Bez jištění na El Capitan

Doslova dechberoucí záběry a podivný kluk s nepochopitelnou vášní. Kromě lezení se dokument soustředí na psychologický portrét, který se ze vzpomínek, starých fotek, rozhovorů i současnosti poskládá s velkou přesností. Možná až příliš. Přece jenom, točili to jeho kamarádi a horolezec je sice zvláštní brouk, ale hloupý není. Takže zvažuji, nakolik do těchto intimnějších částí pustili stylizaci a předem promyšlený záměr. Když vypráví, jak se v jeho rodině lidé neobjímají, on se to tedy musel naučit až v dospělosti a podkresové fotografie z dětství ukazují jeho jako okatýho kluka, který s láskou objímá svého otce…. Každopádně měl velké štěstí. Za slečnu, kterou si překvapivě našel, by měl děkovat. Tak hezké, milé, tolerantní a laskavé stvoření se nevidí. Otázkou, jestli pro ni je on ta nejlepší možná volba. SHRNUTÍ: Asi jeden z nejúžasnějších výkonů, co jsem kdy viděla. Ale na vlastní oči bych ho vidět nechtěla. (21.05.2019)

(7/10). Dechberoucí dokument při kterém si nesmíte připouštět, že by hlavní protagonista spadnul, protože jak s koncem tak nějak tušíte jak to dopadne, tak i přes to máte pekelný strach a z celého dokumentu se stává nervydrásající thriller. Záběry jsou tady jak z jiného světa a i protagonista je jako z jiného světa. Hudba jenom podtrhuje napínavé sekvence s krásně dokument dokresluje. (30.11.2020)

Jasně, přelomová věc, kus filmařiny, super všechno... ale paradoxně se mi víc líbil Dawn Wall, a může za to asi hlavně hrdina. Zatímco Tommy z Down Wallu je vlastně normální kluk co má jen bizár osud, a tím pádem mu tak nějak přejete, aby lezením překonal svoje traumata -- tak tady je Alex prostě blázen jedné polohy, který fuckuje na všechny a všechno, háže suchý hlášky a leze. Je těžké si k němu najít cestu. A když zároveň víte, že to není film o tom, jak spadl a zabil se, tak to trochu obrousí i to vzrušení z toho, že leze bez jištění. (29.03.2019)

Určitě si všichni dobře pamatujeme úvodní scénu ze Star Trek V - The Final Frontier, ve které kapitán Kirk leze free solo na El Captain. I když se film odehrává v roce 2286 (a v tom minulém letěla posádka do minulosti pro dávno vyhynulé velryby, aby zachránila Zemi před tajuplnou sondou), tak mě tenhle smělý výstup uhranul. Považoval jsem to za úplné šílenství, které je daleko mimo lidské schopnosti, a hodí se leda tak do sci-fi. Alex Honnold ho proměnil ve skutečnost. A i když jsem tomu původně moc nevěřil, Jimmy Chin mu ho nezkazil unylou režií. Film je vizuální a hudební bomba s téměř thrillerovou atmosférou. Věděl jsem jak to celé dopadne a nebylo mi to nic platné. I tak jsem ke konci napětím téměř nedýchal. (23.03.2019)

Zajímavej člověk ten Honnold. Škoda jen, že většinu času leze na nějakou přiblblou skálu. Zámořská fascinace tímto neuchopitelným lezcem je nicméně pochopitelná. Velký příběh nezdolného lidského ducha, vůle k boji a překonání svých limitů je pochopitelně naprostá mana pro všechny motivation freaky, kteří potřebují velké lidské příběhy, aby je to donutilo něco dělat. Skvěle však s tím pak kontrastuje Honnoldova naprostá neschopnost sebeprezentace, uzavřenost a odzbrojující pragmatická upřímnost, která v zemi běžící na mantře expresivního sebevyjádření musí působit jako takřka mysteriózní element, jakkoli třeba u nás je podobných lidí plný Barréčko. Úmorné pokusy o komunikaci s jeho průměrnou, nezajímavou a trošku připitomělou přítelkyní vás pak alespoň identifikují na které straně stojíte. Protože tak trochu podezírám tvůrce, že ona tam je jako identifikační element pro diváka. (13.08.2019)