Bloudění orientačního běžce

Ač normálně mlčenlivý, dnes mám nějakou sdílnou náladu, tak to holt odnese nešťastný, nic netušící čtenář komentářů. Takže za 1. Film ukazuje vyspělost čs. výpočetní techniky a programátorů, kteří na IQ 151 dokázali upravit ve fotošopu Suchánkovu výšku o dobré tři metry. 2. Vzhledem k tomu, že jsem celkem malej, můžu si s klidem dělat šoufky z vysokejch lidí. Takže fakt nechápu, jak Bidlo mohl kdekoli bloudit, popř.se topit, stačilo, když si stoupnul na špičky. 3. Film ukazuje nejen vyspělost nejen čs. programátorů, viz bod jedna, ale i východoněmeckého automobilového průmyslu, páč dnes by se Bidlo s Chýlkovou měli problém nacpat i do autobusu, zatímco tehdá se v pohodě složili do trabanta, a to v něm ještě zbylo místo tak na dvě tři mouchy. 4. Tleskám režisérovi, jak báječně se mu podařilo sladit hlavní prostředí lesa s výkonem všech zúčastněných (tj. prkenným výkonem, to je vysvětlení pro ty, co jim to prkenně myslí), ovšem škoda, že herci nedokázali přepnout, když se z lesa přesunuli do škol, do vlaku a domů. 5. Škoda, že se i dnes mládež nevěnuje hromadně nějakým podobným lesním aktivitám, jako je orientační běh. Protože teď my, co chodíme do lesa pozorovat mravence a jinou havěť, musíme dávat velkej pozor na klíšťata, zatímco tehdá nám je lítající mládežníci spolehlivě vysbírali. 6. Výtečnost filmu podtrhuje i kvalitní muzika, co tam zazněla, zkrátka šlágr za šlágrem. Dalibor Janda, Nagy, Michal David, Gottův diamant. Přesto my, hudební fanšmejkři, se cítíme kapku nespokojeně, co Rezek, to je jako vosk?! 7. Rybáři lověj ryby na háček, CIA agenty na černý brejle a tvrďáckej výraz, a čs. požárníci kluky na lesklý odznáčky. Mimochodem, proč se píše "odznáčky", a né "oznáčky"? Odznakem se přece člověk označuje, že někam patří, a né odznačuje, že někam nepatří! Jungmanne Jungmanne, tohle jsi fakt nevychytal! 8. Už vím, proč jsem furt tak chudej, to proto, že zmlsaně jím zdravá jablka místo nahnilých! 9. Film oplývá fakt vtipnými hláškami - "mámo, nenech ho cvičit, narostou mu svaly a bude si myslet, že je nejchytřejší!" atd. (17.07.2016)

V prvním momentech filmu, jsem zvažoval, zda se vůbec dívat. Z počátku mně film připadal takový fádní. Spolužáci se Chaloupkovi posmívají a ono mu to celkem ani nijak nevadí. Na první pohled to vypadá tak, že mu to je snad i jedno. Jako zlomový okamžik filmu mi přičel okamžik, kdy Chaloupku nevzali požárníci (pro ty mladší - hasiči) na krajský přebor. V Chaloupkovi se cosi zlomilo, konečně získal tu správnou motivaci a dostal chuť se sebou něco dělat. Celkově lze říct, že se nejedná o žádný trhák a film s hlubším obsahem, Troufám si tvrdit, že by se nejedni mladí při sledování tohoto filmu s nějakou postavou ztotožnili. Jsem rád, že jsem si vzpomněl jak se jmenoval onen v závěru zmiňovaný film, kdy lidi na nástupišti fackovali mávající lidi vykloněné z okna. Italský film s toutou fackovací scénou jsem viděl, jmenuje se: http://www.csfd.cz/film/31970-moji-pratele-amici-miei/. (neděle 30.08.2009) (30.08.2009)

