Indiáni z Větrova

Hrozné je, jak ti naši normalizační >umělci< dokázali zneužívat i malé děti. Ten film sám o sobě je zoufale průměrný, byť to téma dětí v dětském domově mohlo být zajímavé, muselo by však být jinak a !nepoliticky! podáno. Takto do důsledku vzato je ten film vlastně takový propagandistický hnus pro mládež, natočený s cílem vychovávat tu šťastnou novou stádní generaci pro pseudosocialistický husákovský ráj. Nakolik se to povedlo, je bezesporu vidět na generaci dnešních třicátníků a čtyřicátníků... Jó, nakonec stačí se podívat na zdejší hodnocení. Hnus relativizmus... :-( . . . Jedna hvězdička jen za některé ty dětské nevinné výkony... (29.01.2006)

Tuto koko...u nám několikrát promítali ve školním kině. Když nám chtěly vychovatelky udělat radost, daly hlasovat, na který film se budeme v pátek po obědě dívat a kvůli debilitě většiny spolužáků to tato koko...a vždy s přehledem vyhrála. Indiáni z Větrova během dvou let počtvrté, mladej Dlouhej v uniformě a haranti z děcáku. Nemůžu tento film ani cítit. Nikdy jsem ho neviděl v televizi, ani v "normálním" kině, přesto se mi některé scény vybavují jako bych je viděl nedávno. Pro mě filmový strašák a noční můra dětských let. Hnus. // Tak jo, znovu jsem se na film po hodně dlouhé době (30 let +-) znovu podíval a přidávám jednu hvězdu za neoddiskutovatelné kvality filmu, je slušně natočen a některé děti si ho mohou oblíbit, je to přeci jen "klukovský film". ALE. Celým filmem se táhne smutná až depresivní hudba, utracení psa si mohli tvůrci odpustit, i když pes nakonec vyvázne živ a zdráv, a celkové ladění filmu o dětech z děcáku, na které rodiče s...u, není určitě není pro dětskou duši to pravé ořechové. Mimochodem, ten všemi milovaný pes je strašný hajzl, terorizuje prakticky každého v okolí. Nechápu, co se na Indiánech z Větrova harantům mohlo tak moc líbit. (13.10.2016)

Příjemný pohodový film, jehož hlavním ústředním motivem asi nejsou ty klukovské války nebo starost o vysloužilého psa, ale spíše přátelství mezi dvěma kluky z dětského domova, které dělí velký věkový rozdíl, ale podobný osud. Jen ten motiv s adopcí mi přišel ke konci dost uspěchaný. Na druhou stranu, podobné problematice se zase do detailu věnují jiné filmy o adopcích, např. Pozdní léto. Jak bylo mnohokrát psáno, takové filmy už se netočí. Těžko říci, jestli by na ně dnešní dětský divák čekal, ale každopádně jsem rád, že jich tolik vznikalo dříve. A byl bych rád, kdyby naše generace nebyla poslední, kdo je ocení. (20.03.2023)

Na tomto počinu nemrzí ani tolik vytýkané dobové normalizační kulisy, spíš naivita a nereálnost prostředí dětského domova. Děti deprivované nedostatkem lásky netvoří takové idealizované party, romské zastoupení je mnohem větší a pochopení personálu (nejen pro vojenské vlčáky) mnohem menší. Strhat by se dalo na tomto snímku kde co. Přesto 5* bez mrknutí oka. Proč? Protože podobné pochopení pro dětské vnímání světa se už dnes nevidí. Protože velký příběh lásky a přátelství nepotřebuje reálné kulisy, ale reálné emoce. Protože kamera je občas nádherně melancholická. Protože muzice Ursinyho je ponecháno hodně prostoru a téměř klipový střih ji v takových chvílích umocňuje. Protože oba dětští herci jsou výborně vybráni i vedeni. Protože jsem u toho filmu plakal před lety a nyní jsem plakal zas. Protože tohle je velké drama v pozoruhodně nedramatických kulisách. Není až tak důležité, jak vyprávíte, máte-li o čem. Napadá mne, že za sterilitou současných filmových dramat stojí absence opravdovosti základní jednotky dramatičnosti - lidského vztahu. (21.02.2021)

U mně se nesl celým filmem smutný osud dětí, které dospělí odloží jako štěňata. Tohle se už netočí, a tím nemyslím pésáky , které Jiří Dienstbier odzbrojil v roce devadesát. Na tohle můžou koukat klidně i menší děti, které zaujme zábavná forma děje, ale zároveň si uvědomují tu hroznou bezmoc dětí bez rodičů. Moto i pointa velmi silná, zpracování občas zakulhá. 4. (25.07.2019)