Uzavřený okruh

Filmy od rezisera Matejky mi nikdy nijak nevadily. I tenhle je docela koukatelnej, prestoze ne moc veselej, a ma depresivne "smogovy", temer postapo vizual. :-) Pribeh hodne realnej, byt mirne nadsazenej. P.S.: predabovani hlavniho hrdiny vsak byla velka minela...rad bych znal duvod. Za to jedna hvezda dolu. 3+ (21.04.2014)

Musím říct, že tenhle film mě hodně oslovil. Velice realisticky popisuje nevýkonnost a zoufalou bezradnost komunismu v posledních letech před listopadem 1989. Soudruzi, které normalizace vynesla do sedla, polo-schopní prospěcháři, měli jednu vlastnost- věděli, že spolu ruku v ruce dokáží mnohem víc, že ruka ruku meje. Nepustit ty schopnější nahoru a hájit pozice. Na to taky ten komunismus nakonec dojel. Pro schopného odpovědného člověka to ale byla katastrofa, protože se musel koukat jak likvidují poslední zbytky ekonomiky i přírody a zároveň zamítají jeden projekt záchrany za druhým. Prosazovaly se druhořadé projekty jen proto, aby se udržel status quo. Mladý schopný odborník neměl šanci, pokud nedokázal strčit hlavu do zadku nějakému soudruhovi a ještě slevil z poloviny svých nároků. 85% P.S. Když to tak přetřásám tam a zpět, je to vlastně vážně pojatý Vorlův Kouř. (24.01.2016)

Smutné na tom je, že ldii nahoře se sice vyměnili, ale postupy zůstávají. Devastují se lesy, boří státem chráněné pamatky, protože se někdo potřebuje napakovat. Pavel Višňovský je i po letech sympaťák, ale jako mlaďoch byl neodolatelný. Škoda, že ho nenechali mluvil slovensky. Příběhu by to v ničem neubralo,. I když hlas Ladislava Mrkvičky k němu docela sednul. Většina uživatelů zmiňuje ekologii, devastaci krajiny, kritiku postupů. Ale já vnímám tento film hlavně jako ukázku osobní zrady. Úkázka, jak může zamilovanost přejít do ukončení vztahu kvůli vlastnímu prospěchu. Krásně vyjádřeno okamžikem, kdy stojí oba vedle sebe na silnici - ona v novém žlutém fiatu, on ve své staré otlučené škodovce, vymění si pohledy a pak se rozjedou každý jiným směrem. Pozitivem je i závěr filmu, kdy se Kalašovi dostává jakési satisfakce v podobě schválení jeho původního projektu, za kterou ale sklízí uznání někdo, v tomto případě ti, co ho dostali do kriminálu. (11.11.2014)

Tak z tohohle filmu jsem byl fakt velmi překvapen. A mile. Přiznám se, že jsem si chtěl spravit špatnou náladu a když jsem na tohle dílo narazil v TV, právě začínalo. Těšil jsem se na socialistickou brutku, ale film řešil velmi reálné problémy té doby, zazníval neskutečně kriticky a díky zvolenému tématu je svým způsobem nadčasový. Až se člověk diví, že něco takového vzniklo ještě v Husákově půlnočním království. Je ale fakt, že na konci osmdesátých let i soudruzi uznali, že měsíční krajiny kolem průmyslových oblastí nejen vypadají nevábně, ale že tam pracující nemohou dýchat a rodí se jim nemocné děti. Konec konců film vznikl rok po Svěrákových Ropácích a režim už mlel z posledního, tak to asi tvůrcům prošlo. Jelikož zde chybí obsah, lehce naznačím děj. V místě ještě nezasaženém průmyslem má být postavena nová huť. Mladý inženýr pracující v ústavu ekologického inženýrství zpracuje posudek o drtivém dopadu průmyslového komplexu na místní unikátní ekosystém. Snad by se i huť dala postavit v souladu s přírodou, avšak s užitím zahraničních technologií (tedy drahých) ekologických likvidací zplodin a odpadních vod. Rozhodovací orgány jsou striktní a věc chtějí řešit jako vždy nejjednodušší cestou : poručíme větru - děšti - přírodě. Navíc soudruzi nemají valuty na nákup zahraničních technologií a tak dostává zelenou jednodušší avšak brutálnější projekt nezaobírající se ekologickými dopady se slovy, že příroda si poradí. Inženýr se nedává lacino a do věci zainteresuje sdělovací prostředky i odborníky. Projekt se opět zastavuje a je ustanovena další nezávislá komise. To už inženýr celý aparát řádně štve, protože akce termínově stojí a nahoře nemají zpožděný plán rádi. Všem se tedy velmi hodí, když jej postihne tragická událost. Zatímco je od projektu na 2 roky odstaven, začínají se projevovat první negativní dopady na ekologii. Jeho ekologický návrh je oživen a on povolán zpět aby věc dotáhl do konce podle jím navržené koncepce. Někdo po těžkém úderu umí znovu vstát a prát se dál, někdo nikoliv. Jak příběh pokračuje nebudu spoilerovat. - Uzavřený okruh je boj jedince s aparátem. Aparátem často tak mocensky a příbuzensky provázaným, že zvenku tvoří neprůstřelný okruh. Jedna složka pomáhá druhé, jedna složka kryje druhou. Jedinec nemá šanci. Každý z nás někdy na takový okruh narazil, obzvláště dnes. A nemusíte být nutně ekolog a brojit proti huti. V tom je to nadčasové. Co mne prudilo byl obraz. Nevím zda to bylo schválně (skoro si myslím, že ano) ale vše bylo takové mázle modré, jakoby přes filtr. Každopádně budu na filmy s tohoto období od teď koukat s větším respektem, může být mezi nimi něco skutečně zajímavého jako bylo tohle... Za mne to jsou čtyři kousky laku Škody 100 . * * * * (13.05.2013)

Za filtrem modrým tak, že by se dal krájet se pod nánosem síry skrývá psychologické drama konkrétního souboje ideálů se zkostnatělým prospěchářským režimem. Dalo by se snadno připodobnit k vážné verzi Kouře bez písniček. O to lépe se lze soustředit na bezmoc v kontrastu s bezstarostností kádrových špiček. Herecky navíc velmi dobře zvládnuté, zejména ze strany Pavla Višňovského a Ladislava Lakomého. Kolem nich se ale motá nečekaně mnoho zajímavých figurek, které později došli nějaké známosti: Zlata Adamovská, Filip Renč, Michaela Dolinová, Lucie Bílá, Václav Knop či tehdy už celkem profláklí Jiří Langmajer a Václav Vydra. (03.11.2016)