Brankář

Áno, môžeme si tu odškrtávať všetky klišé životopisných športových snímok, ale ak toto nepredstavuje pre vás problém číslo jedna, tak každý fanúšik žánru a futbalu si film užije ako finále európskeho pohára. Ako finále majstrovstiev Európy a sveta už nie, až o zas tak výnimočné dielo nejde. Je ale uveriteľné, civilne zahrané, má tú svojskú anglickú špinavú atmosféru, rozumej dedinský štadión, škaredý tréner, obhrublí foookujúci hráči, zasmradená šatňa. A nakoniec aj staré Wembley. Pokiaľ ale nepoznáte životopis Berta Trautmanna, tak vás, najmä ku koncu, prekvapí viacero dejových zvratov. (28.06.2019)

Další z mnoha děl dle příběhu člověka, který se nějak zapsal do dějin. Natočené je to dobře, nicméně problém u mě vězí v tom, že mě herci vůbec nepřesvědčili o svých úlohách a charakterech. Vše je moc ploché a vůbec to nejde do hloubky. Což je skoro až podstatou těchto snímků, za mě zklamání a dávám jen průměr. (05.01.2022)

Já vám fakt nevím. Všeobecně nemám rád žádný tým pocházející z průmyslového centra Velké Británie. A když k tomu přidám fakt, že hlavní hrdina je fašista na nepřátelském území, nemám pražádné pochopení pro jeho brankářský um, který ho vystřelil do síně slávy ještě před tím, než se klubu ujal šejk Mansour bin Zayed Al Nahyan. 66 % (23.10.2019)

Človek nevie čo ma pochváliť skôr. Či atmosféru vojnovej doby, alebo úžasnú Freyu Mavor. Tá hrala ako z partesu, neskutočný výkon hodný niekoľkých Oscarov. (Aj keď Oscarov vyhrávajú samé hovadiny, takže to je skôr urážka). Naozaj som si ju veľmi zamiloval a neviem sa dočkať na viac filmov, v ktorých hrala. Veľmi dobrý bol ale aj hlavný predstaviteľ David Kross. Pre mňa nezabudnuteľný životopisný film, ku ktorému by som sa veľmi rád po rokoch vrátil. Nie je známe, čo nám chce film povedať skôr. Či to, že život je ku*va a môže sa vám prihodiť neskutočné utrpenie, alebo že nemeckí vojaci nemali na výber a museli všetci bojovať za svoju krajinu proti komunizmu a judaizmu. Prvá polovica je skôr o tom, aké to má nemecký chlapec ťažké v zemi nepriateľov a tá druhá je o veľkom depresívnom utrpení. Pre mňa kandidát na film roka 2018. (29.12.2020)

"Každý má být posuzován podle toho, kým sám je". Slova rabína Altmann jsou autentická, jako je v mnohém autentický celý tento životopisný film. Osud Berta Trautmana, nejprve nacistického vojáka na východní i západní frontě a držitele Železného kříže a po válce především dlouholetého brankáře Manchesteru City, který se ve své době zasloužil o usmíření Angličanů a Němců, je mnoha ohledech pozoruhodný. Velmi oceňuji, že se film netočí jen kolem Traumanovy jistě úctyhodné kariéry a rozhodně to tak není jen čistě sportovní film. Silným tématem filmu je odpuštění a odmítnutí principu kolektivní viny. Odpuštění od druhých však někdy nestačí. Trautmanovi se jeho trauma z války vrací jako bumerang v okamžiku, kdy prožívá velkou rodinnou tragédii. Odpustit sobě samému se za této situace zdá být skoro nemožné, možná ještě nemožnější, než bylo dohrát zápas finále Anglického poháru se zlomeným krkem. V obojím ohledu je životní příběh Berta Trautmana naprosto neuvěřitelný a je skvělé, že se jej podařilo v tomto filmu zachytit. (02.02.2020)