Psi nenosí kalhoty

Dvě ztracené duše k sobě najdou skrze bolest cestu. Nic víc, nic míň. Co příjemně překvapí je fakt, že i naturalistické S/M hrátky lze natočit celkem vkusně. Dalším pozitivem jsou herci a jakkoliv mám daleko k těmto sexuálním praktikám, Krista Kosonen na mě působila nehorázně sexy. K zapamatování je tu i nehtová scéna, která mi vůbec neudělala dobře po těle. Jen ta komedie mi tu trochu chyběla. Podobné filmy nejsou mým šálkem kávy, ale tohle se mi líbilo. 75% (06.01.2021)

Bolest je v životě lidském velice specifická záležitost, může být hluboce zarytá či povrchní, spojuje nás, každý žije s bolestmi obou druhů. Je asi více způsobů, jak si ulevit od bolesti v duši. Juha volí cestu, při níž dostane bolest z hloubky na povrch, přišlo mi to celkem tolerantní, většina si kompenzuje své bolesti na druhých. Sledujeme jeho očistnou cestu, jež vede přes bolest, až na práh...na kterém stojí anděl (nového) života v černém s bičem a igeliťákem, když si vzpomenu, že to vlastně byla i komedie, pro našeho doktora nebude tedy vůbec lehké si třeba jen tak od srdce zatančit v s/m oblečku na bizárdýze. Klasicky skvělá režie, jež je z těchto krajin očekávána a celkem silný příběh, který krásně rozehrává hru několika postav...všichni nějak kompenzují své bolesti, což může lidi velmi silně spojovat. [Filmový klub Citadela] (03.03.2020)

Severania sa zase raz vyznamenali,bizarnost v podobe tejto dramy,na ktorej nebolo nic vtipne ani romanticke,no uchylnosti nechybali,nikdy nepochopim ako niekoho moze toto vzrusovat,ale to nebudem riesit,je to kazdeho osobna vec,ale ako film to fungovalo velmi dobre,herecke vykony boli super,hudba sa mi tiez pacila,pri jednej scene ma bolel cely clovek a zaver tuto temnu psychologicku zalezitost cele odlahcil,takze posielam pozdrav do Finska a Lotysska...:-) (02.04.2020)

Zaujala mně, mimo jiné , značná spoluúčast spoluobčanů na tomhle dílku. Asi to bude tím, že jako národ masochisti teda jsme ... . Pro mně především příběh (když pominu tu linku-hledám sebe, a když už se najdu, čumím na to jako péro) o tom, jak těžké to musí být, když to co ve mně je a co mně opravdu baví , není možné s nikým sdílet, aniž bych (se) zabil. No a ten úsměv na konci - s opuchlou držkou, rozmláceným tělem , rozřezanou rukou, v psích kšírech... , je první a jediný co ten chlapík ve filmu vypotil. Asi katarze, řekl bych. - A já jen díky za film, kterých je tak proklatě málo. (29.10.2021)

Psi nenosí kalhoty - podle názvu veselá komedie pro celou rodinu. Tedy pokud se vám utopila maminka a tatínek ji nedokáže nechat "plavat." Dramatická práce s kamerou a až psychedelická Nejtkova hudba navodí hutnou atmosféru už po jinglu produkčních společností a vy s bušícím srdcem sledujete, jak se Pekka Strang topí při snaze zachránit Ester Geislerovou. Střih. Jsme o několik let dál, malá dcerka už studuje střední a honí se za ní kluci, tatínek operuje srdce a ve volných chvílích se ukájí nad hromadou oblečení a voňavkou po manželce. Šedivost všedního dne protrhává náhodné setkání s Kristou Kosonen ve sklepě tetovacího salonu, kam vzal tatínek piercing vyžadující rebelující dceru. Na cizí věci se prý nesahá, a tak domina Mona Juhu trošku přiškrtí, což mu pomůže uvědomit si, že v bezvědomí vidí svoji ztracenou manželku. První dávka prý bývá zdarma, Juha je zaháčkovaný, běžný sex s "normálními" ženami už ho netáhne... Přichází čekání, zda dobrý doktor kvůli závislosti na Moně, resp. manželce, ztratí práci, dceru nebo přátele. Smutek v jeho očích, když po každém "sezení" přichází k vědomí, vyvolává silné emoce. Možná by bylo lepší navštívit psychologa, než S/M salon. [Rakkautta&Anarkiaa] (19.09.2019)