Trabantem tam a zase zpátky

Chtě nechtě, trabantí série je už kult a možná, že i udává směr jiným cestopisům. Po zhlédnutí Vandráků jsem měl chvíli problém si opět (po letech) zvyknout na styl Dana Přibáně, ale od přejezdu hor a problémem s zaplavenou cestou, jsem již sledoval závěrečný snímek "žlutého cirkusu" se zaujetím. Finále za tónů upravené Smetanovy hudby potěšil. (02.04.2020)

Nudný recyklát - což je u cestopisu, jemuž by zákonitě měla pomoci už jen změna prostředí, dosti smutným stavem. Od dob superzábavné Jižní Ameriky se holt sranda vystřílela a bizarní/sociální atraktivnosti vymizely. Radek fuč, Dominika fuč, vozíčkáři fuč, místo nich zůstaly nudné fórky a "napínavá" linka s těhotnou přítelkyní. O místech a cestě se člověk dozví taky pramálo - nejvíc energie se totiž plýtvá na komentování otravných selfíčkářů, čínských kamer a opakovaných nehod pofidérních vozítek. Definitivně otravným se stává i proslulý egomaniak Přibáň. Místo aby projekt definoval tak, jak ho chápou celou dobu všichni - tedy jako bláznivou cestu nadšených bláznů v bláznivých vozítkách - nadále ventiluje alibistický a pokrytecký blábol "chceme ukázat, že i lidi, co nemaj peníze na lepší auto, můžou cestovat". Tak určitě. Ona se totiž ta časově násobně delší cesta (přičemž nejde zrovna o čas věnovaný poznávání kultur) s častými opravami neprodraží. (: Nemluvě o tom, že se na projekt hojně vybíralo formou crowdfundingu. Díky, ale už ne. Na rozdíl od minule po tomhle nemám chuť ani na seriál. Snad se příště dočkáme oživení, když trabantí etapa končí. Marek Slobodník se svými pionýry v Africe nechává trabanty daleko za sebou. (24.02.2023)

Pravděpodobně poslední z týdle neobyčejný cesty. Filmovej zážitek prima, ale bohužel mě to nevzalo tolik jako jižní amerika a nebo Austrálie. Asi je to těma indama nebo co :o). Každopádně filmařsky pěkně sestříhaný, ale asi mě tam chybělo víc zajímavejch momentů. Ovšem ten top byl, když se snažili vyjet skrz potok po takový horský cestičce, místo který se stal vlastně ten potok. To bych zpanikařil a asi i zešílel. Ale je vidět, že s takle ostřílenejma borcema už tohle ani nehne. Taky byli celkem fajn ti nový borci, ale moc toho nepředvedli, poláci byli lepší :o). Každopádně obrovskej repekt a poklona, páč tohle vstoupilo do síně slávy... (06.11.2019)

Poslední film série "žlutého cirkusu" je zároveň prvním, který jsem viděl. A jelikož to nebyla vůbec špatná podívaná, nejspíš v budoucnu přelouskám i předchozí filmy. Mám vlastně jen dvě výhrady. Líbilo by se mi, kdyby snímek působil alespoň o trochu více cestopisně a poskytoval více zajímavostí o navštívených lokalitách. Určitě by pomohlo, kdyby bylo více přehledné, kde se zrovna procházka nachází. Rozhodně by nebylo od věci některé záběry například doplnit grafikou na mapě. Druhá výhrada se týká konce filmu, který působí velmi odfláknutě. Poté co je detailně vykreslen přejezd Indie a Himalájí, cesta z Uzbekistánu na Slovensko je kompletně vystřižena. Příliš tak neodpovídá ani název, neboť zpáteční cesta není de fakto vůbec zachycena. Rozumím tomu, že této trase se již věnoval první film, ale to na mém rozpačitém diváckém dojmu příliš nemění. (27.07.2019)

Uvidíme, jakej bude seriál, ale film byl sympatickej - ne světobornej ani v čemkoli (oproti předešlejm dílům) novej, ale příjemnej rozhodně jo. Jinak i tady platí to, co už jsem psal u (seriálu) z Austrálie - líbila by se mi a chybí mi nějaká přidaná hodnota o cestě, momentálnim stavu cesty/party/aut, jasná zmínka, kterou zemí zrovna projížděj atd., cokoliv (nečekám dokument, stačila by jakákoli infografika nebo něco podobnýho). Mně osobně se líbilo, že tahle výprava už byla bez ženský - čistě a jenom proto, že s ní se to všechno polootravně točilo jen okolo toho, jak moc jsou zrovna s Danem rozhádaný, případně jak moc je unavená a co všechno zvládne nebo nezvládne. Tim spíš by ale film snesl ještě něco málo dalšího nad nesystematický ukazování střípků z cesty - jakkoli se na ně samozřejmě kouká krásně, to ne že ne. Co mi na předchozích dílech vadilo a tady to bylo vyřešený líp, bylo i to Danovo generální útrpný mučednictví - tady to bylo díky tý (i když možná zbytečně dlouhý) rozmluvě s Vojtou vlastně uvedený na pravou míru. Ta závěrečná poučující moralitka o tom, jak a kdy jsou lidi vlastně schopný spolu líp existovat, ta byla trochu zbytečná, jinak se mi ale příjezd za znějících variací Mý vlasti a očekávatelnýho konstatování, že v doma je stejně nejkrásnějc, líbil. (23.04.2019)