Geniální přítelkyně

Na seriál jsem ze všech stran slyšel jen chválu a tak nebylo těžké se odhodlat ke sledování a přesvědčit se na vlastní oči. Pravdou je, že chvála je rozhodně zasloužená, má to však své ale. Výprava, prostředí, hudba, herci a dokonce i italština - to vše je beze sporu na jedničku. Jenže mě tam něco chybí, chybí mi tam zajímavější příběh. Ano, je to o přátelství dvou dívek a to mi bohužel nestačí. Některé záběry jsou dost natahované a to časem začne nudit, protože to nikam neposouvá děj. A jsem snad jediný, kdo má kompletní zmatek v tom, kolik by těm postavám mělo být let? Hlavně těm mužským. 70 % (02.08.2021)

Ilustrace geniálních knih, příjemné připomenutí děje, dobré obsazení. Vadila mi jen pomalost scén. Italové jsou většinou rychlí, čiperní, nedávno mě v Římě v metru fascinoval věčný eskalátorový poklus většiny pasažérů nahoru i dolů. Proto mi vadila pomalost záběrů, dlouhé pohledy, pomalu vykonávané domácí práce. Zrychlením do normálu mohli tvůrci zkrátit celý projekt o třetinu. 75% (zatím 748 hodnotících s průměrem 82%). (29.07.2020)

Předlohu jsem nečetla a rozumím názoru, že se jí seriál nemůže rovnat. Přesto na mě celý příběh zapůsobil tak, že probudil vzpomínky na mé vlastní dětství. Na prázdniny, kdy jsem četla nějaký nádherný román a četla jsem jej na místě, kde jsem se cítila nejlépe... Na místě, které mi už dneska nepatří, ale zůstalo mi schované v duši. Takové pocity jsem u seriálu měla. Geniální přítelkyně zřejmě neosloví každého diváka, ale mě okouzlila. Pomalé tempo, nádherná kamera i hudba, způsob vyprávění, malé velké příběhy obyvatel čtvrti, při kterých mi několikrát zatuhla krev žilách. Emoce, radost, smutek, rivalita, sny, žárlivost, touhy i zklamání, taliánské nátury, prádlo vyvěšené do ulic, rodinné tradice zakořeněné tak, že se z nich nelze vymanit, to vše hodnotím maximálním počtem hvězdiček. Na mě to fungovalo. A před představitelkami malé Li a Ely smekám. Moc šikovné holčičky. Nevím, jaký záměr HBO má, jestli se chystá pokračování, ale pokud ano, určitě se na něj podívám. (26.04.2019)

Řemeslné zpracování snad po všech stránkách od hudby přes kulisy po herce. S každým přibývajícím dílem je to ale víc a víc neustálá recyklace vlastního příběhu, která se začíná podobat kdejaké telenovele, kde se neřeší nic jiného, než kdo s kým a genialita se vytrácí z hrdinek už s nástupem puberty. Takže ve výsledku mám pocit, že sleduji něco, co se snaží schovat svou dějovou lacinost za umění. Třetí série už můj zájem nebudí a s velkou pravděpodobností si ji nechám utéct. (20.02.2022)

Geniální přítelkyně má podobně jako Lila dar vystihnout atmosféru, najít správná slova (a správné obrazy) k uchopení reality, její svět je živý a rázný jako puknutí měděného nádobí. Lila občas mluví o své vytrženosti, „roztřepenosti“, ale v třetí řadě Geniální přítelkyně žádnou roztřepenost nenajdeme. Je to mimořádně odvyprávěný, sebevědomý kus televize, který se nebojí zabíhat do intelektuálních témat, nechává své postavy hovořit zaujatě o literatuře a filosofii, a přitom je neredukuje na nudné panáky. Ukazuje i jejich vášně a neštěstí. Zároveň přibližuje dobu, v níž se děj odehrává, včetně soudobých sociálních hnutí a střetů mezi mladými fašisty a mladou levicí. A když Pasquale připomíná, že to jsou dělníci a jejich ruce, které vše kolem vybudovaly, je naprosto srozumitelné, proč vidí svět tak, jak ho vidí. Geniální přítelkyně, která mě uhranula v momentě, kdy v první sezóně zpochybnila, kdo z dvou dívek je vlastně tou geniální, je i nadále pozoruhodnou kresbou ženského přátelství. Třetí díl Neapolské ságy se jmenuje Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, a já si nedovedu představit, že by po třech sériích takovéto kvality někdo nezůstal. Recenze všech tří řad na TVZone zde. (03.02.2024)