený a přelíná se to přes sebe. Rozhodně se těším na další sérii, jestli nějaká bude, a doufám, že si už konečně utvořím názor. Určitě doporučuji, seriál si diváky dokáže získat. (20.11.2018)