Trabantem tam a zase zpátky

Konec už docela zkrácený a Indie teda jako byla to destinace, kterou jsem chtěl někdy navštívit, ale po letošnim Nizozemsku, kde jsme naráželi na spousty Indů, tak se nedivim že Přibáňova expedice nadávala pořád na Indy, protože já na ně nadával už v Nizozemsku! A ty silnice?! No jako my můžeme být ještě rádi za to málo těch “dobrých” cest co tady máme... a ano bylo super slyšet hlášku z Pelíšek, protože to by se fakt v Číně člověk zcvokl!!! (09.11.2019)

I přes to, jaký "fame" mají ostatní díly cestování s trabanty, byl pro mne tento první, který jsem viděl. Postavy, které jsem v životě neviděl, jsem si oblíbil a kamera byla i přes příšerné podmínky úžasná a kameraman dokázal zachytit jak chlapy v trabantech, tak přírodu a krásu země. Velké nadšení z filmu ve mně vzbudila také hudba od Wohnoutů, která dávala putování pořádný šmrnc. Celé road movie také doprovázel humor a můj smích v kině se jen a jen stupňoval. Asi se budu muset kouknout na ostatní epizody.. (23.04.2019)

Stojím si za tím, že nejlepší film byla Afrika a to bez debat, ať už dramaturgicky, zpracováním, přehledností a zábavností. Pak mě bavil seriál k Jižní Americe. V téhle poslední výpravě spousta věcí zaniká. Spíše jsme svědky série různých momentů, někdy vtipných, někdy napínavých, ale taky často nudných. Chybí mi tam prvek vzdělávání - základní popis třeba Gangy, Váránasí, hinduismu, buddhismu, Uzbekistánu atd. Vlastně se o jednotlivých krajinách nedozvíme vůbec nic, kromě toho, že indové jsou selfíčkáři a číňani jsou sledováni na každém rohu. Škoda no... věřím, že seriál bude lepší, ale jednoznačně vrcholem byla Afrika. 65% (18.04.2019)

Poslední film série "žlutého cirkusu" je zároveň prvním, který jsem viděl. A jelikož to nebyla vůbec špatná podívaná, nejspíš v budoucnu přelouskám i předchozí filmy. Mám vlastně jen dvě výhrady. Líbilo by se mi, kdyby snímek působil alespoň o trochu více cestopisně a poskytoval více zajímavostí o navštívených lokalitách. Určitě by pomohlo, kdyby bylo více přehledné, kde se zrovna procházka nachází. Rozhodně by nebylo od věci některé záběry například doplnit grafikou na mapě. Druhá výhrada se týká konce filmu, který působí velmi odfláknutě. Poté co je detailně vykreslen přejezd Indie a Himalájí, cesta z Uzbekistánu na Slovensko je kompletně vystřižena. Příliš tak neodpovídá ani název, neboť zpáteční cesta není de fakto vůbec zachycena. Rozumím tomu, že této trase se již věnoval první film, ale to na mém rozpačitém diváckém dojmu příliš nemění. (27.07.2019)

Nejodvážnější žlutá odysea se zase posunula nejen zeměpisně, ale i technicky a mnohem odlehčenějším stylem, než tomu bylo v dílech předchozích, nám prostřednictvím jejich posledního trabantího výletu servíruje téměř dvouhodinový pohled na nejkrásnější scenérie Himalájí, stejně jako na neohrabanost indického národa a tamní ignoraci jakéhokoli systému. Vytknout musím jen oněch 114 minut, sáhodlouhé scény o problematice na cestě jsou jistě zajímavé, ale na konci se začne strašně chvátat. Ano, cestu skrze Hedvábnou stezku jsme již viděli před deseti lety, ale v tomto dokumentu to působí jako kdyby filmařům došlo, že už to přepískli a zalomili to v tom nejlepším. Pocit, že jsme se z hranic Pákistánu najednou ocitli v Bánské Bystrici, na mě nepůsobil nikterak dobře. [viděno v Cinestar Plzeň 15.4.2019] (16.04.2019)