Lék na život

Verbinski se na to vymázl, zfetoval se a natočil tohle velmi bizarní dílo, které z vysoka kašle na nějaké konvence. Jeho "Zlatí úhoři" tak mají daleko do "otapavlovi" poetiky. Příjezd do čarovných švýcarských lázní není nijak zdlouhavý, mladý manažer Lockhart, který sem zajel jen vyzvednout svého nezvedeného kolegu na příkaz nadřízených, se nestačí divit, když léčící se osazenstvo je samý penzista, ředitel sanatoria zde má všechno na povel a vzduch je nasycený nejen svěžestí, ale je zde i zřetelný puch úchylnosti. A i když měl v plánu zde zůstat nanejvýš den, je kvůli nehodě s jelenem a zlomené noze nucen protáhnout svůj pobyt na neurčito. A bez netu, smartphonu a i televize bývá dlouhá chvíle, Američan se tedy bezelstně šourá "kubrikovskými" chodbami, navštíví místní pajzl se sveřepou švýcarskou omladinou a spřátelí se na první pohled s prostoduchou mladou dívkou, která je chovankou ředitele sanatoria, který čeká, až se z ní stane žena. Film trvá přes dvě hodiny, rozhodně nemá nijak závratné tempo, občas šokuje svojí úchylností, občas je atmosférický, vypointované rozuzlení je roztomile debilní. Celé dílo by se dalo připodobnit k DiCapriově anabázi na Prokletém ostrově, případně je ve hře i E.A.Poe: Podivný Experiment, který se kvůli svému televiznímu zpracování s tímhle filmem nedá posléze srovnávat. Dane DeHaan má něco z DiCapriova zevnějšku, vypadá, jak kdyby dostal prostřednictvím úhořů dávku botoxu, která mu obličej z(de)formovala do slavného herce. Je z něj tedy takový přítulný kříženeček do každé (úchylné) rodiny, o filmu to platí též. Některé obrazy filmu jsou opravdu až nápadně podobné těm, které před tím do svého filmu aplikoval Martin Scorsese. Podstatný rozdíl tkví v uchopení filmu, Verbinski (po)nechal film v záměrně (šíleném) béčkovém syžetu, bez inteligence, a nijak neusiloval jej povýšit (vyjma špičkového technického zpracování)- sanatorium, v němž se zastavil čas, vypadá na současné poměry jak z padesátých let minulého století, úhoři, bizarní postavy, nevraživí zřízenci, krčma s anarchicky vyhlížející mládeží, historka o incestu, která už něco pamatuje...to všechno dává filmu ryzí béčkový ráz. A to ještě diváka čeká velká pointa, jejíž ráz se od zbytku nijak významně neodklonil. A tvůrcům to zřejmě nestačilo, neboť úplně poslední záběr je nejprofláklejším béčkovým postupem, jaký si do vysokorozpočtového filmu může nandat jen režisér, kterému mu už je všechno úplně u paty. Film není prosycen hororovými scénami ve velké frekvenci, ty se vynořují postupně. Pěkně vyvedená je automobilová nehoda s jelenem, která to slibně odstartuje. Pak se zase až tak moc neděje, divák se seznamuje s prostory sanatoria i jeho osazenstvem. Pak už to má větší spád, i když ten filmu docela chybí. Pozoruhodná je scéna s úhoři, v níž je hlavní hrdina hermeticky uzavřen v obří skleněné "kádi" v rámci léčby. Ale na R rating jsem čekal větší sodu z každé scény, vše vyznívá dost úchylně než nějak extrémně drasticky. Největší slabinou je scénář, který se točí kolem incestu, úhořů a "kontaminované" vod(k)y, kterou pacienti pijí, až se jim rozpadne chrup. Se zuby je zde spojená nejdrastičtější scéna vrtání. Finále je celkem v pohodě, všechny tři hlavní postavy -ředitel-blbka-hlavní hrdina - utvoří kolo mlýnský, zablbnou si, uspořádají ohňostroj, ukážou nejnovější trendy v estetické medicíně a více jak dvouhodinový film je u konce. Gore Verbinski zešílel, divákům to bylo ale jedno. Jeho delirium si patrně užijí, až film opustí kino prostor. 7/10 (18.05.2017) (méně) (více)