Výběrčí daní

vypadá to,že Ayer se chtěl vrátit ke kořenům a k tomu co mu jde nejlépe - drsné,nesmlouvavé a špinavé městské LA akci.Realita je ale taková,že se mu to povedlo na ploše cca deseti minut.Zbytek z těch více jak devadesáti je otravná mexicko-americká telenovela,kde se nesympatičtí vrazi,dealeři a hovádka snaží mudrovat o důležitosti rodiny,boha a já nevím co ještě,přičemž věřit se jim to nedá a divák trpí.Upřímně doufám,že něco podobného už od svého oblíbeného režiséra neuvidím...30% (13.08.2020)

Popri Suicide Squad najslabší Ayer. Prvé ohlasy zo zahraničia nelhali... Namiesto tvrďáckeho thrilleru tu máme Mexicana family drámo s minimom akcie, kde sa úvodnú cca hodinku iba kecá a machruje, ale skutek utek. Hlavný hrdina je nevýrazný chicano a Shia mu robí pricmrdávača: drsňácky zazerá, vyhrožuje, ale suma sumárum je to len kvalitne oháknutý figurant. O nejakej chémii medzi postavami, ich vývoji, či nebodaj katarzii v rámci príbehu tu ani nemôže byť reč. Škoda, čakal som viac. (07.08.2020)

Ani skleněnej smirgl papír není tak drsnej jako pohled Šíja LaBeafsteaku. Škoda, že si ani jednou pořádně nečutnul. Zdrsněná a zároveň ubulená a nudná mexická telenovela, kde se jen kecá na úrovni 8 leté katolické holky, jejíž hodnoty jako rodina a Bůh jsou více než kobliha od Andreje Babiše. Při všech těch kecech o svátosti rodiny, je až komické, že je hned od první minuty filmu ohrožuje sám papánek právé americko-hispánské rodinky, kde se v horní ložnici přepočítávají peníze, zatímco děti se v nedělní škole učí desatero od toho atleta zabaleného do ubrusu. Každá minuta filmu popírá svoju HUBOKOmyslností minutu další a vše krásně zabalené do hodnot týpka, který už před více než 2000 let znal moc dobře vliv halucinigenů obsažených v houbičkách v lese. (13.09.2020)

David Ayer uměl psát a celkem slušně i režírovat, ale poslední dobrý film (i když s výhradami) byla druhoválečná Železná srdce. Od té doby přinesl několik kousků, ale žádný nebyl na úrovni jeho prvních hitů. Tax Collectorem se vrací do vod, které mu jsou nejbližší a překvapivě přináší svůj absolutně nejhorší film. Film, který působí, jako parodie drsných kriminálek (kdy nejlepší kousky přinesl právě David Ayer) a nefunguje absolutně v ničem. Herci se předhánějí v trapnosti, akce se zde prakticky nevyskytuje a přestože se film snaží tvářit děsně drsně (dojde na několik brutálních scén) je film trapný, až je to skoro smutný. Nevím co se Ayerovi honilo hlavou, ale měl by se vzchopit, jinak zde zamíří do černých čísel. (07.10.2020)

Tréninkový den na bukvoidní telenoveliádu. A já se tolik skrytě těšil na typického Vočaře, tedy nekompromisní surovost, spodinu, špínu a hnus Losích Andělic. Načež v první minutě nakráčel do záběru vymydlený zbuznělý Hispánec, říkejme mu třeba José Armando Conquistador del Recto, urputný to rodinný hovnotář, zapřísáhlý křesťan, vrah, drogový dýler a Mirek Dušín v jednom, za kterým cupitala snad největší kástingová minela v historii gengbengerských filmů, kvádrem od Armániho a mutujícím barytoaltem vytuněná a megadrsňáckou homobradkou olepená transka - Šejla LaBlaf. No děsivý týpek! A to v roli bezkonkurenčně krutopřísně nejhustšího gengového vymahače všech dob, před kterým se třesou i ta nejdrsnější otapetovaná animální hovada od Kalifornie až po Yucatan. Asi aby je náhodou nedefloroval bez gelu. To už to rovnou mohli dát Šeldnovi! A tyhle dvě princezny první polovinu zaníceně profilozofují na téma, jak je pro bezskrupulózní vymaštěné sadistické vrahy životně důležitá láska, přátelství, čest, svědomí, smysl pro spravedlnost, rodina a Bůh. Pak sice Juárez vyšle do hry poměrně démonického rozrážeče bukvic - dona Diega de Satanás, jenže ten udělá osudovou chybu, když v děsně utajeném hotelu típne našemu milovníkovi Esmeraldu, aniž by si tam zároveň na José Armanda počkal, yntelechtuán jeden, čímž mohlo být v šedesáte minutě vymalováno a po bolestech konečníku. Tudíž následuje druhá polovina, ještě více super k žehlení a depilování bobrů. Náš „kladný“ hrdina se s „procítěně truchlivým“ výrazem cigánského psa před sežráním urputně modlí, čumí do blba a obrazovkou se hodinu honí zpětné záblesky typu „Esmeralda se cachtá v příboji“, „Esmeralda zpomaleně běží rozkvetlou loukou“, „Esmeralda se usmívá“ či „Esmeralda venčí malé cigoše“, u čehož na pozadí hraje největší hit skupiny Gel de fresa - Vaya con Dios, mi amor. Naštěstí jsou tu ale členové jednoho z nejsurovějších negrogengů Losích Andělic, „Krváci“, jako obvykle čestní, spravedliví, rodinné hodnoty vyznávající, féroví, v Boha věřící a vždy ochotni podat pomocnou ruku, kteří celé to martýrium v pěti minutách ukončí pěkně přiblblou přestřelkou, a křestané, gejové a hospodyňky za zenitem si zhluboka oddechnou, že až na očekávané vzkříšení Esmeraldy to všechno vlastně dobře dopadlo. Velmi bolestivý olejový klystýr. (10.08.2020)