Muzikál aneb Cesty ke štěstí

Asi nejpříjemnější české překvapení letošního roku, pravda moje očekávání nebyla příliš velká, takže to měl Muzikál usnadněný, ale i tak, filmu totiž vyčítám zejména fakt, že je příliš krátký, rozhodně bych přidal víc tanečních a treninkových scén a bylo by to dokonalý, tedy až na Adama Mišíka jeho herecký talent je úrovni stojícího eskalátoru, ale dost už kritiky, tu si tady film od zdejších pozérků vyžírá v míře vrchovaté. Muzikál má v sobě užasnou letní atmosféru, jednoduché zápletky, pohodu, letní pololásky, ty působily bohužel trošku zrychleně, ale to je prostě tou krátkou stopáží, jako by si film předem nevěřil což je škoda protože v jednoduchosti je síla, jo a ty taneční holky to byla jedna kočka za druhou. Zkrátka pěkně se na to dívalo a dobře se to poslouchalo. (29.07.2016)

Jako muzikálová pocta Starcům na chmelu nebo jako film o nacvičování divadelní hry snímek selhává na celé čáře a akceptovat se dá jedině jako česká variace na současné taneční filmy typu Let´s Dance, s nimiž sdílí jednak slabý děj a také množství hudebně-tanečních scén, na české poměry celkem vydařených. S kultovními Starci ale vyjma písniček není provázaný téměř vůbec - kdyby studenti nacvičovali něco jiného, bylo by to jedno, a na příběhu by se nemuselo nic měnit. Kromě toho, a to je horší, film z onoho nacvičování ukazuje strašlivě málo a ze závěrečného představení před publikem pro jistotu vůbec nic. Dobré filmy tohoto typu jsou přitom založené právě na podrobném ukazování tréninku, kdy sledujeme hrdiny, jak se lopotí a dělají chyby, a v závěru trneme, jestli se jim podaří naostro vystoupit už bez chyb, a jsme dojatí, když se tak stane. Tohle tím pádem zcela odpadává. Delší recenze ZDE. (16.01.2016)

Nesmírně sympatický film, který bohužel (co se týče některých mladších tvůrců snad jen zatím?) ještě naráží na dílčí nedostatky a jeden zásadní problém: ten se jmenuje absence nosného příběhu, hlavní dějové linky. Rozstřílení pozornosti mezi šest postav je sice velkorysé, ale jako divák jsem měl problém s tím, koho vlastně sledovat, komu fandit. K těm menším věcem patří tragické postsynchrony, což zaráží v porovnání s tím, jak je jinak film po technické stránce zvládnutý - třeba nasnímání některých scén a vůbec práce s kamerou se mi líbila moc. Nejsem taky expert na muzikálová čísla, ale choreografie mi přišly přeci jen maličko stereotypní, problém jsem měl i s Vicou Kerekes, která (a její postava jakbysmet) mi byla z nějakého (subjektivního) důvodu dost nesympatická. Role studentů ovšem zahrány moc pěkně, škoda jen, že představitelka Terezy se ztrácela mezi vedlejšími postavami, mimo jiné tím, že neustále měnila účesy - i taková blbost umí filmu bohužel uškodit. Nicméně, snad jen s výjimkou té příběhové stránky, na které se opět potvrdilo, co českému filmu chybí nejvíc (kvalitní scénář a zkušený dramaturg), jsem byl ochoten skoro všechno odpustit, protože MUZIKÁL ANEB CESTA KE ŠTĚSTÍ (ten podtitul byl mimochodem myslím docela zbytečný) je velkým příslibem toho, že se v tuzemské kinematografii možná začíná něco dít a měnit. Po JÁ, OLGA HEPNAROVÁ v krátké době druhý český film, který mě opravdu a bez nadsázky moc potěšil. 65 %. PS: Na kluky nejsem, ale hejtování mladého Mišíka vůbec nechápu, mě přišel naprosto v pohodě. PPS: Abych se scénáristy i trochu zastal, bylo velmi osvěžující slyšet konečně zas jednou v českém filmu přirozené dialogy napsané tak, jak dneska mladí opravdu mluví. Naposledy snad SNOWBOARĎÁCI. (10.09.2016)

Parta mladých lidí tvrdě trénuje na hudební/taneční/talentovou soutěž a zažívá přitom první lásky/konflikty/zklamání - kolikrát už jsme tohle všichni viděli? Na rozdíl od režisérčina předchozího snímku (hysterické drama MY 2) tady alespoň vystupují sympatické charaktery ztvárněné talentovanými herci a zpěváky. Opravdu hezky se na to dívá, jenom dost zamrzí, když studenti konzevatoře nacvičují představení, ze kterého divák neuvidí ani chvilinku. (06.07.2020)

Fajn, takže Muzikál? Hodně se tam o něm mluví a dokonce dojde i na čtyři výstupy (z toho jeden 2x), které jsou vcelku zajímavé. Pardon, ale stejně mi toho přijde nějak málo. A zbytek? Fádní zápletka, kterou normálně vymýšlí scénárista Ulice, ze které se dozvíte třeba to, že Petr Kotvald je otcem Adama Mišíka. Jasně. Čekal jsem pohodový letní příběh a dostal jen nezajímavou lovestory s tanečními vsuvkami, kde naštěstí všichni, co zde účinkují nejsou dřevění a prostředí je pěkné. Ale nedá se to nazvat jinak, než Promarněná šance. 30% (08.06.2016)