Madam J

Elegantne vyrozprávaný príbeh zrady v láske, nasledovanej rafinovane premyslenou ženskou pomstou a jej nejednoznačným vyústením. Napriek očakávaným predpokladom a následnému spoločenskému znemožneniu prelietavého zradcu - neverníka totiž fatálne dôsledky pomsty sa nedostavujú.. Predmet pomsty sa pre grófa stáva nečakaným vykúpením. Oku lahodiace úchvatné kostýmy, prestierania, maľby i bytové doplnky spolu s romantickými prírodnými scenériami okolia zámočkov i kráľovskej záhrady ponúkajú očiam šmakocinku, umocňujúcu hlavný dej. (13.11.2020)

Příjemně komponovaný děj plyne pomalu a rozvážně, přičemž hlavní pozornost vlastně není soustředěna na ústřední motiv emocionálně sebezničující pomsty, ale na pečlivé vykreslení pocitů jednotlivých postav skrze záplavu květnatých slov, jako by francouzština dovedla vyjádřit i nejhruší úrážku pouze pohlazením. Upozaděny jsou také motivy střetu náboženství a volnomyšlenkářství, jež měl Diderot jistě na mysli především. Z těchto důvodů je proto škoda poměrně rozvleklé stopáže a protahovaného závěru; kdyby byli tvůrci při střihu přísnější, snímek by nepochybně působil seřeněji a úderněji. (01.02.2021)

Kostýmy,účesy, příroda, interiéry, hudba, kamera - to vše bylo dokonalé. Francouzštinu zbožňuju, takže poslouchat ji necelé dvě hoďky mi vůbec nevadilo, je to nádherná řeč. Příběh a postavy mě však neutuchajíce nudily. Možná jsem jen nebyla v náladě na takové pomalé drama, jindy mám historické snímky moc ráda, ale tentorát zklamání. Jo a Alice Isaaz je naprosto nádherná v této roli. (13.02.2021)

Pečlivá ilustrace Diderotovy povídky o pomstě, která nesplnila svůj účel: markýza, která se pomstila, nezískala tím klid ani uspokojení, zato zhanobený markýz získal milující ženu. A přítelkyně nakonec nevyřídila markýze jeho děkovný vzkaz, neboť by jí to zasadilo ránu...Provedeno v noblesním dvorném stylu jako klasické divadlo, s dokonalou, nádhernou franštinou. (20.10.2020)

Diderotův "Jacques le fataliste" Je tragedie + komedie = filosofie. A tuto skvěle zpracovanou historku komentuje autor už dopředu (v knize dozadu) slovy: "Je n’y vois que des trahisons moins communes ; et j’approuverais fort une loi qui condamnerait aux courtisanes celui qui aurait séduit et abandonné une honnête femme : l’homme commun aux femmes communes. - Nevidím v tom jen docela běžný podvod; a stál bych pevně za zákonem, který by odsoudil k prostituci toho, kdo svedl a opustil počestnou ženu: chlípník k chlípnicím". Souhlasím s rivahem***, že franština je tu hezká a možná i dokonalá, ne však jednoduchá. V románech Diderotovy a pozdější doby je takových a podobných historek spousta, říkalo se tomu intrikaření. Teď už se neitrikaří, protože je to duševně náročné, je to dlouhodobý proces a nyní na to není kdy. Je v tom ale jistá poezie, která se přímočerými řešeními vytrácí. (05.11.2020)