Ještě máme čas

Pár jednotlivých scén je výboných (jednotlivé herecké interakce), ale jako celek Falling bohužel úplně nefunguje. Vývoj obou hlavních postav prakticky nulový a závěr vzhledem k papírově silné premise bohužel úplně vyšumí do ztracena. Rozumím a chápu, proč si Viggo Mortensen toužil zrealizovat svůj vlastní režijní debut, ale raději bych tento film viděl v pevnějších a jistějších režijních rukou. Kdyby Falling točil David Cronenberg, který zde má malou roličku lékaře a jenž s Mortensenem natočil dva výborné filmy, byl by Falling podobně nezapomenutelným diváckým zážitkem. Takhle bohužel musím konstatovat promarněný potenciál. (04.12.2021)

Mortensenův režijní debut oplývá působivým námětem, jehož síla se však poněkud rozplynula ve veskrz povrchním zpracování. Herecky se jedná o kvalitní kousek (snad jen Laura Linney trochu pře-/nadhrávala), který mě zaujal svým retrospektivním vypravěním - přesto jsem měl při sledování pocit, že tomu chyběly silnější emoce, které by mnou pohnuly. Mortensen rozhodně ještě má čas na to, aby svůj režisérský um vypiloval. (06.06.2021)

Zřejmě velmi osobitý Mortensenův výjev. Nepřináší možná nijak jedinečný příběh, postavy, zápletku ani technické vymoženosti, ale za to autenticky a velice dobře skrz obraz a mocnou atmosféru vykresluje, co to znamená stáří, vzpomínání na život a nucené myšlení na smrt. I když se jedná o silné drama, místy došlo i na smích, což je jen ku prospěchu. Samotný Mortensen velmi výborný ve své roli a je znát jeho vášeň spíše pro herectví než pro režii a scenáristiku. Zdařilé osobité drama, které ocení spíše Mortensenovi obdivovatelé a milovníci artových dramat. Neurazilo, nepřekvapilo, potěšilo. 7/10. (30.07.2021)

Pokud poloha přísedícího u terapie je vaše věc, můžete si to užít. Má to totiž všechny ty terapeutické fáze. Protagonista se drží ze začátku pod pokličkou, logicky to pak exploduje (herci hercují), tím se vyčerpá a v tom vyčerpání najde smíření. Problémů ten film má jinak po střechu. Znáte takový ty módy u současných videoher, kterými můžete snížit nebo morbidně zvýšit facial expressions u postav? Tak většinu filmu jsem měl pocit, že některý herci (Henriksen, Linney) to maj zapnutý na 250%, zatímco ostatní na 30%. Lance řve, buzní, negří, kurvuje na všechno kolem a ostatní v okolí jenom tak nějak vydechují. Nabízí se pak čtení, že vlastně vina je na straně protagonisty, který si nikdy fotra nevzal řádně do pucu a velikášsky si odjel za lepším životem, což zní sice z mé strany arogantně, ale to se váže k druhému problému a to, že film nenaznačí z jakého prostředí a doby vlastně onen otec vychází, takže místo nějakého lokální, dobového hodnotového rámce, který by nám umožnil s tou postavou nějak pracovat, nabídne jen sadistického psychopata, prostříhaného dvěma třema scénama, kdy teda zrovna netyranizuje svoji rodinu, aby bylo jako ukázáno, že na obloze nebylo jen pořád zamračeno. Pak ale film přichází o tu možnost uzavření, kdy k tomuhle terorizujícímu šmejdovi umožní závěrečné smíření, přestože vlastně nevíme s čím se smiřuje. A já vim, jak to tady Mortensen myslel a přijde mi to hezký, ale nebyl to schopný natočit tak, aby to bylo čitelný. Proč tenhle jinak špatně natočenej film nechávám v průměru je takové to sympatické produkční ochcávání, díky kterému tenhle film přišel na svět a které mi připomíná historiky ze starých malých produkcí. Jak Viggo s bráchou využívali své druhé občanství, aby zajistili koprodukce, režisér si vzal hlavní roli proto, aby dle hereckých odborů dostávali prachy, který pak převáděl na produkční účty a vrážel zpátky do filmu apod. A cronoskopie samozřejmě potěšila. PS: jo a Mortensen neni gay, což mi v rámci tohohle filmu přijde jako podraz, protože tu homosexualitu zneužívá jenom jako hyperbolu. Shame, shame.  PPS: Terry Chen zde hraje tak příšerně, že mi připomněl postavu Serapha z pokračování Matrixu, kdyby ztratil někde Vědmu a celou dobu se tvářil, že je všechno v pohodě a doufal, že se na ní nikdo nezeptá (02.06.2021)

Nie sú to čisté 4*, ale musím ich dať, lebo je až príliš vidno, aká osobná vec to pre Vigga Mortensena bola: režíroval, produkoval to, napísal scenár, zahral si hlavnú rolu, zložil hudbu... Okrem toho je scenár sám osebe veľmi silný, vzťah otca a syna vo všeobecnosti pokladám za jeden z najkomplikovanejších vzťahov na tomto svete a s pomocou môjho miláčika, osemdesiatnika Lancea Henriksena ma Viggo v tomto smere rozhodne nesklamal. Celkovo sa Ešte máme čas venuje veciam, ktoré na diváka fungujú o to viac, o čo je starší. Kedysi ich neriešil, možno ani poriadne nevedel, že existujú, ale s pribúdajúcimi rokmi (a šedinami) si ich začína čoraz naliehavejšie uvedomovať (rôzne choroby, vyrovnávanie sa so smrťou...). (21.07.2021)