Trabantem tam a zase zpátky

Nudný recyklát - což je u cestopisu, jemuž by zákonitě měla pomoci už jen změna prostředí, dosti smutným stavem. Od dob superzábavné Jižní Ameriky se holt sranda vystřílela a bizarní/sociální atraktivnosti vymizely. Radek fuč, Dominika fuč, vozíčkáři fuč, místo nich zůstaly nudné fórky a "napínavá" linka s těhotnou přítelkyní. O místech a cestě se člověk dozví taky pramálo - nejvíc energie se totiž plýtvá na komentování otravných selfíčkářů, čínských kamer a opakovaných nehod pofidérních vozítek. Definitivně otravným se stává i proslulý egomaniak Přibáň. Místo aby projekt definoval tak, jak ho chápou celou dobu všichni - tedy jako bláznivou cestu nadšených bláznů v bláznivých vozítkách - nadále ventiluje alibistický a pokrytecký blábol "chceme ukázat, že i lidi, co nemaj peníze na lepší auto, můžou cestovat". Tak určitě. Ona se totiž ta časově násobně delší cesta (přičemž nejde zrovna o čas věnovaný poznávání kultur) s častými opravami neprodraží. (: Nemluvě o tom, že se na projekt hojně vybíralo formou crowdfundingu. Díky, ale už ne. Na rozdíl od minule po tomhle nemám chuť ani na seriál. Snad se příště dočkáme oživení, když trabantí etapa končí. Marek Slobodník se svými pionýry v Africe nechává trabanty daleko za sebou. (24.02.2023)

Nejodvážnější žlutá odysea se zase posunula nejen zeměpisně, ale i technicky a mnohem odlehčenějším stylem, než tomu bylo v dílech předchozích, nám prostřednictvím jejich posledního trabantího výletu servíruje téměř dvouhodinový pohled na nejkrásnější scenérie Himalájí, stejně jako na neohrabanost indického národa a tamní ignoraci jakéhokoli systému. Vytknout musím jen oněch 114 minut, sáhodlouhé scény o problematice na cestě jsou jistě zajímavé, ale na konci se začne strašně chvátat. Ano, cestu skrze Hedvábnou stezku jsme již viděli před deseti lety, ale v tomto dokumentu to působí jako kdyby filmařům došlo, že už to přepískli a zalomili to v tom nejlepším. Pocit, že jsme se z hranic Pákistánu najednou ocitli v Bánské Bystrici, na mě nepůsobil nikterak dobře. [viděno v Cinestar Plzeň 15.4.2019] (16.04.2019)

Ono možno že samotný koncept je už vyčerpaný. Ale to nemení nič na tom že Přibáň a partička znova ukazujú, že ak ste správny blázon môžete vidieť svet veľmi netradičným spôsobom. Sériu o trabantoch mám rád a je skvelé sledovať ako veľký kus cesty celá partička ušla. Formálne to predchádzajúce snímky prevyšuje. Tentokrát je to ale naozaj rozlúčka a má to oproti nadávkam a zúfalstvu predchádzajúcich častí skrô veľa pozitívnych a úchvatných scén. Rozhodne povinnosť pre fanúšikov. Najúchvatnejšia scéna určite Himaláje a pre mňa Varanasi. Niečo ku čomu sa budem veľmi rád vracať pri dlhých chvíľach. (12.04.2019)

Nejnovější přírůstek Žlutého cirkusu se nese ve stejném duchu jako díly předchozí. Opět zde tedy najdeme skvěle sehranou partu a typicky český humor, avšak tentokrát na pozadí nespoutaných Himalájí a několika okolních zemí. Přičtěte si k tomu všemu i poutavý výklad Davida Novotného a dostanete skvěle střižený cestopisný snímek, který byste si určitě neměli nechat ujít. Skvělá práce! (Netflix) (11.09.2020)

Poslední film série "žlutého cirkusu" je zároveň prvním, který jsem viděl. A jelikož to nebyla vůbec špatná podívaná, nejspíš v budoucnu přelouskám i předchozí filmy. Mám vlastně jen dvě výhrady. Líbilo by se mi, kdyby snímek působil alespoň o trochu více cestopisně a poskytoval více zajímavostí o navštívených lokalitách. Určitě by pomohlo, kdyby bylo více přehledné, kde se zrovna procházka nachází. Rozhodně by nebylo od věci některé záběry například doplnit grafikou na mapě. Druhá výhrada se týká konce filmu, který působí velmi odfláknutě. Poté co je detailně vykreslen přejezd Indie a Himalájí, cesta z Uzbekistánu na Slovensko je kompletně vystřižena. Příliš tak neodpovídá ani název, neboť zpáteční cesta není de fakto vůbec zachycena. Rozumím tomu, že této trase se již věnoval první film, ale to na mém rozpačitém diváckém dojmu příliš nemění. (27.07.2019)