Padesát odstínů černé

Před nějakým časem jsem si pustil Padesát odstínů šedi a litoval jsem. Po pár dnech jsem prubnul tuhle parodii. Zlaté časy americké parodie jsou už dávno pryč a nečekal jsem nic extra. Párkrát jsem se ale zasmál, hlavně u těch rasově-stereotypních vtípků. Navíc oceňuju zparodování filmu Whiplash. (1 236.) (27.03.2018)

Tahle parodie je trochu jiná, než ty ostatní. Žádná jiná totiž ještě tak přesně neokopírovala scénu od scény svou předlohu, jako právě tato, kdy se tu prakticky změnily jen dialogy, jinak jde ale vážně až o neuvěřitelnou kopii. Ovšem ty dialogy dostávají film skutečně do úplně jiné dimenze a na zcela jinou úroveň. Ze začátku jsem tedy malinko skřípal zubama, neboť jsem se nějak nemohl naladit na zvolený styl humoru, postupně mi ale přišlo, že se tvůrci rozkoukali a rozjeli a ke konci to pak už byla docela slušná kadence fungujících a zábavných hlášek a zesměšňování Šedé. Onen styl humoru je jinak sice na té nejprimitivnější možné úrovni, kde se krom spojek a předložek vyskytují už jen vulgarismy na tisíc způsobů, ale komu tento hrubozrný styl nevadí, jsem přesvědčen, že se pobaví více než dobře. Z ústředního hereckého páru pak film jednoznačně táhne Marlon Wayans, jehož mám ze všech těch jeho parodií upřímně rád, já mu ty jeho ksichty opravdu pořád žeru a prostě mě baví na 100%, tak jako zde. Mě Padesát odstínů černé jako parodie zkrátka dost slušně pobavila, tvůrci se tu s ničím a nikým příliš nesrali, navíc, na rozdíl od ostatních parodií z posledních let, nešli až tak zbytečně na dřeň a nesnažili se o rádobyvtipy za každou cenu, neboť z toho pak naopak vychází většinou jen trapný a nevkusný sračky, ovšem nutno ještě podotknout, že bez znalosti originálu nemá tohle smysl sledovat, více než 80% fórů pak totiž nelze vůbec docenit. (28.11.2016)

Milovaných i nenáviděných 50 Odstínů Šedi a céčková vykrádačka 50 Odstínů Vášně, to je zatraceně dost materiálu na kvalitní parodickou komedii. Pro tvůrce 50 Odstínů Černé však očividně ne. Něco tak trapně nevtipného, rasisticky schazující vlastní barvu (Ano, černou!), bez hlavy a paty s otřesně přehrávajícími černochy jsem viděl naposledy ... u minulého filmu Marlona Wayanse. Od Scary Movie podstatný, né-li naprostý úbitek kvality. S čistým svědomím říkám, že kdo tomuhle dá víc jak dvě hvězdy, vypovídá to o jeho I.Q. Tím nikoho neurážím, jelikož většina lidí, co se jim tenhle film líbí ani neumí číst :-D. (15.08.2016)

No jéje, pořád nadávám na všechny kdo viděl tento film a neshlédnul pravý originál, jinak nemá smysl hodnotit. Vzhledem ke zpracování tohoto filmu, který navazuje na pravý originál se to povedlo opravdu na výbornou, místy až na nechutnou :D. Teda z 30% člověk nepotřebuje vidět originál, díky těm slovům, to jak herci hrají své role, co dělají na to se místy film opravdu nepotřebuje. Ano válel jsem se smíchy pod stolem hlavně ze striptéra (Christiana Blacka) to bylo hodně krutě nechutné! Klobouk dolů, jeho předchozí páry nenormálních aktivit byly o něco slabší. (29.06.2016)

Marlona mám z jeblé Wayansovic rodiny nejraději. Faktem je, že už asi ani on sám nemá čím překvapit a jede si tu svou jistotu, která baví, ale už je očekávaná. V podstatě ale divák dostane to, co očekává. A to je u filmu fajn. POČ mě nějak nezklamal, pobavil, rozesmál ale jel tak nějak přesně, jak jsem si představoval. Už jsem věděl, kdy bude jaký vtípek. A možná by to bylo ještě lepší, kdybych viděl filmovou verzi Padesáti odstínů, četl jsem jen knihu, možná mi tak nějaký sofistikovaný vtípek unikl. Přesto mám Marlonovy vtipy na negry a bělochy pořád rád a pořád mě baví a rozesmívají. Pobavilo mě taky navážení se do Christianova stalkování, to bylo velmi zábavné a výstižné. Co mě na filmu překvapilo, byla Kali Hawk, ta zválcovala i Marlona. Takže vlastně v podstatě negerská spokojenost. Jediným výrazným zklamáním bylo, že jsem ve filmu očekával ty kozačky z plakátu. A nedočkal se. (26.04.2016)