Aféra Thomase Crowna

Aneb Pierce Brosnan v letech, kdy měl ukrutnou jiskru v oku, samčí sebejistotu a slušné scénáře se u něj objevovaly častěji, než jednou za tři roky. Tentokrát vytáhl jeden o tom, kterak coby multimilionář krade. Teoreticky může mít všechno, ale golf holt není tak vzrušující jako promyšlený plán, jak čmajznout nějaký veleslavný obraz. Většinou má navíc tolik odvahy a drzosti, že ukáže na údajné pachatele. Klec možná sklapne až s příchodem vyšetřovatelky pojišťovny s tváří Rene Russo (jedna z jejích skutečných velkých rolí), která je chladnokrevná a cílevědomá a používá ryze ženských zbraní. Zlodějská čísla jsou slušná (pěkně mazaně a s elegancí), s romancí je to krapet horší. Vedlejší postavy jsou zanedbané, těm hlavním chybí větší tah ve vzájemné hře na kočku a myš. Celkově je prostě snímek takový uhlazený, ostřejší hrany a víc šťávy by mu náramně slušely. Akční specialista John McTiernan na režijní stoličce docela překvapil. Sympatická kriminální zábava na dlouhé večery. (20.06.2015)

Většinu času nudnej kousek, akorát to kolem těch loupeží bylo zajímavý - takže začátek a konec. Jinak vyloženě rušviej ementál, teda element, byla Rene Russo, která mi odjakživa připomíná sice ženskou, ale takovou chlapskou. Obzvlášť bych řekl, že má velkou hlavu a celá je taková nadměrná. Jako ne tlustá, ale velká. No ale ta hlava prostě, to je na mě moc. No a když si tohle říkám každou chvilku, co tam ona je, tak to není dobrý. Naopak Denis Leary byl pozoruhodná postava. O Brosnanovi pomlčím. Takže průměr. (27.03.2007)

Takhle se podle mě mají dělat remaky. Bankovní loupež už není tak přitažlivá věc jako dříve, tak co třeba krádež jednoho z nejdražších obrazů na světě? Psychologická hra hlavních hrdinů je stejně dobrá jako v původním zpracování (čest Faye Dunawayové) a Brosnan i Rene Russo se pro svoje role skvěle hodí. Obzvlášť Rene Russo má konečně po řadě "průměrných" rolí šanci vyniknout jako skutečná dáma, a já jí to ochotně sežeru i s navijákem... Muzika je stejně skvělá jako v originále. 80% and never less, quoth the raven. (30.01.2003)

Míval jsem podobné decentní a inteligentní zloděje rád. V podstatě až do tohohle filmu. BrosnanCrown mi je trochu znechutil. Brosnan když si na sebe vezme kvádro, tak je to prostě Bond, který sice nikoho nemlátí a netrousí ultrasuché hlášky, ale prostě je to Bond a tady mi Brosnan připadá jako Bond v důchodu, což mi hrozně vadí. Stejně tak mi vadí to okázalé a před oči pořád vyskakující hrdinovo bohatství a bezstarostnost. Kromě toho, ústřední dvě postavy (ač je hrají dobrý Brosnan a skvělá Rene Russo - jen kvůli ní jsem na ten film šel kdysi do kina a nezklamala) hrozně smrdí papírem, ani jednomu z herců je nevěřím. Přesto, přesto všechno je to vcelku fajn dospělácká romantika. Přistoupí-li divák na tu kartonovost, až negativní výhru formy nad obsahem a samozřejmou neskutečnou předvídatelnost hlavního superhrdiny. (23.07.2015)

Nemůžu posoudit původní film se Stevem McQueenem, ale (a možná právě proto) je tenhle remake můj nejoblíbenější film. Nehraje si na umělecké dílo, přesto má vtipy a atmosféru, kterou byste ve dnešním komerčním světě hledali pod lupou. Krásně vydařené loupeže by Tommymu mohlo závidět celé italské podsvětí, Pierce Brosnan ještě šarmatnější (a víc sexy) než jako James Bond, Rene Russo konečně jako skutečná žena a to vše v prostředí krásných impresionistických obrazů a za zvuku impozantní příjemné hudby v podání Stinga, Billa Contiho a hlavně geniálního Sinnermana od Niny Simone v závěrečné a dokonalé scéně s obrazem... co víc si přát? Dodatek 8. dubna 2008 Po více jak dvou letech od původního komentáře a asi pěti od prvního shlédnutí tohoho filmu uznávám, že Aféra Thomase Crowna asi není tak bezchybná, už nesídlí ani na nejvyšší příčce mého filmového žebříčku. Ale jednoduše řečeno, stále pro ni mám slabost. Dokonale se jí podařilo namixoval styl, který mě provázel celá má teenagerská léta. Clauda Moneta, kterého dnes považuji za svého nejoblíbenějšího malíře, jsem si poprvé všimla právě na stěně muzea v tomto filmu a Thomas Crown byl po léta (a stále je) mým naprostým ideálem dokonalého muže. Ano, je to silně subjektivní pocit, ale už jen díky těmhle maličkostem mám k Aféře Thomase Crowna pořád blízko a nebojím se říct, že je to jeden ze snímků, který mě ovlivnil nejvíc. A už jen proto oněch 5 hvězdiček a místo v mé filmové Top 1O. (30.01.2006)