Amnestie

Dosti deprimující podívaná v kulisách období "sametové revoluce" a toho, co následovalo. Pokus o propojení skutečných dějů spojených se vzpourou vězňů v Leopoldově s fiktivními ději (ať už jde o postavu disidentky v podání Anny Geislerové, která touží získat zpět zabavené obrazy z dílny Josefa Čapka nebo její rivalku v lásce, jejíž manžel stál za krádeží těchto obrazů) určitě není nezajímavý. Když ale v tom závěrů vrcholí jak vzpoura vězňů (resp. dochází k jejímu potlačení), tak současně i střet manželky s milenkou, přišlo mi to až poněkud vykonstruované. Jinak musím říct, že celé to prostředí věznice na mě působilo dost autenticky, ač asi právě v tomto směru tento film "můj šálek kávy" rozhodně nebyl. (20.06.2022)

Havlův  projevu za doprovodu Vltavy byl dobrý nápad, kterých tady měli tvůrci vícero a pošmurná atmosféra  období přelomu mezi režimy  byla vytvořena skvěle. Filmů o předrevolučně  dobu vzniklo u nás mraky, tu porevoluční asi skoro ještě nikdo nezachytil a je dobře, že se i o tuto reflexi už konečně někdo pustil, takže v tomto ohledu má film svůj význam a je dobře, že vzniknul. Ale mohlo to být lepší. Já mám ty pohledy do normalizace rád, ale už jich vzniklo hodně, takže mě více bavila druhá půlka po svrhnutí. Dvě  přátelské debaty o delším vývoji, církvi a jestli Havel není až moc velký idealista o Vánocích  po protestech se mi z celého filmu líbily asi nejvíce, i když jsem měl trochu bordel v postávách ve stylu ,,kdo je kdo, kdo s kým spí a  kdo, je na čí straně.´´ , protože v tomhle byl film občas trochu zmatenej. Žel politickými otázkami se nakonec film až tolik nezabýval (a že by se určitě problémy po revoluci daly zpracovat),  a i když velkoryse trvá přes dvě hodiny, tak nakousává a dává dohromady tolik příběhu a postav, že často působí přeskakovaně a rozkouskovaně. Nemám paradoxně  pocit, že by se toho za ty dvě hodiny stihlo tolik stihlo. A je škoda, že  těch silnějších momentů (jako poslední rozhovor Geislerky a té Slovenky u stolu) tady tolik není.  Ve výsledku taky úplně nerozumím, jaký názor mi chtěli tvůrci sdělit, ale zase by se mohla ocenit objektivita  a že se zde nic nepodsouvá.  Tohle všechno potvrzuje i v titulcích puštěná píseň.  Říkal jsem si, že bude určitě od Kryla, ale v tom hlasu jsem nepoznával ani Kryla a naštěstí ani Landu (:D) a pak jsem si říkal, že najednou zpívá Muller (:D). Až po filmu si  zjistil, že (asi) pro film byla nazpívána přímo nová verze Krylova porevolučního protest songu  čtyřmi československými zpěváky a začátek zpívá Koller. Tento hudební příspěvek k výročí 17.listopadu z odvráceného pohledu mi před čtyřmi roky  utekl a to jsem toto výročí pasivně docela sledoval (:D). Třeba jsem celý večer sledoval Koncert pro budoucnost (:D), ale píseň jsem poprvé slyšel až dnes.  A povedla se, docela mrazivé. Film už je trochu rozporuplnější, ovšem neoznačil bych ho za výsloveně špatný. Gratuluji ale Marku Vašutovi, kterému se po bambilionu letech podařilo hrát tady v ČR zase v něčem seriózním. A nevím jestli existují nějaké dvě verze, ale v té na ČT, dneska mluvil normálně česky. (22.08.2023)

Velké a dobré překvapení. Málokdy vidí člověk zobrazený přelom 80 a 90s z více pohledů. Kromě hlavní linie s Lubkem a Leopoldovem, která funguje nejlíp, je to i politická a osobní. Politická tu má svou roli, osobní nejmíň, ale zase tomu dává příběh. Škoda, že dostalo tolik času dění kolem exmanżelky a Geislerové, zbytečně film zpomalují a mohlo jich tu být o 90 procent míň. To je asi jediná výtka... Jinak to funguje filmařsky dobře, kamera i treba soundtrack z dobové hudby (DM: To have and to hold!). A skvělé je i to zobrazení nově nastupující garnitury. Jsem spokojen. Dal bych asi i pět, kdyby sem nenacpali neherečku Aňu a kdyby Vašut parodoval slovenštinu o kousek líp. (21.02.2021)

Celoživotná trauma akademickej obce z cirkvi a neslobody novinárov (ktorí sa najnovšie kupujú dotáciou 10 milionov eur zo štátneho rozpočtu) sa prejavi aj v koncepcii tohto filmu (dúfam že si tu nepustil žiadnych novinárov - nielen v komentároch sa objavujú verejne dostupne odkazy z priebehu vzbury, ktorej potlačenie bolo mimochodom vo svete vyhlasené ako jedno z najlepšie zvladnutých povstaní respektive vzbur väzňov) , ak by potláčali protesty "študentíkov" na námestiach jednotky URNA ako to vo svojom mokrom sne o tejto udalosti popisuje nedávno doštudovaný maturant z VŠMÚ zrejme by to tiež vyzeralo trochu inak. Že nebol za vodcu vzbury označený člen menšiny je tiež z pohľadu liberálneho fanatika pochopiteľné, rovnako tak ako nie sú v najmenšom spomenuté dôsledky ktorými amnestia "nevinných" ovplyvnila prvé "demokratické" roky po rokoch "tyranie". Čo sa týka príbehu ten je plný nezmyslov, nevysvetlených súvislostí a postavy z prostredia mimo väzenských múrov sú úplne zbytočné. Nielen slabučká kamera ale najmä nič nehovoriaci dej mi potvrdili to, že filmy u nás sú čoraz viac točené za politickým účelom a najmä ľuďmi bez štipky talentu. Vďaka za Pomaľované vtáča, ktoré je náplasťou na túto nechutnú politickú agitku na ktorej sa nahrabú ľudia s dobrými kádrovymi posudkami súčasného režimu. (25.05.2020)

Zábavné na tomto filme bolo aj tipovať, kto je kto. Myslím, že sa mi niekoho odhaliť podarilo, ale veľa zase nie. Na toto obdobie sa pozerá len veľmi ťažko, v podstate každá revolúcia, či už biela, červená alebo zamatová, je ako taká hra malých detí, ktoré kujú pikle. K jednotlivým postavám sa radšej nevyjadrujem, mam svoj názor, ten si však nechám pre seba. Politika vzbudzuje len zbytočné vášne. Nadpriemer. 75/100 (17.06.2021)