Drahokam

Když se na to podívám, zdá se mi to tady přeceňované, ale ne moc. Je to za srdce beroucí. Drahokam je pohádka napsaná rukou kapitalismu, kde jsou mystické dálky následovány krušnými propady. Je zde obsažena sociální kritika a ukazují se špinavé hry, které se v kapitalistické společnosti hrají. A také nenasytnost. Větší než raperů. Je to působivé, ale kvůli své délce 135 minut poněkud vyčerpávající. Je zde více věcí k obdivu od nervního napětí po herecké výkony aktérů. Adam Sandler v postavě Ratnera také podává výborný výkon. Pokud mám být upřímný, tak většina z nás uvidí malý kousek sebe, zejména ve svých nejhorších chvílích. A to dělá z Drahokamu zapamatovatelný film.Moci drahokamu, nelegálně vytěženého ze žhavé africké půdy, nejvíc podléhá slavný basketbalista z ligy NBA Kevin Garnett. Ve snímku hraje sám sebe. Jako vážený zákazník s kumpány vtrhne do krámku vedeného Sandlerovou postavou. Obchodník se mu pochlubí cenným etiopským úlovkem, a jakmile se Garnett zahledí do jeho opaleskujících hlubin, musí ho mít. Ne kvůli jeho hodnotě, ale neboť věří, že jde o talisman zaručující vítězství. Garnett si drahokam na den půjčí. Od té chvíle se snímek, od začátku uvrhávající publikum do nečekaných situací, odvíjí jako série nekonečných neštěstí, nehod a nedorozumění.Sandler je jako magnet na neštěstí, ale také se na něj lepí kamera a s ní pozornost diváků. Všechny situace se rozehrávají až zprostředka, divák se s protagonistou ztrácí ve víru dění.Sandlerem hraný Howard Ratner neumí zkrotit své hráčské a sázkařské vášně, nedokáže se poprat ani s nepřízní osudu. Po celý film bojuje a klopýtá přes překážky.Režisérům se daří zachytit svět plný pachtění. Sandler s falešným chrupem dokonale ztělesňuje smolaře a losera, který ve snaze jít si za svým, čím dál méně pravděpodobným snem připomíná člověka umanutě se brodícího močálem. Možnost dostat se z bažiny ven se vzdaluje s každým krokem.Drahokam se po většinu stopáže chová jako drzý parazit, který divákovi prokousává díru do hlavy. Je to opojný i zneklidňující pocit, který z něj dělá jeden z nejšpinavějších filmů uplynulého roku. (11.02.2020)

Za obvyklých okolností takéto filmy neznášam. Každý ziape, prekrikuje sa aj päť postáv naraz, v každej ôsmej vete vulgárna nadávka a do toho plno hysterického správania, z ktorého by sa zatočila hlava aj nadopovanej šialenej fretke. Lenže toto nie sú obvyklé okolnosti. Toto je film neodolateľne kinetického Adama Sandlera. Akoby v ňom zužitkoval všetko, čo sa za desaťročia strávené vo filmoch naučil. Všimnite si to napríklad na úžasne rozmanitej interakcii medzi ním a ostatnými postavami, ktorých je fakt požehnane, ale každá má svoj zmysel a funkčný význam v deji. Adam sa správa inak k manželke, s ktorou má chladnejšie vzťahy, inak k milenke, inak k svojmu športovému idolu, inak k ľudom, ktorým dlží, inak k ľuďom, ktorí dlžia jemu (tých je pomenej), inak k svojmu dospievajúcemu synovi, inak k dcére atď. Vytvára to veľmi dynamické tempo, lebo sa to všetko neustále strieda a tak film utečie pomerne rýchlo napriek na prvý pohľad vražednej viac ako dvojhodinovej dĺžke. Vo finále to bol poriadny nervák a aj som z istých pohľadov istých postáv tušil, že sa to nakoniec skončí tak, ako sa to skončilo, hoci som si prial, aby sa to skončilo inak. Len neviem, ako sa potom dostali von, keď dvere boli pokiaľ viem stále pokazené. Šéf výroby: Martin Scorsese. (19.03.2020)

Dosť rozporuplný pocit. Na jednej strane milé prekvapenie vidieť Sandlera v niečom inom ako v komédii (asi už má svoj vek a večne hrať tatka rodiny nemôže). Tiež to má zaujímavý dej a peknú myšlienku a finále, ktoré určite poteší. No na strane druhej to bolo tak príšerne ukecané, chaotické a príliš rýchle, že sa často obrazy a myšlienky v hlave mihotali ako svetlá videné z Orient expresu. Lepší priemer. 65/100 (08.02.2020)

Výborná variácia na tému "hlavný hrdina pod neustálym (a stupňujúcim sa) tlakom". Sú ľudia, ktorí to vypnú po 15 minútach, pretože ten tlak je vytváraný aj na diváka, najmä scénami, v ktorých naraz hovorí aj 7 postáv (dabing som nepočul, ale na výrobu to muselo byť totálne peklo). Takéto intenzívne "všetko je proti mne" asi nezažíval ani Fantozzi. :) Poslednú polhodinu som zadržiaval dych a tuho držal "hrdinovi" palce, aj keď si to vlastne nezaslúžil, pretože sa do sračiek dostal aj vlastnou zásluhou. Prvotriedna filmárčina. (03.02.2020)

Neo-noirový Woody Allen na koksu se synťákovým podkresem. Uřvané, přepjaté, hypnotické, umumlané, odpudivé, upatlané, slizké a echt (ale jakože fakticky echt) intenzivní. Nelze to doporučit kdekomu. Dobrý časy byly proti Drahokamu přístupný divácký snímek. Safdiové tentokrát záměrně provokují. Buďto je budete z duše nenávidět či obdivovat, ale stěží si řeknete "hmm, solidní tuctovka, na kterou si zítra nevzpomenu". Vzpomenete. Je pouze otázka, zda si u té vzpomínky znechuceně odplivnete či uznale pokýváte hlavou. (13.04.2020)