Motiv pro vraždu

Československý povídkový film zabývající se různými pohnutkami k hrdelním zločinům. První povídka Víkend je zřejmě nejslabší, I. Prachař po znásilnění mladičké Z. Studenkové má snahu zahladit stopy výtrysku své vášně, avšak zavraždí jinou osobu. Ve druhé povídce Rukojmí předvedl zřejmě svůj životní výkon, v tomto případě šestihvězdičkový J. Hálek, hrajícího abstinujícího narkomana Vladimíra Čabana. Při zoufalém pokusu sehnat morfium zastřelí v lékárně dva policisty (jeden z nich R. Jelínek) a poté je dopaden přímo na operačním sále, kam se vypravil v posledním záchvěvu šílenství sehnat drogu. Pan Hálek zahrál svou roli naprosto neuvěřitelně a věrohodně, jednoznačně vyčnívá ze všech hereckých postav snímku, tuto povídku díky jeho výkonu hodnotím jako nejlepší. V Kapsáři, poslední povídce, se představí legenda československého herectví P. Čepek v roli propuštěného zloděje Bendy. V těžko řešitelné situaci se rozhodne pro recidivu avšak v neopatrnosti se dopustí vraždy jednoho z okrádaných (O. Velen). Zajímavý herecký výkon předvedl Bendův syn F. Renč, zejména v závěrečném westernovém dopadení. Čepek předvedl svůj klasický charismatický výkon, nicméně na famózního Hálka to tentokrát nestačilo. Druhá a třetí povídka zastiňují první, nicméně jako celek hodnotím toto dílo tří režisérů jako nadprůměrné. (14.10.2014)

Škoda že tento povídkový krimifilm nepůsobí více uceleně (ať už z hlediska námětu povídek či způsobu filmového vyprávění). Přeci jen je hodně znát, že každá povídka má jiného režiséra. I tak má ale každá povídka něco do sebe. U Víkendu vedle krásné Zdeňky Studénkové zaujme až překvapivě idylická hudba Petra Hapky, v Rukojmích je sice hudby pomálu, za to zde v roli narkomana exceluje Jiří Hájek. A Kapsář je hodně o Petru Čepkovi v celku typické roli "smutného hrdiny". Zaujala mě mj. jeho interakce s malým Filipem Renčem coby jeho filmovým synem. (05.01.2024)

Zajímavý film s krimi tematikou složený ze tří povídek, z nichž nejpoutavější je prostřední Rukojmí - výborný výkon Jiřího Hálka jako zoufalého narkomana. Mezi plejádou dalších herců vyniká Ilja Prachař v povídce Víkend. Co je pro film příznakové - ve všech povídkách je pozornost soustředěna především na pachatele, kriminalisté jakoby hráli "druhé housle". (10.05.2010)

„Zprznil krásku v ořeší, pohrabáč to vyřeší.“ Povídkové sockrimi s výchovným aspektem, který tenkrát zafungoval. Po zhlédnutí, ještě na základce, jsem si předsevzal, že nikdy nebudu krást, fetovat ani brát stopařky. Zatím dobrý. Ale stopnout si mě náctiletá Studénková v kraťounké sukénce... ZAMŘÍŽOVANÉ OKÉNKO: [][] § 1) Kdepak Prachař. V kategorii sexuální agresor následně vrahem kraluje Perepeczko ve Smrti stopařek, z toho mrazilo. § 2) Zfetovaný vyšilující Hálek klouzal po šikmé ploše přesvědčivě, zasloužil by vlastní film. § 3) Opuštěná dětská duše vs. milosrdné lži. Tatínek není kriminálník, jen (ne)šikovný kouzelník, který zmizel. Btw, kníže temných postav Petr Čepek, s jeho ďábelsky uhrančivýma očima, vytahuje nůž... ale lidi se mu jen smějí nebo ho rovnou fackují. Hodně divné. [][] A chudák Studénková, krásná holka, ale takový pech na chlapy! Tady ji v lese zalehnul funící Trautenberk, pak v zámeckém parku znetvořený baleťák a nakonec skončila v nevěstinci. Sice luxusním, ale na csfd hanebně podhodnoceném. (24.11.2023)

Hodně smutné povídkové kriminálky, které jakoby vypadly ze života některých osob stojících na protipólu spořádaného života. První povídka "Víkend" je průměrná, druhá "Rukojmí" je pořádně napínavá a skvěle natočená, třetí povídka "Kapsář" je zase nebývale smutná a přitom skvěle zahraná Petrem Čepkem. Určitě zajímavě udělané kratší kriminální případy. (30.05.2012)