Tenhle film jsem viděl opravdu hodněkrát, protože když jsem někdy na počátku 90. let chodil do školní družiny, tak jsme často chodili do kina, kde stále dokola opakovali asi tak 5 filmů. Ty ostatní filmy asi nebyly moc zajímavý, protože si na ně vzpomínám jen velice mlhavě, ale tenhle film jsem měl opravdu rád. Pak jsem to viděl ještě po X letech znovu v televizi a sice jsem z toho už nebyl až tak nadšenej, ale pořád se mi to celkem líbilo. Příběh sice nic moc, ale občas ve filmu zazní nějaká hláška od fotra hlavního hrdiny, což byl docela dobrej pošuk. (19.11.2008)

Tenhle film jsem viděl před více než dvaceti lety a tenkrát se mi opravdu hodně líbil. V těch třinácti letech pro měl byl, podobně jako podobně laděný film se symptomatickým názvem "Outsider", velmi důležitý, neboť jsem tehdy v mnoha situacích prožíval outsiderství velmi podobné... Po dnešním shlédnutí tohoto filmu cítím mírné rozpaky, neboť už úvodní píseň v podání tehdejší superstar, několikanásobného zlatého slavíka a miláčka dětí - Dalibora Jandy, nás neúprosně vtahuje do sychravé atmosféry reálného socialismu, přičemž tuhle podivnou, mimořádně pitomou dobu neopustíme po celých 78 minut filmu. Příběh sám je nesmírně schématický a plný neuvěřitelných klišé. Také herectví všech zúčastněných je neskutečně mátožné a ochotnické. Snaha vytvořit "výchovný film", "předávající dnešnímu mladému, často pasivitou dospělých zmatenému a demotivovanému člověku důležité základní pozitivní hodnoty " (to necituji, ale takhle nějak to bylo tehdy určitě zformulováno), kouká z příběhu jako sláma z bot. Přesto nehodlám tento "filmový opus" jen tak bez milosti popravit. Jistě v tom bude i kus nostalgie, protože na mě tenhle výchovný film rozhodně zafungoval a skutečně mě motivoval, ale ne jen ta... Především disponuje až překvapivě kvalitní a vynalézavou kamerou, dále je místy poměrně vtipná (občas pravda není úplně jasné, byl-li to záměr, nebo jen "kouzlo nechtěného"), v neposlední řadě je i až nečekaně věrným dokumentem tehdejšího období, včetně takových detailů, jako je dobové vybavení bytů, tehdejší oblečení, podivná, dobově příznačná společenská apatie a uzavírání se do sebe, či trefná reflexe názorů a postojů tehdejších teenagerů. Přitom se zdá, že ten zdánlivě nezúčastněný pohled tvůrců na jejich tehdejší současnost, v sobě skrývá určitý osten nepřiznané společenské kritiky, která sice vyznívá spíše v tepání jednotlivých zlořádů, ale může být pochopena i jako kritika samotného systému... Celkový dojem: 55% PS: Pokud ti mladší netuší, co že to byla ta Spartakiáda, tak tady to jasně a zřetelně pochopí ;o) PPS: Orientační běh je vážně moc fajn sport! (07.03.2009)

Autentický vhled do života mládeže na konci ZŠ. Bloudění orientačního běžce mělo původně splnit jen požadavek na další spartakiádní film, ale režie se ujal bývalý mistr republiky v pětiboji Matula. Bylo tedy možné přistoupit ke sportovní látce citlivěji, ale to by scenář musel napsat někdo zkušenější, než Sovják, v té době přešlapující pouze jako autor některých bakalářských povídek. Téma hledajícího se nezralého jednotlivce by mohlo i v této době zaujmout, ale chyběla opora lépe vedených profesionálních herců, aby vynikla syrová autenticita dětských výkonů. A konec konců radost z vítězství nad vlastním osudem. Co věta, to heslo z plakátu. A nic s tím neudělala ani Chýlková nebo Březinová, natož Rous s Pyškem. (28.02.2021)